Ano, i tohle je marketing

Marketing a ovlivňování mínění není žádná novinka. Setkáváme se s tím už fakt hodně dlouho, jen se to v různých dobách jmenovalo různě. Pokud ale chcete prodat, musíte principy marketingu využít. Nemusíte samozřejmě prodávat zboží, ale i služby a vaše myšlenky potřebují oporu v marketingu. V dnešní zrychlené době, kdy se staly mnohé marketingové aktivity součástí našich životů, už ani nevnímáme, že jsou všude kolem nás. Staly se pilířem všedních dní. To, jak nebo jakým autem jedeme do práce, to, co ráno snídáme a proč, to, co vlastně děláme za práci i to, jak trávíme svůj volný čas a jaká děláme rozhodnutí. To vše je nějakým způsobem ovlivněno marketingem.

Zní to dost hrůzostrašně, když nad tím přemýšlíme takto. Jak říká profesor Mark Ritson: „Marketing se nemění, ten je pořád stejný, jen ty nástroje jsou jiné.“ A ty nástroje, skrze které jsme ovlivňováni tohle všechno neskutečně zrychlují. Možná i proto to takhle zní. Nicméně princip zůstává stejný. Ať už je to Orwell, komunistická propaganda nebo Facebook, vše je postaveno na stejném základu. Cílem je totiž využít lidské emoce, na základě kterých pravděpodobně „nakoupí“.

Ale ať to nezní jenom takhle negativně, v marketingu je dost pozitivního. Marketingu se totiž utéct nedá, ale je jen na vás, jak se ke spotřebě postavíte. Tuhle myšlenku mi skvěle doplnil Michal Pastier, jeden z nejlepších kreativců v Česku a na Slovensku, který zmínil jednoduchou poučku: Garbage in, garbage out (GIGO). Jednoduše řečeno, když konzumujete sračky, tak z vás ty sračky potom jdou taky ven. V tomhle případě se jedná o informace.  A konkrétně na sociálních sítích… No asi nemusím více rozvádět.

Víte, čemu se říká trefa do černého? Přesně ten pocit jsem měla po tom, když to Michal pojmenoval. A nejen u svého okolí, ale hlavně u sebe. Mám totiž jednoduché srovnání. Představme si jednoduchý příklad: V domácnosti jsou dva lidé. Jeden z nich každý večer scrolluje na Instagramu minimálně půl hodiny a každé ráno tak 20 minut na Facebooku. Přes den je na těhle sítích asi tak 100x a za poslední 4 měsíce přečetl půl knihy. Druhý člověk čte pravidelně tématické knihy k jeho oboru, každý den vede svou firmu kupředu a když jde spát, tak si čte, sleduje videa nebo poslouchá podcasty – opět o úspěšných lidech nebo principech. Kdo z těchto dvou lidí je čítankovým příkladem GIGO?

A co z toho vyplývá? To, jakým způsobem tyhle věci fungují nezměníme, ale můžeme to dělat jinak. Můžeme to dělat tak, aby nás to obohacovalo. Každý máme přece volbu, dokud žijeme v demokracii, můžeme sami rozhodnout o tom, co budeme konzumovat. I díky této Michalově sobotní přednášce jsem si uvědomila, proč jsem chtěla marketing dělat. Protože mě to bavilo, protože mi to dávalo příležitost zhmotnit mé šílené nápady a lidem se to líbilo a byli veselí a šťastní. Uvědomila jsem si, že mě za poslední dobu pohltil úzkostlivý pocit, že pokud nesplním KPI a ten performence fakt nepojede, tak se zbortí svět a zkrachuje firma. Není to tak a já se díky tomu dostávám zpět na začátek. Chci dělat věci hezké, které přináší lidem dobrý pocit a firmám pomáhají tvořit tu správnou přidanou hodnotu pro sebe, své klienty i zaměstnance.

Má cesta už nebude pokračovat výkonnostními metrikami a čísly, ale emocemi. Tak, jak jsem to dělala na začátku a tak, jak si myslím, že je to správné. Nejsem ale extrémista, takže vím, že poměry musí být vyvážené. Nemůžu nechat marketing firmy postavený 100% na emocích, ale umět najít tu cestu a mít skvělé parťáky. Chci ty věci zkrátka dělat jinak a ukazovat, že to jde, jen se nesmíte bát. Takže dělejte co vás baví a konzumujte to, co vás může posunout ve vašem reálném životě vpřed (ne vašeho virtuálního avatara). Jdu to zkusit taky :).

 

 

 

Continue Reading

Co můžete udělat pro to, abyste se hnuli z místa

„Docela často se v Ostravě konají akce, na které stojí za to jít.“ Tohle je věta, kterou si chci zapamatovat až do doby než nabyde 100% platnosti. Teď jsme totiž na začátku, začátku něčo, co by se dalo nazvat postupnou transformací města, které bylo zahaleno 50 odstíny šedi a nyní získává i další barvy.

Stává se vám taky někdy, že je den, ve kterém se stávají až příhodně podobné věci a vás to pak nutí přemýšlet nad tím, jakéže poselství jste si z toho dne měli odnést? Když jsem dnes zapla sociální sítě s tím a jako klasicky projížděla svou zeď s tím, že se dozvím zase pár možná užitečných, ale taky spoustu neužitečných věcí, vyskočilo na mě cosi. Cosi, co jsem už dlouho očekávala. Video, které nechali vytvořit mí kamarádi, kteří se značnou mírou podílejí na tom, aby se Ostrava stala ne dobrým, ale skvělým místem pro život. Video je imageové, možná naivní, možná s přehnaným očekáváním. Ale jaký by byl obrázek Ostravy za 10 nebo 20 let, kdybychom my tady a teď neměli přehnaná očekávání? Toto video ve mne probudilo jakousi naději, že i přes ta kila uhlí, která si neseme na bedrech, se započala změna.

S tou myšlenkou a možná i trochu nadějí jsem vcházela dnes do Hubu. Konala se tam akce MarketinOn. Přiznám se, že ne ani pro samotnou akci, ale spíše pro charakter, který mělo toto vydání, jsem byla plna očekávání. Jednak se jednalo o čistě řečnicky ženskou akci a také proto, že se dozvím zase kousek více o tolik diskutované skupině #HolkyzMarketingu. Skupině, na kterou mě přivedl paradoxně můj kamarád, kluk, s tím, že se tam děje něco, co nemá obdoby. Nějaký pátek jsem aktivním členem této skupiny a mohu říct, že je inspirativní. Bude ale i Pavlína, zakladatelka, ta osoba, o které mluví celý marketinový svět, opravdu ta, za kterou stojí stát? Možná to zní hloupě, ale zkrátka jsem chtěla poznat člověka na tolik silného, který přes všechny životní překážky dokázal spojit všechny ty, které třeba do teď nebylo slyšet.

Za dnešním dnem si můžu s klidným svědomím dát otazník. Otazník, který doufám v průběhu té cesty proměním na vykřičník (tedy tři samozřejmě :)). Pavlína mi dala šanci věřit, že existuje někdo, ať už jedinec nebo skupina, která věří, že skvělí a schopní lidé jsou i jinde než jenom v Praze. Že velké a možná i největší akce se mohou konat třeba ve městě s tolika otazníky a vykřičníky jako je Ostrava. Možná celá ta věc, jak se dneska odehrála byla mou startovací metou pro to, abych se stala staronovou osobností. Osobností, která bude mít špetku odvahy a nadšení jako před léty, ale která zároveň dokáže naslouchat a zúročit všechny ty roky praxe, které si vybraly nemalou daň.

Tak tedy Ostravo, mé já, buď silnou a statečnou a společně to zvládneme. Nemám pravdu?

A co můžete tedy udělat pro to, abyste se hnuli z místa? Zkuste sledovat příležitosti kolem, někdy se vám samy nabídnou :).

Continue Reading

Je čas, aby si Češi stanovili cíl

Když Ostrava opět zažívá své nejlepší období – červenec – týden kolem Colours of Ostrava, najde se zde spousta skvělých věcí, které posouvají nejen společenský život, ale především vzdělání a sebereflexi dost kupředu.

Krásným příkladem je letošní Meltingpot. Když pominu to, že má oblíbená Maryčka je nyní dostupná pouze s páskou Meltingpot potažmo Colours (od čtvrtka), tak je tady, na Hlubině, kolem našeho kanclíku velmi živo. Všechny ty přípravy, zvučení a ty stovky lidí sice narušují pracovní morálku, ale budí v člověku pocit, že je v místě, kde to opravdu žije. Ve městě, ve kterém chcou lidi být a chcou si užít všeho, co nabízí. Jsem hrdá Ostravačka, ale teď jsem tak trochu ještě víc 🙂

A jak to my Češi (Ostraváci) máme s hrdostí. Když jsem dneska měla namířeno na přednášku Tajemství lidského mozku na Meltingpotu, stalo se něco, čemu s oblibou říkám osud. Bohužel se pan profesor Vyskočil ze zdravotních důvodů nemohl účastnit přednášky, nicméně měl za sebe určitě adekvátní náhradu. Přestože téma epilepsie je určitě velice zajímavé, bohužel má touha vidět přednášku, která se původně prolínala s tou mou, byla větší, tudíž jsem se přesunula na téma: Vzdělání pro úspěch v byznysu? od Husseina Shobokshiho. Správná volba!

Hussein Shobokshi jakožto honorární konzul České republiky v Saudské Arábii oplýval mnohými zkušenostmi, jak z oblasti vzdělání, byznysu, tak v rozdílnosti kultur a vnímání podnikatelského prostředí. Jeho přednáška byla tak zajímavá, že i přes nutkavou touhu si odskočit jsem vydržela až do konce.

Paradoxem je, že stále častěji slýchám od cizinců spíše než od Čechů samotných jména jako Baťa, Havel nebo Forman. Stále více si tím pádem uvědomuji, jak smutné je, že nedokážeme být dostatečně hrdí na to, jakou máme minulost a čím se jako Češi můžeme prezentovat. A přesně, jako by mi tato slova vzal i samotný Shobokshi z úst. I on skloňoval tato jména. A nejen ta. České firmy, firmy, které mnozí z nás ani neznají nebo je jen letmo zaslechli. Firmy jako je Moser, kteří nejen, že vyvážejí své produkty, ale naučili se se zahraničními trhy žít a pracovat s nimi. Dokáží se adaptovat a ukázat, že si jejich výrobky mohou zamilovat i lidé na různých koncích světa. Tak, jako to uměla firma Baťa.

Možná je to tím, že se mnohdy bojíme riskovat. Shobokshi mluvil právě o tom, že jen lidé, kteří si mohou dopřát ten luxus a přepych udělat chybu, mohou posouvat nejen sami sebe, ale celou společnost dál a vytvářet tak hodnoty, kterými se zapíší do historie. Ne jako jeden z davu, ale jako někdo s velkým významem pro celou společnost.

Zajímavý moment v této debatě byl také, když Hussein Shobokshi zmiňoval potenciál zemí, do kterých by člověk ani nepohlédl při uvažování o byznyse. Třeba Bangladéš, kde vznikl nejpropracovanější bankovní systém za poslední dobu. Nebo Indie, která je největším producentem filmů na světě a vytváří tak přidanou hodnotu pro společnost směrem, který je neméně důležitý než věda a byznys. Umění a kultura. I to jsou prvky, bez kterých se dnešní společnost neobejde.

Můžeme stokrát hledat důvody proč nám něco nejde a vymlouvat se na nepřízeň osudu a špatné geografické podmínky. Věřte ale, že my Češi a ještě k tomu Ostraváci máme nyní skvělou příležitost rozvíjet sebe i své myšlenky hodně nahoru ve městě, které se každým dnem posouvá dál a dál. Nemáme to lehké, ale máme štěstí.

Takže pokud s nadšením vyrážíte na Colours of Ostrava, zastavte se také na diskuzi na Meltingpotu. Je to obohacující.

IMG_2677

Continue Reading