Digisemestr: Co mi dal a vzal?

Uff, tak je to tady, 28. června si můžu říct, že jsem završila jednu docela dlouhou kapitolu pro letošní rok. Dokončila jsem poslední úkol v e-learningu Digisemestru. A pocity? Štěstí. Čiré štěstí. Už dlouho jsem nezažila tak euforický stav z dokončené práce. V marketingu se totiž všechno furt mění, takže jsem v neustálém kolotoči a nic nemá pořádný konec a já tak nemůžu zažít ten pocit, když se objeví koncovka. A teď? Sedím, spokojeně vydechuju a bilancuju.

Co mi digisemestr dal?

Směr. Ani ne tak nový, jako ten, který jsem potřebovala. Dlouhá léta jsem totiž skákala z jednoho rohu do druhého a pořádně jsem nevěděla, co mě v marketingu naplňuje a co chci dělat. Možná podvědomě jsem to cítila, ale s náporem nových věcí jsem to zazdívala a snažila se dohnat to tempo, kterým se tento obor vyvíjí. Mám hodně zkušeností, ale žádné opravdu hluboké na to, abych se svou prací byla spokojená. Tak to alespoň vypadalo ještě donedávna. Potom, co jsem se ukotvila ve Skladonu, který zbožňuju, a šlápla do pedálů (ok Pendolino má jenom ty CeDeRomy) směr Praha – Digisemestr, jsem se každou další sobotou začala ujišťovat v tom, že to, co jsem měla hluboko v sobě, je ten správný směr. A nebudu to natahovat, ale ano, zlomem byla přednáška Marka Ritsona. Byla to přednáška, o které mluví spousta lidí, ale mně doslova změnila život. Pochopila jsem, že má touha dělat věci pořádně, krásně a s trvalou hodnotou, ještě není ve světě performance (porno) marketingu zapomenuta. Naopak, spousta marketéru ji přehlíží, ale její váha je pořád větší než jejího protějšku. A o čem mluvím? O budování, budování trvalých hodnot, které může mít značka, za kterou stojíte. Ať už je to váš osobní brand, brand vašich lokálních produktů, které děláte s láskou nebo brand firmy s obrovským globálním potenciálem, je jen na vás, jak se postavíte k výzvě, která chce čas, peníze a spoustu úsilí. Protože, díky Marku, vím, že to má obrovský smysl.

A suma sumárum mi Digisemestr dal možnost:

  • Vystoupit z komfortní zóny
  • Přestat přemýšlet ve své malé bublince
  • Naslouchat velkým profesionálům (pro mě jednoznačně Mark Ritson a Michal Pastier)
  • Postavit se na vlastní nohy
  • Vrátit se na „pódia“ a sdílet know-how
  • Vzácné a přátelské kontakty

Co mi Digisemestr vzal?

Všechno, co získáte je vykoupeno trochou nepohodlí. Mé nepohodlí mě v této chvíli ale opravdu hodně posunulo. I když jsem přišla o 13 víkendů v Ostravě, získala jsem možnost potkat se s přáteli v Praze. Díky tomu jsem také přišla o pár hodin spánku, které si o víkendu každý zaslouží. Ztratila jsem také spoustu volného času, času na psaní blogu, venčení Severuse a věnování se dalším příjemným aktivitám. Nic z toho mi ale nevezme pocit, že tohle byl ten nejlepší dárek, který jsem od Skladonu mohla dostat. Protože to, jaký vliv na mě měl Digisemestr, se teprve ještě ukáže. Je to totiž práce dlouhodobá, stejně jako jakékoliv jiné budování.

Chci tímto poděkovat Jindrovi za to, že tento projekt je. Že se vyvíjí, že je nabouchaný odborníky, kteří sdílejí know-how v takovém rozsahu. Že si celý tým našel čas, aby se nám všem věnoval. A že je tento projekt dělán po americku – s nadšením, kvalitními výstupy, překvapeními, která vás vystřelí z trenek a obrovskou přidanou hodnotou. Chci poděkovat taky Skladonu, že mě vyslal na tuhle misi a Tomovi za to, že to se mnou těch 13 sobot přežil a vypil několik litrů vína! 🙂 Věřím, že budu mít v budoucnu šanci i já sdílet své zkušenosti a znalosti s dalšími studenty Digisemestru, kterých přeju tomuto projektu čím dál tím víc.

Zdroj fotky: Archiv Digisemestru

Continue Reading

Honba za výkonem je jako porno

Ne, nedala jsem se na psaní o erotice, jen bych ráda zrekapitulovala uplynulý týden, ve kterém jsem narazila na pár faktů v oblasti postoje k marketingu. Není už žádným tajemstvím, že jsem jsem tak trochu „branding first person“. I díky pár múdrým věcem, které jsem v poslední době zaznamenala od pár múdrých ludí, jsem si potvrdila fakt, že dlouhodobá činnost má daleko vyšší míru návratnosti investic než ta krátkodobá. Jenže problém je, že to trvá dýl. A to se v dnešním světě nenosí.

Když jsem se bavila o svých pocitech z přednášky Michala Pastiera s kamarádem Tomášem, shodli jsme se na tom, že tahle část budování brandu a hlavně tak, jak to Michal ve svých firmách dělá, je na vysoké úrovni (překlad pro social media: „po pi*i). A já se ptám, proč se na to zapomíná? Nebo je to neochota utratit peníze za něco, co nemá okamžitý efekt? Když se podívám kolem sebe a odmyslím si nadnárodní korporace a globální firmy a přidám k tomu ráz Moravskoslezského kraje, co mi zbyde? Akcizice, akvizice, sales, akvizice. A já na to mám dva pohledy a to čistě ze zaujatého postoje moravskoslezské B2B marketérky.

Ten první – branding v rámci MSK. Slovo a hlavně činy upozaděné honbou za výkonem. Výkonnostní metriky a jejich „síla“ dneska proměnila smýšlení marketérů a taky agentur v porno. Jak řekl můj výše zmíněný kámoš: „Je to ako české porno – sú to rychlé prachy.“ A když je pak firma ovlivněna honbou za těmi rychlými penězy, zapomíná na svou vlastní DNA a začne hnít zevnitř. Protože ve chvíli, kdy se zapomíná na značku, není to jen o tom, že zapomínáme na ty „hezké grafické věci“, ale především na celou firemní kulturu a nakonec už nemá kdo táhnout za ten jeden společný provaz. A pokud se na chvíli zastavíme a dáme těch 60% času a peněz budování značky, vrátí se vám to a nebudou to ty rychlý prachy. A těch 40%, těch je právě pro výkonnostní marketing. Jedině takto společně to může fungovat. Nebojte se dělat dlouhodobé investice! Chvilku to bude bolet, ale budete mít lepší pocit.

Ten druhý – B2B marketing. I když nás mohou ostřílení matadoři B2B marketingu strašit, že naše pozice je být jen dobrou pravou rukou salesu, tak si myslím, že to není pravda. Ostatně není B2B jako B2B, ale přes to všechno – když děláte kvalitní oporu prodeji a zároveň se soustředíte na budování značky ve smyslu vašeho postavení na trhu, tak mi z toho vychází několik jasných plus pro vás. Jednak jste schopni flexibilně reagovat na požadavky od obchodníků a zároveň dodržujete postoje a DNA vaší firmy a stáváte se zapamatovatelnými. A budujete brand. Můžete budovat brand odborníka,lídra trhu nebo tvář globálního hráče. Skvěle to dělá např. Shopsys se svým časopisem EXEC. Ale pokud nebudete uvěřitelní, půjde to ztuha. Budete jen ti, kteří se honí za výkonem, chtějí co nejvíce prodat, jdou přes mrtvoly (rychlý prachy) a chybí jim dlouhodobá vize. Takže ano, v B2B je těžké zapojit emoce a ty hezké věci, ale já osobně si nemyslím, že to nejde. Protože i B2B jsou lidé a ti emoce potřebují.

Continue Reading

Ano, i tohle je marketing

Marketing a ovlivňování mínění není žádná novinka. Setkáváme se s tím už fakt hodně dlouho, jen se to v různých dobách jmenovalo různě. Pokud ale chcete prodat, musíte principy marketingu využít. Nemusíte samozřejmě prodávat zboží, ale i služby a vaše myšlenky potřebují oporu v marketingu. V dnešní zrychlené době, kdy se staly mnohé marketingové aktivity součástí našich životů, už ani nevnímáme, že jsou všude kolem nás. Staly se pilířem všedních dní. To, jak nebo jakým autem jedeme do práce, to, co ráno snídáme a proč, to, co vlastně děláme za práci i to, jak trávíme svůj volný čas a jaká děláme rozhodnutí. To vše je nějakým způsobem ovlivněno marketingem.

Zní to dost hrůzostrašně, když nad tím přemýšlíme takto. Jak říká profesor Mark Ritson: „Marketing se nemění, ten je pořád stejný, jen ty nástroje jsou jiné.“ A ty nástroje, skrze které jsme ovlivňováni tohle všechno neskutečně zrychlují. Možná i proto to takhle zní. Nicméně princip zůstává stejný. Ať už je to Orwell, komunistická propaganda nebo Facebook, vše je postaveno na stejném základu. Cílem je totiž využít lidské emoce, na základě kterých pravděpodobně „nakoupí“.

Ale ať to nezní jenom takhle negativně, v marketingu je dost pozitivního. Marketingu se totiž utéct nedá, ale je jen na vás, jak se ke spotřebě postavíte. Tuhle myšlenku mi skvěle doplnil Michal Pastier, jeden z nejlepších kreativců v Česku a na Slovensku, který zmínil jednoduchou poučku: Garbage in, garbage out (GIGO). Jednoduše řečeno, když konzumujete sračky, tak z vás ty sračky potom jdou taky ven. V tomhle případě se jedná o informace.  A konkrétně na sociálních sítích… No asi nemusím více rozvádět.

Víte, čemu se říká trefa do černého? Přesně ten pocit jsem měla po tom, když to Michal pojmenoval. A nejen u svého okolí, ale hlavně u sebe. Mám totiž jednoduché srovnání. Představme si jednoduchý příklad: V domácnosti jsou dva lidé. Jeden z nich každý večer scrolluje na Instagramu minimálně půl hodiny a každé ráno tak 20 minut na Facebooku. Přes den je na těhle sítích asi tak 100x a za poslední 4 měsíce přečetl půl knihy. Druhý člověk čte pravidelně tématické knihy k jeho oboru, každý den vede svou firmu kupředu a když jde spát, tak si čte, sleduje videa nebo poslouchá podcasty – opět o úspěšných lidech nebo principech. Kdo z těchto dvou lidí je čítankovým příkladem GIGO?

A co z toho vyplývá? To, jakým způsobem tyhle věci fungují nezměníme, ale můžeme to dělat jinak. Můžeme to dělat tak, aby nás to obohacovalo. Každý máme přece volbu, dokud žijeme v demokracii, můžeme sami rozhodnout o tom, co budeme konzumovat. I díky této Michalově sobotní přednášce jsem si uvědomila, proč jsem chtěla marketing dělat. Protože mě to bavilo, protože mi to dávalo příležitost zhmotnit mé šílené nápady a lidem se to líbilo a byli veselí a šťastní. Uvědomila jsem si, že mě za poslední dobu pohltil úzkostlivý pocit, že pokud nesplním KPI a ten performence fakt nepojede, tak se zbortí svět a zkrachuje firma. Není to tak a já se díky tomu dostávám zpět na začátek. Chci dělat věci hezké, které přináší lidem dobrý pocit a firmám pomáhají tvořit tu správnou přidanou hodnotu pro sebe, své klienty i zaměstnance.

Má cesta už nebude pokračovat výkonnostními metrikami a čísly, ale emocemi. Tak, jak jsem to dělala na začátku a tak, jak si myslím, že je to správné. Nejsem ale extrémista, takže vím, že poměry musí být vyvážené. Nemůžu nechat marketing firmy postavený 100% na emocích, ale umět najít tu cestu a mít skvělé parťáky. Chci ty věci zkrátka dělat jinak a ukazovat, že to jde, jen se nesmíte bát. Takže dělejte co vás baví a konzumujte to, co vás může posunout ve vašem reálném životě vpřed (ne vašeho virtuálního avatara). Jdu to zkusit taky :).

 

 

 

Continue Reading

Ostrava tips: Kde a jak uspokojit chutě

V Ostravě se teď toho děje tak moc, že jsem v podstatě na blog hodila docela dlouhý bobek. Nicméně protože jsou to všechno věci pozitivní, tak mám radost, že je konečně mohu sepsat. Jsou pro všechny, kteří neví co v Ostravě dělat nebo tvrdí, že není co nebo i ty, kteří chtějí a nemohou si vybrat.

#HolkyzMarketingu

Když mi asi před rokem kamarád řekl o téhle skupině, ani jsem netušila jak moc budu „interested in“ během pár měsíců. Protože se mateřská skupina na facebooku rozrostla na hooodně moc členek, začaly se formovat regionální skupiny, tak #OstravskeHolkyzMarketingu nesměly chybět. Teď jsme tady 2 ambasadorky – já a Kristýna, které se snaží trochu kultivovat prostředí marketingu a hlavně bořit mýty, že je to „pražské odvětví“. A co, že to je za skupinu? Ano, složená jen z holek a ideálně takových, které marketing dělají, chtějí dělat nebo nějak potřebují ke své práci. Zahájily jsme pravidelná setkávání, zatím 1x měsíčně. Máme za sebou povídání na téma Marketing a média s redaktorkou ČT Denisou Kotkovou a přednášku Budování brandu na sociálních sítích od Kristýny. Chceme skupinu a hlavně holky v tomhle kraji posouvat vpřed tak, abychom nabraly trochu toho sebevědomí, uměly se ocenit a ten marketing dělaly tak, jak se má.

Přidejte se do skupiny a buďte u toho s námi.

Kultura za všechny prachy

Když se řekne kultura v Ostravě, možná si každý vybaví Banik. No co taky jineho tady v tym černym městě, no ni? Opak je pravdou. Už několik let jsou stále vyprodána představení NDM a už několik let vyhrávají herci a umělci ceny Thálie. Já osobně si nejvíce ujíždím na muzikálu a baletu. Jojo, v Ostravě totiž máme fakt hezké baleťáky a dobré zpěváky :). Pro letošní sezónu doporučuji určitě Kočky a nový balet Vzlety a pády. Nemusíte tedy pochybovat o tom, že se dá v Ostravě kulturně žít. Stačí se jen zastavit a rozhlédnout.

Žiju jídlem a designem

Je to tady, vážení! Už nemusíme chodit do hospod bez nápadu a s ne úplně dobře načepovaným pivem. Během pár let v Ostravě vyroslo obrovské množství podniků, které za to vážně stojí. Pivovarské hospody rostou jako po dešti a jsou zárukou toho, že si dáte dobré pivo (to jejich). Ostravarna, Kozlovna, Radegastovna, Plzeňská tankovna… dnes už pomalu v každém městském obvodu něco. Nicméně centrum města a Poruba stále vedou, co se zajímavých konceptů týče. Spojují design a pochutnáníčko. Tak například. Porubské CoKafe má krásný jednoduchý interiér a ta zahrádka, na které se dá sedět snad ještě teď je k pohledání. Naproti tomu v centru, kde toho vzniká pořád spousta, najdete např. Hogo Fogo, které vás vtáhne do jiného světa, Pet Punk, které je velmi stylový punk. A nakonec nové Bo Bistro Store, které má díky Olív svůj design dotažený do nejmenšího detailu. A navíc v tomto podniku se dělají vernisáže a výstavy a taky zde vzniknul kreativní koutek, kde můžete vyšívat, malovat, psát… no cokoliv, po čem vaše kreativní duše touží.

Foto: Lucie Nohlová

Pánové a dámy, cvičím

Světe div se. Stalo se to! Překonala jsem svou lenost a za pár krátkých chvil jsem se stala opět členem něčeho, co vyžaduje nadměrné úsilí, spoustu pohybu a hektolitry potu. Upsala jsem se ďáb… Rajdě a vrátila se zpět do Colliery Crossfit Ostrava. No a protože pár let lenosti se projevit muselo, začala jsek zlehka. V CCFO mají totiž program On Ramp, kde vás v pohodičce naučí všechny ty cviky, které budete potřebovat, až se do toho obujete naplno. Vřele doporučuji. 5 lekcí a pak už dojdou výmluvy a vy musíte na 100% šlápnout do pedálů (ach to přirovnání, zrovna umírám na „svalovicu“ z kola). Nicméně skvělou věcí, které jsem si stihla všimnout během toho, jak mi pot kapal do očí (přeháním samozřejmě, utírám si to…) bylo, že v tomto gymu nemají sebemenší problém vést i anglicky mluvící členy. No jo jasně, říkáte si, že to je snad normální, ale věřte mi, že v Ostravě až zase tak ne. Mají tady i programy pro hendikepované nebo třeba Crossfit kids pro děti. Takže boží, CCFO pro všechny bez rozdílu a bez výmluv. Jo a Johan je princezna.

 

Foto: Colliery Crosfit Instagram

No takže teď už víte, kde se najíst, napít, zajít za kulturou mysli i těla, osobním i profesním rozvojem. I nadále budu pokračovat v tipech, co kde a jak, protože je toho opravdu mnoho!

 

Continue Reading

Jak byl svět okouzlen Ostravou

Trošku sentimentálně, ale nutně dnes potřebuju sdělit zážitky, které doprovázely závěr července 2018. Protože jsem relativně nedávno zjistila, že Ostrava bude hostit největší světovou konferenci travel bloggerů, vlogerů a markeťáků z celého světa, nemohla jsem si ji přece nechat ujít. Jednak mě zajímalo, proč si pořadatelé vybrali právě Ostravu a taky, co tady ti bloggeři a spol. vlastně budou dělat.

Nedílnou součástí TBex konference je cestování po místě, kde se zrovna pořádá. Nebyla to samozřejmě jenom Ostrava, ale také Praha (jak jinak, že jo…), Český Krumlov, Brno, no a hlavně celý Mravskoslezský kraj. S napětím jsem čelala, teď, dva týdny po TBex, co se ještě dozvím od těch, kteří ještě před odletem ze svých domovských destinací pomalu nevěděli do čeho jdou. A přišlo to. To, co jsem očekávala, to, co jsem si přála číst. Chválu! Salvu slovíček jako awesome, gorgeous, incredible, unbelievable atd. Všechny ty zážitky měli z Ostravy a okolí. Ano, nebyl to New York, nebyly to Filipíny, nebyla to Praha. Byla to Ostrava.

S notnou dávkou pýchy a hrdosti na své město, které jsem i přes všechny jeho mínusy nikdy neopustila, mi teď vrací to, co si každý hrdý Ostravák zaslouží. Pocit, že žije ve městě, které má tu svou slavnou budoucnost ještě před sebou a právě on může být u jeho zrodu. Tímto děkuji nejen těm, kteří o městě v superlativech píší, ale především těm, kteří Ostravu dělají Ostravou. Holky z Ty Identity, kluci z HogoFogo a Bistropenu, zapálení milovníci kávy z CoKafe, Davidovi z LaPeCa, že i on si vybral Ostravu a taky svému muži, který se nebál rozjet svůj životní sen právě tady, i když věděl, že lehké to nebude. Protože v Ostravě to není lehké, v Ostravě je to hlavně dobrodružství, které ale rozhodně není zadarmo. Díky tedy všem, kteří tady zůstávají, podnikají a vytváří obraz nový obraz Ostravy. Města, které už dávno není jen černé.

A co ještě jsem si odnesla z TBex konference? Neuvěřitelný pocit, který mi dodává odvahu přemýšlet o tom, že rčení „Sky is the limit“ je pravda a je jedno, kde zrovna sedíte. Jestli jste milovník hor, pláží nebo industriálu. Můžete z toho místa dělat věci tak, jak si myslíte, že to je správné. Jezděte se však inspirovat do světa, protože jen poznávání nových věcí vám dá možnost dívat se na to své město v trochu jiném měřítku.

Přeji všem, kteří se rozhodli udělat něco pro sebe i pro své město, aby jejich cesta směřovala k vysněnému cíli.

 

Continue Reading

Co můžete udělat pro to, abyste se hnuli z místa

„Docela často se v Ostravě konají akce, na které stojí za to jít.“ Tohle je věta, kterou si chci zapamatovat až do doby než nabyde 100% platnosti. Teď jsme totiž na začátku, začátku něčo, co by se dalo nazvat postupnou transformací města, které bylo zahaleno 50 odstíny šedi a nyní získává i další barvy.

Stává se vám taky někdy, že je den, ve kterém se stávají až příhodně podobné věci a vás to pak nutí přemýšlet nad tím, jakéže poselství jste si z toho dne měli odnést? Když jsem dnes zapla sociální sítě s tím a jako klasicky projížděla svou zeď s tím, že se dozvím zase pár možná užitečných, ale taky spoustu neužitečných věcí, vyskočilo na mě cosi. Cosi, co jsem už dlouho očekávala. Video, které nechali vytvořit mí kamarádi, kteří se značnou mírou podílejí na tom, aby se Ostrava stala ne dobrým, ale skvělým místem pro život. Video je imageové, možná naivní, možná s přehnaným očekáváním. Ale jaký by byl obrázek Ostravy za 10 nebo 20 let, kdybychom my tady a teď neměli přehnaná očekávání? Toto video ve mne probudilo jakousi naději, že i přes ta kila uhlí, která si neseme na bedrech, se započala změna.

S tou myšlenkou a možná i trochu nadějí jsem vcházela dnes do Hubu. Konala se tam akce MarketinOn. Přiznám se, že ne ani pro samotnou akci, ale spíše pro charakter, který mělo toto vydání, jsem byla plna očekávání. Jednak se jednalo o čistě řečnicky ženskou akci a také proto, že se dozvím zase kousek více o tolik diskutované skupině #HolkyzMarketingu. Skupině, na kterou mě přivedl paradoxně můj kamarád, kluk, s tím, že se tam děje něco, co nemá obdoby. Nějaký pátek jsem aktivním členem této skupiny a mohu říct, že je inspirativní. Bude ale i Pavlína, zakladatelka, ta osoba, o které mluví celý marketinový svět, opravdu ta, za kterou stojí stát? Možná to zní hloupě, ale zkrátka jsem chtěla poznat člověka na tolik silného, který přes všechny životní překážky dokázal spojit všechny ty, které třeba do teď nebylo slyšet.

Za dnešním dnem si můžu s klidným svědomím dát otazník. Otazník, který doufám v průběhu té cesty proměním na vykřičník (tedy tři samozřejmě :)). Pavlína mi dala šanci věřit, že existuje někdo, ať už jedinec nebo skupina, která věří, že skvělí a schopní lidé jsou i jinde než jenom v Praze. Že velké a možná i největší akce se mohou konat třeba ve městě s tolika otazníky a vykřičníky jako je Ostrava. Možná celá ta věc, jak se dneska odehrála byla mou startovací metou pro to, abych se stala staronovou osobností. Osobností, která bude mít špetku odvahy a nadšení jako před léty, ale která zároveň dokáže naslouchat a zúročit všechny ty roky praxe, které si vybraly nemalou daň.

Tak tedy Ostravo, mé já, buď silnou a statečnou a společně to zvládneme. Nemám pravdu?

A co můžete tedy udělat pro to, abyste se hnuli z místa? Zkuste sledovat příležitosti kolem, někdy se vám samy nabídnou :).

Continue Reading