CO KAFE DOV: Ostrava na dobré cestě

Původně jsem chtěla začít zamyšlením nad ostravskou náturou. Nicméně tehle článek má být o pravém opaku, má být o místě, kde můžeme tak trochu utéct před tou šedou realitou a vytvořit něco, co bude jiné, veselé, ambiciózní. Proč?

CO KAFE Dolní Vítkovice 

Protože v téhle kavárně, restauraci, pekárně, cukrárně a pražírně zažijete pocit, že vstupujete do jiného světa. Do světa, ve kterém je na každém kroku vidět neuvěřitelná ambice a chuť na změnu. CO KAFE DOV pro mě zhmotňuje pořekadlo „Když se chce, všechno jde.“ A to už můžete ostatně vidět sami, když přicházíte. Ve staré, rozpadlé budově vedle Starých koupelen totiž dokázali vytvořit něco, co může Ostravu posunout na tu správnou cestu.

 

 

Proč vlatně tak moc tohle místo vyzdvihuju a co může znamenat? Pokud žijete v Ostravě, tak jste jistě zaznamenali ty neustálé boje o to, jestli DOV nebo centrum. Dle mého názoru je to nesmysl. Miluju DOV, ale to neznamená, že bych zanevřela na centrum. Každá z těchto dvou lokalit má své kouzlo. No a kluci a holky z CO KAFE ukázali, že Ostrava může být jeden celek a ne několik rozdělených částí. Protože tahle kávarna je nyní na 3 místech – centrum, Poruba a DOV. A? Funguje to.

 

 

A teď konkrétně. Co můžete zažít v CO KAFE DOV? Tak třeba skvělou kávu – předpokládám, že jejich vlastní, i když pražírna tady ještě není v provozu. A ke kávě? Dezert – o tom bych ani neměla psát, protože ještě teď mi tečou sliny při vzpomínce na tu vitrínu. Jsem fakt strašně ráda, že se v Ostravě daří handmade věcem a hlavně, víte kolik kuchtíků cukrářů rozjelo svůj podnik se sladkými delikatesami díky Restaurant Day Ostrava?

 

 

Gastroporno. Podniků, kde se dá v Ostravě dobře najíst je už docela dost, ale tento podnik povýšil bistro na jinou úroveň. Najdete tady kreativní jídla v tom správném množství. I pro lidi s rozhodovací paralýzou, jako mám já, to je pohoda. Vyberete a nemůžete se splést. A teď to nejvíc nejdůležitější na světě. Mají tady otevřeno CELÝ TÝDEN a hlavně!!! dělají snídaně celý den. Volejte slává a pět dní se radujte! CO KAFE DOV děkuji ti za vyřešení našeho častého problému s nedělními snídaněmi v 11:30. 🖤

 

 

No a ještě před tím, nebo potom, co se rozhodnete tohle všechno prožít jsou tady další možnosti. Nahoře nad CO KAFE DOV je nová obří trampolínárna pro děti i dospělé, hned vedle pak krutopřísný dětský koutek, ve kterém své ratolesti nemusíte i několik hodin hledat, akorát ten odchod bude horší… No a proto, že tohle bude místem, které přinese do Ostravy umění komunikovat a žít, tak věřím, že tady brzy přibude spousta různých akcí – slyšela jsem něco o józe (kéž by), letní kino (že by) a třeba i kreativní workshopy – ten zatím první bude 16. 6. s Bárou z Nikolajky na téma Krasopsaní.

Díky za to, že to děláte!

Continue Reading

Ostrava tips: Kde a jak uspokojit chutě

V Ostravě se teď toho děje tak moc, že jsem v podstatě na blog hodila docela dlouhý bobek. Nicméně protože jsou to všechno věci pozitivní, tak mám radost, že je konečně mohu sepsat. Jsou pro všechny, kteří neví co v Ostravě dělat nebo tvrdí, že není co nebo i ty, kteří chtějí a nemohou si vybrat.

#HolkyzMarketingu

Když mi asi před rokem kamarád řekl o téhle skupině, ani jsem netušila jak moc budu „interested in“ během pár měsíců. Protože se mateřská skupina na facebooku rozrostla na hooodně moc členek, začaly se formovat regionální skupiny, tak #OstravskeHolkyzMarketingu nesměly chybět. Teď jsme tady 2 ambasadorky – já a Kristýna, které se snaží trochu kultivovat prostředí marketingu a hlavně bořit mýty, že je to „pražské odvětví“. A co, že to je za skupinu? Ano, složená jen z holek a ideálně takových, které marketing dělají, chtějí dělat nebo nějak potřebují ke své práci. Zahájily jsme pravidelná setkávání, zatím 1x měsíčně. Máme za sebou povídání na téma Marketing a média s redaktorkou ČT Denisou Kotkovou a přednášku Budování brandu na sociálních sítích od Kristýny. Chceme skupinu a hlavně holky v tomhle kraji posouvat vpřed tak, abychom nabraly trochu toho sebevědomí, uměly se ocenit a ten marketing dělaly tak, jak se má.

Přidejte se do skupiny a buďte u toho s námi.

Kultura za všechny prachy

Když se řekne kultura v Ostravě, možná si každý vybaví Banik. No co taky jineho tady v tym černym městě, no ni? Opak je pravdou. Už několik let jsou stále vyprodána představení NDM a už několik let vyhrávají herci a umělci ceny Thálie. Já osobně si nejvíce ujíždím na muzikálu a baletu. Jojo, v Ostravě totiž máme fakt hezké baleťáky a dobré zpěváky :). Pro letošní sezónu doporučuji určitě Kočky a nový balet Vzlety a pády. Nemusíte tedy pochybovat o tom, že se dá v Ostravě kulturně žít. Stačí se jen zastavit a rozhlédnout.

Žiju jídlem a designem

Je to tady, vážení! Už nemusíme chodit do hospod bez nápadu a s ne úplně dobře načepovaným pivem. Během pár let v Ostravě vyroslo obrovské množství podniků, které za to vážně stojí. Pivovarské hospody rostou jako po dešti a jsou zárukou toho, že si dáte dobré pivo (to jejich). Ostravarna, Kozlovna, Radegastovna, Plzeňská tankovna… dnes už pomalu v každém městském obvodu něco. Nicméně centrum města a Poruba stále vedou, co se zajímavých konceptů týče. Spojují design a pochutnáníčko. Tak například. Porubské CoKafe má krásný jednoduchý interiér a ta zahrádka, na které se dá sedět snad ještě teď je k pohledání. Naproti tomu v centru, kde toho vzniká pořád spousta, najdete např. Hogo Fogo, které vás vtáhne do jiného světa, Pet Punk, které je velmi stylový punk. A nakonec nové Bo Bistro Store, které má díky Olív svůj design dotažený do nejmenšího detailu. A navíc v tomto podniku se dělají vernisáže a výstavy a taky zde vzniknul kreativní koutek, kde můžete vyšívat, malovat, psát… no cokoliv, po čem vaše kreativní duše touží.

Foto: Lucie Nohlová

Pánové a dámy, cvičím

Světe div se. Stalo se to! Překonala jsem svou lenost a za pár krátkých chvil jsem se stala opět členem něčeho, co vyžaduje nadměrné úsilí, spoustu pohybu a hektolitry potu. Upsala jsem se ďáb… Rajdě a vrátila se zpět do Colliery Crossfit Ostrava. No a protože pár let lenosti se projevit muselo, začala jsek zlehka. V CCFO mají totiž program On Ramp, kde vás v pohodičce naučí všechny ty cviky, které budete potřebovat, až se do toho obujete naplno. Vřele doporučuji. 5 lekcí a pak už dojdou výmluvy a vy musíte na 100% šlápnout do pedálů (ach to přirovnání, zrovna umírám na „svalovicu“ z kola). Nicméně skvělou věcí, které jsem si stihla všimnout během toho, jak mi pot kapal do očí (přeháním samozřejmě, utírám si to…) bylo, že v tomto gymu nemají sebemenší problém vést i anglicky mluvící členy. No jo jasně, říkáte si, že to je snad normální, ale věřte mi, že v Ostravě až zase tak ne. Mají tady i programy pro hendikepované nebo třeba Crossfit kids pro děti. Takže boží, CCFO pro všechny bez rozdílu a bez výmluv. Jo a Johan je princezna.

 

Foto: Colliery Crosfit Instagram

No takže teď už víte, kde se najíst, napít, zajít za kulturou mysli i těla, osobním i profesním rozvojem. I nadále budu pokračovat v tipech, co kde a jak, protože je toho opravdu mnoho!

 

Continue Reading

Gastromágové z celé republiky se sjeli do Ostravy

Garden Food Festival na Moravě není žádnou novinkou. Letos se jeho první díl konal v Ostravě, již tradičně v Dolní oblasti Vítkovice. Do industriálního srdce města se sjely kuchařské špičky z celé republiky. Nechyběli ani lokální výrobci, které můžete často vidět na akcích jako Jeden svět Ostrava nebo Patrioti MSK. Zajímavým zpestřením letošního roku byl pak například vítěž loňské série Master chef nebo držitelé zlatého ocenění The World Hot Sauce Awards za svou BBQ omáčku.

„Po loňském ročníku, kdy v Ostravě i skoro ve všech ostatních městech pršelo, jsme si toto počasí zasloužili. Dnešek je přímo stvořený pro dobrou náladu s výborným jídlem a pitím,“ zhodnotila má kamarádka a gastrokrálovna Jitřenka, jedna z organizátorek festivalu. A měla pravdu. Když jsem dnes ráno vyrážela na festival, bylo pod mrakem. Říkala jsem si, že se zdržíme tak hoďku a určitě nám 20 grešlí bude stačit. No nic, nakonec padlo asi 70 grešlí a my odcházeli z prosluněného DOVu s obrovským „foodporn“ úsměvem.

Na akcích tohoto typu, ať už je to Garden Food, Restaurant Day nebo Ochutnáváme svět, mě nejvíce baví pozorovat nadšené kuchaře, kuchtíky a výrobce všech těch skvělých produktů, kteří to dělaji opravdu s láskou a oddaností ke své práci. Mají skvělou náladu, jsou ochotní, pokorní a rádi se s vámi podělí o svůj příběh. Člověk by si až pomyslel, že to v České „věčně naštvané“ republice není možné. Ale vážení přátelé, časy se mění a tito lidé jsou toho důkazem. A my, kteří tuto dobrou náladu ve všech jejich podobách konzumujeme, jsme šťastni.

Jedna velká škoda je, že člověk není za ten den schopen vyzkoušet všechno. Na to bychom potřebovali nejspíš 10 žaludků a 4 životy. Vybírala jsem si částečně podle kuchařů a restaurací, které znám, ale neměla jsem je šanci je zatím ochutnat a pak taky podle Jitřenčiných tipů, které nikdy nezklamou.

Foto: Roman Vlachynský

Kim(chi)

Tento koncept, jehož autorkou je paní Kim už nějaký ten pátek funguje v Praze. A protože paní Kim už několikrát zavítala na Moravu, konkrétně do našeho oblíbeného Mlýna vodníka Slámy, víme, že i tohle Kim(chi) bude stát za to. Tato restaurace nahradila jinou korejskou ve Frýdku – Místku a brzy se zde máte na co těšit. Paní Kim, která frýdeckou Kim(chi) vložila do rukou budovatele úspěšných projektů, našeho kamaráda Jakuba, určitě vsadila na dobrou kartu. Já jsem navíc ráda, že nejen v Ostravě, ale v celém Moravskoslezském kraji se gastronomie posouvá vpřed, skoro až na druhý konec světa :).

Co jsme ochutnali: Kim(chi) burger, Vepřová žebra, Kachní prso s hráškovým pyré a sušené kalamáry

Foie Gras Filipa Töpfera

Naše první kroky směřovali právě k Filipovi. Konstantin se s Filipem potkal v rámci Karnevalu chutí před 14 dny a básnil o jeho Foie Gras tak, že nám to nedalo a museli jsme ochutnat. Musím přiznat, že náš plán byl pouze ochutnat, ale Filip je tak dobrý obchodník, že jsme nakonec skončili s celým piknikovým plátíčkem a Foie Gras s jablky a cibulkou navíc. Potom, co jsem snědla první sousto, jsem pocítila, jak se u nás říká „Něbo v gembě“. Díky, Filipe!

Co jsme ochutnali: Piknikové plátíčko (rillete, paštika, parfait, prosciutto a kobliha), Foie Gras s jablky a cibulkou.

Foto: Roman Vlachynský

Master Chef Jiří Halamka

Mít na takovém festivalu kámošku, která se fakt vyzná je dost výhoda. Tentokrát jsme Jitřenku s jejími tipy poslechli a zavítali k Jirkovi Halamkovi, který loni vyhrál soutěž Master Chef. Musím přiznat, že je to kousek a ještě k tomu působí strašně skromně. 🙂 I přesto, že se u něj stála obrovská řada na obří hamburgery, my směřovali k lilkům. Jednoduchá věc, kterou, když správně zkombinujete, tak je z toho „něbo v gembě“ číslo 2.

Co jsme ochutnali: Rolované lilky s ricottou s pestem, tomatovou omáčkou a parmezánem.

Degustatio Argentina Catering

Argentinka Vanina a její Degustatio se pro mě stali takovým luxusním symbolem všech ostravských food festivalů, které jsem navštívila. Poprvé jsem se s ní potkala, když jsme v rámci Jednoho světa Ostrava pořádali festival Ochutnáváme svět. Byla to láska na první hlt. Tentokrát podávali už z dálky vonící argentinské hovězí. Stála se zde celofestivalová fronta už od doby, co jsme překročili práh Dolní oblasti. Takové kvalitní a dobře udělané masíčko… (slint).

Co jsme ochutnali: Argentinské hovězí na topince s omáčkou, cibulkou (bohužel si to úplně přesně nepamatuju, můj mozek byl v masovém oparu 🙂 ).

Lobster Olomouc

Po vydařených hodech u Filipa jsem měla potřebu zakončit je něčím lahodným k pití. Lobster z Olomouce uváděl Prosecco na nepřehlédnutelné tabuli v designovém stánku, ideální kombinace. Když jsem ale chvilku čekala na svou skleničku, zahlédla jsem Lobster Nanuk. Představte si bílé Magnum, které před vámi namočí do rozpuštěné čokolády a hned pak do naletých ořechů. Pohled pro bohy. Poté, co jsme však po několikáte obešli areál se už bohužel tento skvost nevlez ani do mého dezertního žaludku :(.

My Chilli

„Dobrý den, my jsme si přišli pro vaši výherní barbecue omáčku“, vychrlila jsem ze sebe nadšením. Jsem přece jenom marketér, tak dokážu ocenit, když někdo obdrží nálepku 1st place. A dokonce, když kluci z Brna dokážou porazit v BBQ i takové mistry, jako Amerika bezesporu má. Kluci gratuluji! Omáčka byl hned večer otestována na chatě a mohu říct, že i někteří odpůrci barbecue se olizovali až za ušima.

Co jsme ochutnali: Barbeque Sauce With Dried Tomatoes

 

Trubička od Svatého kopečka

Sympatický mladý muž stojící u maličkého stánku, ve kterém jsou jen dvě věci. Trubičky a rebarborový koláč. Už jsme s mamkou byly ve fázi, kdy jsme opravdu hledaly sladkou tečku (tedy první tečku za prvním kolem) a taková malá trubička napůl, je přece ideální. Sice jsem po cestě stihla odpozorovat, několik lidí nesoucí krabici plnou trubiček, ale říkala jsem si, že ochutnat bude stačit. Stačilo. Zhruba tak na 5 vteřin než se čerstvá, křehká a na jazyku rozplývající se trubička úplně rozpustila v puse. Chtěla bych vám vyprávět o tom, co jsem zažila, když jsem trubičku jedla, ale ani čeština na tohle nestačí, to musíte prostě ochutnat. Z festivalu jsme ocházeli s dalšimi sedmi trubičkami…

Co jsme ochutnali: Tu nejlepší trubičku na světě!!!

Byl to záhul, co říkáte? Nakonec jsme vydrželi na Garden food festivalu asi 4 hodiny. Mimo dobře zvolené jídlo, jsme také dodržovali pitný režim. Mamka tradičně u piva, ale zato neradiční medovo-ořechové 11° z Pivovárku Morava a já si po dobré sklenici Prosecca dopřála, již tradičně, skvělou limonádu s fialkovým sirupem od Oktaríny. Terka to dělá fakt dobře!

Krátké doporučení: Pokud jste milovníci grilování a letních oddechových aktivit, určitě si dopřejte specialitu v podobě luxusní BBQ omáčky od MyChilli. Abyste měli k čemu ji dát, využijte skvělého masa od Stračeny nebo Bobra a pro osvěžení si namícháte jakýkoliv drink, alko i nealko z široké nabídky sirupů od Oktaríny. Léto letos začalo už v dubnu, tak proč se pořádně nevyzbrojit. 🙂

Continue Reading

Láska na první kousnutí: BistrOpen

Už nějakou dobu se chystám napsat článek o BistrOpenu. No, vlastně se chytám psát článek o více podnicích. Protože od té doby, co jsem začala randit se svým milým, tak dost papkáme, ostatně jak to mezi páry vždycky bývá a rádi si zajedeme za dobrým jídlem. BistrOpen je ale trošičku jiný příběh než ty ostatní.

Protože se tento podnik nachází v lokalitě hornického areálu Landek, kousíček za Ostravou, nemá tam člověk jen tak cestu, že by na něj natrefil. Nicméně, protože jsem teď hodně plánovala svatbu a bavila se o ní s Peťou Koudelou z DOVu, tak ten mě několikrát za sebou doslova vyháněl do BistrOpenu. Věděla jsem, že svatbu chci v DOVu, ale okolnosti mě odvály právě na Landek. Když jsme se s Danem Hladkým, jedním z majitelů bistra potkali a on nás provedl prostorem, kde smrtelníkova noha (zatím) jen tak nevkročí, popisoval jejich záměry a zakončil to větou „V tomhle má prsty pan Pleskot,“ bylo vymalováno. Párty bude v BistrOpenu.

Jídlo. To bylo další obrovské téma, které ovšem odpadlo v momentě, kdy jsme se rozhodli pro BistrOpen. Nicméně, člověk potřebuje ochutnat to, co by se na jeho svatbě mělo servírovat. Přesněji, by měl ochutnat jak se v daném podniku vaří. Tak jsme se do toho pustili. Specialitou BistrOpenu jsou burgery. Já si dala miniburger s hranolkama. A protože byla zima, překvapeně jsme hleděli, když jsme v burgeru našli kyselé zelí. Domácí nakládané zelí. Nebe v hubě. Nekecám. V životě jsem nejedla lepší burger.

Od té doby jsme v bistru byli již několikrát i s velkou partou lidí, kdy nám David Holaň skvěle naservíroval ústřice, dali jsme si výborné víno a speciality z Valentýnského menu. Všechno bylo perfektní a fotky vám napoví jak moc. Jen co je prohlédnete, utřete slinu a vyražte směr Landek. Třeba i na kole! Dobrou chuť.

 

Continue Reading

3 základní pilíře návštěvy Budapešti

Protože mi při představě, že se 10 dní válím bezprizorně na pláži jde mráz po zádech, volím vždy jako odpočinek, nebo chcete-li dovolenou, výlet, u kterého mám zaručeno mnoho poznání a pár kilometrů v nohách. Protože je půlka prázdnin a já jsem během posledního měsíce vídávala na facebooku stále častější návštěvy mé letní destinace, rozhodla jsem se podělit o pár tipů, co je nutno vidět.

Co je nutno vidět v Budapešti. Možná i mnoho vašich známých letos navšívilo toto východoevropské město, které je nazýváno Paříží východu. Popravdě jsem si tehdy, když jsem toto slovní spojení slyšela poprvé řekla, že možná někdo trochu přehání, ale i přes to jsme jeli do Budapešti s očekáváním. Druhý člen naší dvoučlenné výpravy tam byl už před dvěmi lety a nemohl si to město vynachválit. No vzhledem k složení minulé posádky, která se vydala za „klučičím dobrodružstvím“ se ostatně není ani čemu divit, že jo. Zážitky měli bezesporu pěkné, ale nějak to nezapadalo do mého plánu vidět město ve dne. Pokud ale pánové máte zájem stejný jako zmíněná pánská posádka z roku 2014, ráda doplním. 🙂

Jako první a podle mě nejdůležitější je zmapovat si terén. Tyto připravy již dobře znám. Když jsem před třemi lety posílala naše, shodou okolností, do té západní Paříže, měla jsem takový strach, aby se tam vyznali a nezabloudili, že jsem strávila 6 hodin s Googlem, papíry, lepidlem a fixama, abych jim vytvořila neporazitelného průvodce Paříží. Bylo tam všechno, od toho kde a jaký si mají koupit lístek na metro až po mapky odkud kam se dostanou k těm „must see“ místům v Paříži. No a poučena z této tvorby jsem stejnou taktiku zvolila i pro Budapešť. Obohacena o grafický um jsem ovšem tentokrát použila pouze Google a Illustrator. Pár hodin mi to také zabralo, ale udělala jsem si brožuru toho, co musíme v Budapešti vidět, kde musíme jíst a co dalšího máme ochutnat. Průvodce je koncipován pro čtyřdenní výlet.

Snímek obrazovky 2016-08-07 v 17.51.39

Protože jsem googlila docela dlouho a pořádně mě nic moc neoslovovalo až na klasické památky, které máte v každém průvodci, zabrousila jsem na nejrůznější blogy mladých, kteří tam buď studovali nebo nějakou dobu žili. Sledovat tipy na blozích má jednu výhodu a to je ta, že zjistíte, kde se třeba dobře najíte a nedáte za to majlant. Tak si to tedy pojďme shrnout.

UBYTOVÁNÍ

Tak v této části jsme měli více štěstí než rozumu. Můj drahý spoluvýletník trval na tom, že chce být ubytován tak, aby to měl všude blízko. Jak se nakonec ukázalo, zase tak blízko to nebylo, ale bylo to strategické ubytování, které bylo uprostřed všech těch „must see“ věcí, které jsme chtěli vidět. Bydleli jsme přímo na náměstí Vörösmarty tér, které je takovým centrem města se spoustou obchodů a vede zde i stará všeude zmiňovaná linka metra M1, která se jen tak nevidí, je krásná. Ubytování nás vyšlo za 4 dny na necelé 4000 Kč v čistém guesthouse Elisa’s rooms. Měli jsme malý dvoulůžkový pokojík a svou vlastní kouplenu – externí – byla na chodbě, ale jenom pro nás.

IMG_2410

PAMÁTKY

Zde bych se nerada nějak extra rozepisovala, ostatně všechno se dočtete v každém průvodci Budapeští. My jsme měli již z domu (v brožuře) plán odkud kam máme jít a jak by nám to mělo navazovat. Jako první jsem bláhově naplánovala návštěvu Citadely. Nicméně při pohledu na ten kopec jsme záhy usoudili, že hned v den příjezdu to nepůjde.

První den jsme tedy zvolili trasu přes známý řetězový most Széchenyi Lanchíd a navšívili Budínský hrad, kde k našemu milému překvapení probíhala právě výstava mapující život a dílo Pabla Picassa. Prošli jsme si tedy hrad zevnitř a pak i zvenku. Ocitli jsme se tak na pravém břehu Dunaje v Budíně, kde je krásný pohled na Pešť a jeho dominantu, parlament. Z Budínského hradu jsme měli naplánovánu trasu na Rybářskou baštu, kde se také nachází tzv. Matyášův chrám. No a aby těch zážitků nebylo málo, tak se právě na baště konala svatba. Byla krásná.

IMG_2422

IMG_2435

IMG_2434

Druhý den dopoledne byl ve znamení toulek po levém břehu Dunaje. Plán byl jasný. Z Vörösmarty tér se krásnou procházkou dostanete k bazilice sv. Štěpána, kde jsme měli namířeno. A protože byla neděle, měli jsme to štěstí, že jsme v této monumentální bazilice viděli i mši. Popravdě to na vás všechno dýchá takovou zvláštní pompézností. Zapsali jsme si tedy další nečekaný zážitek. Od baziliky je to pak už jen kousek k té nejznámější stavbě v Budapešti, parlamentu – Országház. No co si budeme povídat, je to nádherná a majestátní budova. A pro další z kategorie Nečekaný zážitek jsme nešli daleko, přišli jsme totiž k parlamentu zrovna ve chvíli, kdy se střídaly stráže. Je to až k nevíře, ale ještě nebylo pomalu ani poledne a my mířili na Margit sziget (Markétin ostrov), kde jsme si usmysleli udělat piknik. Nebudeme přece jen pořád chodit sem a tam bez přestávky. Ostrov je docela velký, tak jsme využili možnost svézt se v přepočtu asi za necelých 100 Kč vláčkem okolo ostrova. Pokud tedy chcete vidět co nejvíce, doporučujeme. Ostrov je vlastně jeden takový velký park, kde si můžete sednou prakticky kdekoliv. Pod strom, ke krásným rozkvelým zahradám nebo pozorovat tančící vodotrysk. No a protože jsme tak krásně zrelaxovali, šli jsme do výzvy vyšlapat kopec na Citadelu. Byla to sice cesta dlouhá, z ostrova přes ubytování, kde jsme odložli věci, úplně na druhou stranu. Ale přeji vám zažít ten pocit, když jsme vystoupali nahoru a měli Budapešť jako na dlani. Z Citadely, totiž vidíte opravdu celé město. Zážitek.

IMG_2456

IMG_2467

IMG_0988

Třetí den jsme po prošlapaných teniskách měli v plánu navštívit lázně. Protože být v Maďarsku a nebýt v lázních je jako být v Paříži a nejít na Eiffelovku. Ze všech těch neodolatelně vypadajících „spa“ jsme si nakonec, i díky budově a architektuře, vybrali ty největší a nejprofláknutější Széchenyi. Koupaliště, řeknete si možná, ale upřímně, je to úplně o něčem jiném se čachtat ve 30 nebo 40°C vodě a dívat se při tom na krásnou budovu, ze které dýchá historie dob, kdy ještě neexistovalo ani slovo bikini. Pro cestu do lázní jsme tentokrát zvolili metro M1 a vystoupili na Náměstí Hrdinů, které je v průvodcích také mnohokrát zmiňováno. Více než samotné náměstí nám ale učaroval park, který se nacházel za ním a jehož součástí byly i zmiňované lázně. Po kvalitním relaxu jsme při pondělku museli navšítit také nejstarší a největší krytou tržnici v Maďarsku. Tam jsme nakoupili dárky a pochutiny jako je Gulyáskrém, samozřejmě csemege.

IMG_2511 IMG_2512IMG_2543

No a poslední den našeho super výletu byl ve znamení toužebného přání mého parťáka – Tropicarium. K mému překvapení se toto mnoho ryb, ptáků, krokodýlů a žraloků čítající centum nacházelo v jednom z obchoďáků v Budapešti. Nicméně při vstupu jsme byli úplně odstřiženi od jakýchkoli nákupů a užili si parádně všechny ty zvířecí světy.

IMG_2577 IMG_2589

JÍDLO A ZÁBAVA

Hlavně proto, že jsme si ten výlet chtěli především užít a ne jen hekticky šlapat po všech památkách, vybrala jsem do brožury i podniky, které jsem našla právě na blogu jedné studentky – už si bohužel nevzpomenu. Její tipy byly ale na jedničku, ani jednou jsme nelitovali jediné návštěvy.

Frici Papa

Pokud míříte v Budapešti za klasickou maďarskou kuchyní a nepotřebujete si zrovna vybírat z nekonečně dlouhého jídelního lístku, ale stačí vám jejich klasický guláš nebo fazolová polévka, zajděte sem. Je to jednoduché bistro, které není od pohledu moc vábné, ale dýchne tady na vás trochu toho originálního maďarska. K jídlu jsme si tady dali právě fazolovou polévku, guláš s „noky“ – ty mi svou konzistencí připomínaly spíše špecle a ještě jedno hlavní jídlo, k tomu pivo a radler. Guláš byl podle očekávání výborný, ale fazolačka předčila úplně všechno. V životě jsem nejedla tak dobrou. No a cena? Celkově jsem za to, co jsem vyjmenovala dali okolo 300 Kč. Fakt sranda.

IMG_2552

Ankert

Už při vstupu do tohoto jedinečně umístěného klubu se cítíte jako doma. Jednak jsem docela ujetá na industriální a browfieldové záležitosti, jednak nás přivítala obrovská cedule Pilsner Urguell. Po chvíli jsme zjistili, že je tady natažený celý tankový systém, který u nás můžete znát např. z hospod, kde je Plzeň s celým svým systémem, jako je Kolkovna v Praze, Arrows v Ostravě nebo The Pub po celé republice. Atmosféru tomuto klubu dodává ale především jeho umístění v pavlači rozbořených domů, posezení z palet a uprostřed toho všeho krásný bar. Pokud toužíte po super burgeru, hot dogu nebo velkém výběru míchaných drinků, běžte do Ankertu. My tam byli relativně brzy, od 21 hod. zde začíná život – noční klub s diskotékou.

IMG_2497

První pešťská štrůdlárna

Když vstoupíte do této štrůdlárny máte pocit, že jste ve štrůdlovém ráji. Pro mě – milovníka štrůdlů – to rozhodně byl. Nicméně, pokud se zde chcete posadit a vklidu si vychutnat nějaké to snídaňové či obědové menu, připravte si nemalou částku. Ale pokud si plánujete udělat piknik třeba na ostrově jako my, neváhejte a vemte si štrůdly s sebou. S velkým překvapením jsme totiž zjistili, že pokud si vezmete v dopoledních hodinách 4 kousky štrůdlu a kávu s sebou v jejich speciálním balení, bude vás to v přepoču stát necelou 100 Kč. Zázrak!

IMG_2458

Piknik pavilon

Při výstupu na Rybářskou baštu jsem už docela vyhládli a hledali něco rychlého k snědku. Po levé straně od Matyášova chrámu jsme v malém přístřešku v ještě menším parčíku objevili Piknik pavilon. Venkovní posezení složeno ze všech možných druhů nábytku nabízející ty nejlepší maďarské speciality. No a jak jinak jsme si mohli vybrat než langoš. Fuj? No, popravdě jsem taky po posledním českém langoši měla žlučníkový záchvat, ale tenhle… Teda velikostně to byly spíše 2 ty české a ty ingredience nahoře? Dali jsem si sýrový. Dostali jsme langoš s bílým jogurtem a s kupou sýru. Neuvěřitelně přesná kombinace, aby si člověk pochutnal a v zápětí neletěl na WC. Takže ať mi odpustí všichni milovníci Pálavských langošů, ale tomuhle to nesahá ani po kotníky.

IMG_2440

IMG_2442

BRGR

Burgrárna. Tuto návštěvu jsme si nemohli odpustit ze dvou důvodů. Jednak nám to perfektně sedělo do plánované trasy, protože podnik se nachází hned vedle lázní Szechényi a taky hlavně proto, že jsou zde ty nejvyhlášenější burgery snad v celé Budapešti. Protože nejsem nijak fanatický příznivce burgerů, docela mi bodlo, že jsem měla z lázní vyhládlo. Většinou mám problém sníst půlku burgeru, ale tenhle. Ach jo, jak bych vám přála to zkusit. Myslím, že vše vystihne to, že jsme si ani nevzpoměli na to, že bychom měli udělat foto.

IMG_2530

Tejivó

Poslední den, kdy jsme měli ráno ještě čas před odjezdem do Tropicaria, jsem si zašli na snídani. Protože jsme během našich vycházek potkali pár dobrých míst k této příležitosti, vydali jsme se pár metrů od Elisa’s rooms do mléčného baru Tejivó. Je to malý bar uprostřed klikaté uličky se 3 stoly před vchodem. Dali jsme si jejich snídaňové menu s croissanty (ach ta marmeláda!) a cappucinem a sedli si ven. Po chvíli se začli v Cserpes Tejivó tvořit neskutečné a nekončící fronty. Takže zase dobrý výběr. Bohužel si už nevzpomenu na cenu, ale bylo to asi jako klasická snídaně, kterou si dáte u nás.

IMG_2451

IMG_2570

Na Budapešti se mi líbí to, že na každém rohu narazíte na něco krásného nebo chutného. Přišlo mi, že z každé jen tak stojící budky, která neměla v minulosti nijak valný úkol je dneska super podnik, že jsou památky tak udržované, že byste se na ně mohli dívat i dlouhé hodiny. Je to zkrátka město, které za to stojí vidět a možná ne jednou.

TIP: Pokud jedete do Budapešti autem, můžete o víkendu, přesně od 8:00 soboty do 8:00 pondělí parkovat na vyznačených místech zadarmo. Jedná se o místa, kde jsou parkovací hodiny. Pozor však na místa, která jsou vyhrazena rezidentům. Tohle nám dělalo opravdu dost problém. Snad 3x jsme objeli náměstí, ale nakonec se nám podařilo zaparkovat hned vedle parkovacího domu. Když jsme pak v pondělí přesouvali auto, měli jsme to blízko. Ale bacha, parkování v centru je fakt pekelně drahé.

Continue Reading

Ostravskému centru vdechlo život jídlo

Je to tak. Už to není ani to, že by Ostrava a především její centrum nabíralo druhý dech. Dýchá totiž, jak se o víkendu ukázalo, z plných plic. Velmi často se dostanu do situací, kdy poslouchám různé názory na to, jak to vypadá – nebo spíše nevypadá – v centru Ostravy. Pořád ta samá píseň o tom, že třetí největší město v republice je mrtvé. A já se musím ptát: „Kdy jste naposledy byli o víkendu v centru?“ Ono se mnohdy stačí podívat na Facebook nebo jiný online kanál a zjistíte, jaké báječné věci se dají v centru – ANO v centru města zažít.

Už je zase Restaurant Day Ostrava? No jo, čas letí a ty 3 měsíce od minulého RD utekly jako voda. Minulá sobota tak nabídla nejen kopu slunce a pozitivna, ale také – dle mého názoru – jednu z nejlepších akcí v Ostravě. No řekněte sami, na které jiné akci můžete celé dopoledne beztrestně jíst s obhajobou, že to přece při každém přesunu vychodíte? A věřte nebo ne, ale na Restaurat Day pár slušných kilometrů nachodíte (nebo třeba najezdíte na kole, či koloběžce).

Neskutečně jsem zírala, i já, dnes již pravidelný návštěvník RD, že se koná již 9. díl tohoto famózního dne všech domácích kuchtíků. Kde jsem byla těch prvních šest? Nicméně koncept, který Jitřenka spolu se svými RD „mejkry“ zvolila je přímo dokonalý. Nejen, že se každý velmi dobře nají, protože mezi těmi všemi chutěmi musí najít i tu svou, ale především se na této akci dá vyvrátit tradiční věta každého morouse: „V Ostravě není život a není tady ani žádný dobrý podnik.“ A přesně o tom to je. Díky Restaurat Day objevíte i to, co jste si mysleli, že v Ostravě nikdy nemůže vzniknout. A jaký je tedy princip? V celkem dvaceti ostravských kavárnách, bistrech, restauracích a nově i buticích můžete najít improvizované „restaurace“, kde vám jejich majitelé nabídnou to nejlepší ze svého kulinářského reperotáru.

A jak to všech tedy na devátém ročníku probíhalo? Když jsme se ráno probudili do slunečného dne, bylo jasné, že další RD bude kvalitním a pohodovým zážitkem. Protože jsme minule měli precizně připravený plán, kam zajít a strašně nás pak štvalo to, že zkrátka nebylo fyzicky možné zvládnout navštívit všechna místa, řekli jsme si, že to tentokrát necháme na chuti a nebudeme plánovat. Nicméně jsme si ale také řekli, že vyzkoušíme místa, která jsem minule nestihli nebo byla pro tentokrát nová. Z minula bych ještě ráda doporučila Fresh Freaks Bistro – skvělý koncept, krásné prostředí, dobrá káva a příjemní lidé. V něm své umění předvedla EVA, jejiž Snickers kuličky jsou z tradičního seznamu Must have.

Tentokráte jsme ale začínali na druhém konci Ostravy, skoro u Karoliny. Vedle Domu umění jsou totiž otevřeny nové podniky – butik The Bloom a buchtárna (!!! zde bych ráda vyzdvihla geniálnost pojmenování, protože pro mě, milovníka buchet je oproti klasickým kavárnám a cukrárnám absoluntní vítěz) Sladký časy. U The Bloom jsme hned z rána udělali nálet na Oktarína TR, jejiž sirupy jsou naprostou jazykulahodící bombou. Pokud chcete udělat sobě, či třeba svému tatínkovi radost, doporučuji Jasmínový sirup. Prý jej pijou všichni tatínci. A hurá do Atlantiku na snídani.

Pohodovější snídani už jsem dlouho nezažila. V Atlantiku jsme očekávali pochoutky od Pečwork – jelikož nám byla tato „restaurace“ doporučena i minule, ale nestihli jsme, byla to jasná snídaňová volba. Naprosto boží – všechno. Protože je ideální v tomto případě jet stylem „Půl, půl“, můžete si dát se svým parťákem více věcí – napůl. Pistáciový cheesecake, minibrownies, sušenka a burger a o dům dál pak skvělá vajíčková pomazánka! No a pak už jsme si v Atlantiku dali jenom to kafíčko, sedli ven a užívali si tu krásu přeplněné Ostravy při sobotním ránu. Za pár okamžiků se v Atlantiku objevila i Jitřenka, která dala pár svých tipů „Kam vyrazit“.

Pokračujeme tedy dále. Butik Ty Identity, tak znělo fashion doporučení. Proboha, jak jsem mohla žít bez toho butiku. Proč jsem ignorovala, když mi moje mamka asi před měsícem vehementně vyprávěla o super stylovém obchodě v centru Ostravy? Omlouvám se. Vážení, nejen že tam slečna prodává PAPELOTE (kdo nezná, okamžitě googlí), ale taky spoustu stylových věcí od tvůrců z okolí nebo mladých designerů. Mé srdce zaplesalo, ano i toto je v Ostravě realita. My ale pokračujeme dále až do Indie. V nově otevřené kavárně Babylon Café byla k ochutnání tradiční Indická kuchyně v čele s plněnými trouhelníky zvanými Samosa či Butter Chicken s rýží. Mňamka. Nicméně o stůl dále – jednoznačně stůl pro dobrodruhy – se blýskali červí brownies, sarančata v sezamu nebo cvrččí salát. Dali jsme si jedno saranče, ale zde již klasické „půl, půl“ realizováno nebylo.

Po minulém RD jsme měli ale také jasné tipy, na co musíme zajít. No a pokud máte doma Řeka, tak je OMG Greek Food jasným favoritem. S blížícím se polednem přišla totiž chuť na tradiční kuřecí citrónovou polévku a tzatziky. Zamířili jsme tedy do Cooltouru, kde se to lidmi hemžilo tak, že jsme si chvílemi připadali jako někde na zahraničním trhu. Krása, plná Ostrava. Znova potkáváme Jitřenku. „Už jste byli ve Sladkých časech? Moje maminka tam má nejlepší paštiku a tatínek tu nejlepší slivovici!“, hrdě prohlásila a nám bylo jasné, že další kroky povedou zpět na začátek naší tour. Nicméně měla pravdu. Milá paní se zástěrou, na které stálo: „Jitřenčina maminka“ nám nedala ani vteřinu šanci pochybovat o tom, že to opravdu bude ta nejlepší paštika a hned vedle zmíněná slivovice, kterou nám s úsměvem na rtech nabízel zase tatínek. Restaurant Day Ostrava jsme tedy zakončili velmi stylově a chutně. Máme nacpaná břicha, nakoupeny zásoby sirupu a už se nemůžeme dočkat na letní edici této velmi povedené ostravské akce!

Restaurant Day Ostrava můžete podpořit také nákupem batohu nebo tašky – tedy krutopřísných věcí s designem od Kosích sester. Já svůj mám, protože tady RD chci (Obrázek 5).

IMG_1941

Jde se na to!!!

IMG_1963

Oktarína TR – nejvíc nejlepší sirupy

IMG_1936 IMG_1935

Pečwork – sladká i slaná dokonalost

IMG_1961

Restaurant Day Ostrava batoh – podporujeme super akce!

IMG_1938 IMG_1939

Ty Identity – láska na první pohled

IMG_1944

Bez mapy ani ránu!

IMG_1951

Samosa a červíci v Babylon Café

IMG_1957

A pak, že nejsou v centru lidé!

IMG_1962

Završeno kvalitou a uvidíme se zase příště!

Continue Reading