Digisemestr: Co mi dal a vzal?

Uff, tak je to tady, 28. června si můžu říct, že jsem završila jednu docela dlouhou kapitolu pro letošní rok. Dokončila jsem poslední úkol v e-learningu Digisemestru. A pocity? Štěstí. Čiré štěstí. Už dlouho jsem nezažila tak euforický stav z dokončené práce. V marketingu se totiž všechno furt mění, takže jsem v neustálém kolotoči a nic nemá pořádný konec a já tak nemůžu zažít ten pocit, když se objeví koncovka. A teď? Sedím, spokojeně vydechuju a bilancuju.

Co mi digisemestr dal?

Směr. Ani ne tak nový, jako ten, který jsem potřebovala. Dlouhá léta jsem totiž skákala z jednoho rohu do druhého a pořádně jsem nevěděla, co mě v marketingu naplňuje a co chci dělat. Možná podvědomě jsem to cítila, ale s náporem nových věcí jsem to zazdívala a snažila se dohnat to tempo, kterým se tento obor vyvíjí. Mám hodně zkušeností, ale žádné opravdu hluboké na to, abych se svou prací byla spokojená. Tak to alespoň vypadalo ještě donedávna. Potom, co jsem se ukotvila ve Skladonu, který zbožňuju, a šlápla do pedálů (ok Pendolino má jenom ty CeDeRomy) směr Praha – Digisemestr, jsem se každou další sobotou začala ujišťovat v tom, že to, co jsem měla hluboko v sobě, je ten správný směr. A nebudu to natahovat, ale ano, zlomem byla přednáška Marka Ritsona. Byla to přednáška, o které mluví spousta lidí, ale mně doslova změnila život. Pochopila jsem, že má touha dělat věci pořádně, krásně a s trvalou hodnotou, ještě není ve světě performance (porno) marketingu zapomenuta. Naopak, spousta marketéru ji přehlíží, ale její váha je pořád větší než jejího protějšku. A o čem mluvím? O budování, budování trvalých hodnot, které může mít značka, za kterou stojíte. Ať už je to váš osobní brand, brand vašich lokálních produktů, které děláte s láskou nebo brand firmy s obrovským globálním potenciálem, je jen na vás, jak se postavíte k výzvě, která chce čas, peníze a spoustu úsilí. Protože, díky Marku, vím, že to má obrovský smysl.

A suma sumárum mi Digisemestr dal možnost:

  • Vystoupit z komfortní zóny
  • Přestat přemýšlet ve své malé bublince
  • Naslouchat velkým profesionálům (pro mě jednoznačně Mark Ritson a Michal Pastier)
  • Postavit se na vlastní nohy
  • Vrátit se na „pódia“ a sdílet know-how
  • Vzácné a přátelské kontakty

Co mi Digisemestr vzal?

Všechno, co získáte je vykoupeno trochou nepohodlí. Mé nepohodlí mě v této chvíli ale opravdu hodně posunulo. I když jsem přišla o 13 víkendů v Ostravě, získala jsem možnost potkat se s přáteli v Praze. Díky tomu jsem také přišla o pár hodin spánku, které si o víkendu každý zaslouží. Ztratila jsem také spoustu volného času, času na psaní blogu, venčení Severuse a věnování se dalším příjemným aktivitám. Nic z toho mi ale nevezme pocit, že tohle byl ten nejlepší dárek, který jsem od Skladonu mohla dostat. Protože to, jaký vliv na mě měl Digisemestr, se teprve ještě ukáže. Je to totiž práce dlouhodobá, stejně jako jakékoliv jiné budování.

Chci tímto poděkovat Jindrovi za to, že tento projekt je. Že se vyvíjí, že je nabouchaný odborníky, kteří sdílejí know-how v takovém rozsahu. Že si celý tým našel čas, aby se nám všem věnoval. A že je tento projekt dělán po americku – s nadšením, kvalitními výstupy, překvapeními, která vás vystřelí z trenek a obrovskou přidanou hodnotou. Chci poděkovat taky Skladonu, že mě vyslal na tuhle misi a Tomovi za to, že to se mnou těch 13 sobot přežil a vypil několik litrů vína! 🙂 Věřím, že budu mít v budoucnu šanci i já sdílet své zkušenosti a znalosti s dalšími studenty Digisemestru, kterých přeju tomuto projektu čím dál tím víc.

Zdroj fotky: Archiv Digisemestru

Continue Reading

Ano, i tohle je marketing

Marketing a ovlivňování mínění není žádná novinka. Setkáváme se s tím už fakt hodně dlouho, jen se to v různých dobách jmenovalo různě. Pokud ale chcete prodat, musíte principy marketingu využít. Nemusíte samozřejmě prodávat zboží, ale i služby a vaše myšlenky potřebují oporu v marketingu. V dnešní zrychlené době, kdy se staly mnohé marketingové aktivity součástí našich životů, už ani nevnímáme, že jsou všude kolem nás. Staly se pilířem všedních dní. To, jak nebo jakým autem jedeme do práce, to, co ráno snídáme a proč, to, co vlastně děláme za práci i to, jak trávíme svůj volný čas a jaká děláme rozhodnutí. To vše je nějakým způsobem ovlivněno marketingem.

Zní to dost hrůzostrašně, když nad tím přemýšlíme takto. Jak říká profesor Mark Ritson: „Marketing se nemění, ten je pořád stejný, jen ty nástroje jsou jiné.“ A ty nástroje, skrze které jsme ovlivňováni tohle všechno neskutečně zrychlují. Možná i proto to takhle zní. Nicméně princip zůstává stejný. Ať už je to Orwell, komunistická propaganda nebo Facebook, vše je postaveno na stejném základu. Cílem je totiž využít lidské emoce, na základě kterých pravděpodobně „nakoupí“.

Ale ať to nezní jenom takhle negativně, v marketingu je dost pozitivního. Marketingu se totiž utéct nedá, ale je jen na vás, jak se ke spotřebě postavíte. Tuhle myšlenku mi skvěle doplnil Michal Pastier, jeden z nejlepších kreativců v Česku a na Slovensku, který zmínil jednoduchou poučku: Garbage in, garbage out (GIGO). Jednoduše řečeno, když konzumujete sračky, tak z vás ty sračky potom jdou taky ven. V tomhle případě se jedná o informace.  A konkrétně na sociálních sítích… No asi nemusím více rozvádět.

Víte, čemu se říká trefa do černého? Přesně ten pocit jsem měla po tom, když to Michal pojmenoval. A nejen u svého okolí, ale hlavně u sebe. Mám totiž jednoduché srovnání. Představme si jednoduchý příklad: V domácnosti jsou dva lidé. Jeden z nich každý večer scrolluje na Instagramu minimálně půl hodiny a každé ráno tak 20 minut na Facebooku. Přes den je na těhle sítích asi tak 100x a za poslední 4 měsíce přečetl půl knihy. Druhý člověk čte pravidelně tématické knihy k jeho oboru, každý den vede svou firmu kupředu a když jde spát, tak si čte, sleduje videa nebo poslouchá podcasty – opět o úspěšných lidech nebo principech. Kdo z těchto dvou lidí je čítankovým příkladem GIGO?

A co z toho vyplývá? To, jakým způsobem tyhle věci fungují nezměníme, ale můžeme to dělat jinak. Můžeme to dělat tak, aby nás to obohacovalo. Každý máme přece volbu, dokud žijeme v demokracii, můžeme sami rozhodnout o tom, co budeme konzumovat. I díky této Michalově sobotní přednášce jsem si uvědomila, proč jsem chtěla marketing dělat. Protože mě to bavilo, protože mi to dávalo příležitost zhmotnit mé šílené nápady a lidem se to líbilo a byli veselí a šťastní. Uvědomila jsem si, že mě za poslední dobu pohltil úzkostlivý pocit, že pokud nesplním KPI a ten performence fakt nepojede, tak se zbortí svět a zkrachuje firma. Není to tak a já se díky tomu dostávám zpět na začátek. Chci dělat věci hezké, které přináší lidem dobrý pocit a firmám pomáhají tvořit tu správnou přidanou hodnotu pro sebe, své klienty i zaměstnance.

Má cesta už nebude pokračovat výkonnostními metrikami a čísly, ale emocemi. Tak, jak jsem to dělala na začátku a tak, jak si myslím, že je to správné. Nejsem ale extrémista, takže vím, že poměry musí být vyvážené. Nemůžu nechat marketing firmy postavený 100% na emocích, ale umět najít tu cestu a mít skvělé parťáky. Chci ty věci zkrátka dělat jinak a ukazovat, že to jde, jen se nesmíte bát. Takže dělejte co vás baví a konzumujte to, co vás může posunout ve vašem reálném životě vpřed (ne vašeho virtuálního avatara). Jdu to zkusit taky :).

 

 

 

Continue Reading