Ostrava je naživu

Celý ten rok, když jsem komunikovala v rámci tvorby strategického plánu města s lidmi různého ražení, převážně tedy na facebooku, jsem zjistila, že spousta obyvatel Ostravy má bohužel představu o městě stále podobnou výrokům jako: špinavá, prázdná, nepřátelská, nudná. Je mi z toho docela smutno, že i přes snahy mnohých jiných se najdou lidé, kteří se nebojí bezostyšně tvrdit, že je centrum prázdné a nebo, že v Ostravě nění co dělat. Tento víkend jsem trávila v jednom kole a světe div se, všechno se odehrávalo v Ostravě.

Meat design Ostrava. Ano čtete správně, v Ostravě se udála velká sláva a dokonce dyzajnová. Celé 4 dny jste mohli vidět různé dyzajnéry z celé republiky, kteří vystavovali, prodávali, bavili se a byli přítomní, kde jinde než v Ostravě. Akci samotnou doprovázela spousta worshopů, které jak se později ukázalo, nebyly jenom zábavou pro děti, ale i dospělí si vytvořili krásné kousky do svých vánočních domovů. Samozřejmě, že sebe nepovažuji za tak úplně dospěláka, takže není divu, že jsem během 2 dnů, kdy jsem na Meat Designu byla, vymetla 3 worshopy a jednu přednášku. U té bych se ráda zastavila. Jednalo se o povídání o novém řemeslném inkubátoru, který má vyrůst v Kompresorovně na provoze Hlubina. Wow! Ostrava bude mít svůj vlastní řemeslý inkubátor, ve kterém si může každý z nás vyrobit, co bude chtít. Od kovových věcí, přes dřevo, látky, papír až po tisk na 3D tiskárně. Jsem strašně hrdá na to, že si město tuto prioritu vzalo za svou a Dílna Ostrava (doufám v tento název) již brzy vznikne. Z Meat Designu si tedy odnáším skvělý pocit z toho, že jsem poznala spoustu nových a inspirativních designových vychytávek a také pár věcí, které teď zdobí můj byt.

No a pokud jste se setkali také s tvrzením, že je v Ostravě pusto, tak si myslím, že to bylo jedno z posledních tvrzení tohoto typu. Jednak Ostravě v dnešních dnech nahrává vánoční čas a vy tak můžete v centru na Masarykáči zajít na punč nebo svařák a navíc se přímo v bývalém Domě obuvi, kde sídlila společnost Baťa, nově otevřela Radegastovna, která s kapacitou 150 míst nabízí možnost ochutnat tankové pivo nebo si dát skvělé jídlo. Myslím, že pokud do centra zavítáte v nejbližsích dnech, nebudete zklamaní. Vřele doporučuji nechat návštěvu na večer, kdy je tma a všechno krásně svítí.

meat_design2

meat_design

meat_design4

venec

trhy

 

Continue Reading

Bára z Nikolajky

Už když jsem tento blog zakládala jsem si říkala, že to bude taková směska všeho. Ani o módě, ani o jídle, ani o sportu nebo vaření. Mám tady zkrátka všechno, co mě baví nebo co jsem kdy, kde zažila. Ale víc než o sobě, ráda píšu o zážitcích a různých lidech, kteří dělají fajn věci a ještě k tomu pekelně dobře. Proto je na čase napsat o člověku, který ty věci dělá pekelně dobře, ale ještě to je jedna z mých nejlepších kamarádek. Bára (teď prý) z Nikolajky, ale Ostravačka jako poleno.

Bára je přesně takový ten člověk, u kterého se zastavíte a říkáte si, kde má vlastně limity. Osoba stíhající všechno a ještě u toho zářící. Takhle nějak by se to asi dalo popsat. I když chci psát hlavně o tom, že Bára začala fušovat do designu, tak bych ráda zmínila i další její přednosti. Díky tomu jaká je, si totiž můžete být jistí, že se vám dostane vždy kvalitního zážitku.

Bára je paní učitelka. Taková ta paní učitelka, která chodí s dětmi do galerie, učí je malovat poslepu a věnuje jim spoustu svého času. Podle mě v dnešní době trochu atypická. Doufám, že takových jako ona bude jen přibývat. Další a pro mě nejvíc oblíbenou Bářinou aktivitou je Come and Play. Kapela. Fantastický projekt, který má našlápnuto k velkým věcem. Pokud máte rádi pohodovou hudbou, hudbu s notnou dávkou rytmu a nebo prostě jen britsky laděný pop, příjemný poslech :).

No a poslední, právě se rodící Bářina tvář je Bára z Nikolajky. I když to pro mě bude vždy Ostravačka jak řemen, tak mi přijde tento název super. Pro design, pro její naivní umění, pro její osobní brand. Bára si totiž už dlouhou dobu pohrávala s myšlenkou ilustrací vlastních tašek, triček a různých dalších předmětů. Hodně dlouho to stálo na tom, že malovala do školy, pro diplomku nebo jen tak svým známým. No a protože ty věci jsou fakt super, začala se zvyšovat poptávka a jednou dokonce malovala svatební dar Míši Tomešové nebo pokreslila celé Pidivadlo v Praze. Bára je na začátku své designerské kariéry a věřím, že toho má spoustu před sebou, ale musím zmínit její vlastně jeden z prvních počinů a to je malovaná keramika. Ručně malovaná. Víte, když se nad tím člověk zamyslí, tak je snadné dneska zajít do obchodu, vybrat si hezky potištěný hrnek a být spokojený. Ale podle mě je taky doba, kdy člověk touží po něčem originálním, něčem co ho charakterizuje, něco co definuje přesně to, co má rád. A to Bářina keramika podle mě splňuje. Ať už jste milovníky literatury nebo literárních hrdinů vězte, že si přijdete na své. No jen si to představte. Sedíte v křesle, čtete knihu svého oblíbeného autora, venku prší a v ruce vás hřeje hrnek s čajem, na kterém je sám autor i s jeho nejslavnějším výrokem. Krásný podzim všem! 🙂

market

 

divadlo

vian

taska

Foto: fb.com/baraznikolajky

Continue Reading

3 základní pilíře návštěvy Budapešti

Protože mi při představě, že se 10 dní válím bezprizorně na pláži jde mráz po zádech, volím vždy jako odpočinek, nebo chcete-li dovolenou, výlet, u kterého mám zaručeno mnoho poznání a pár kilometrů v nohách. Protože je půlka prázdnin a já jsem během posledního měsíce vídávala na facebooku stále častější návštěvy mé letní destinace, rozhodla jsem se podělit o pár tipů, co je nutno vidět.

Co je nutno vidět v Budapešti. Možná i mnoho vašich známých letos navšívilo toto východoevropské město, které je nazýváno Paříží východu. Popravdě jsem si tehdy, když jsem toto slovní spojení slyšela poprvé řekla, že možná někdo trochu přehání, ale i přes to jsme jeli do Budapešti s očekáváním. Druhý člen naší dvoučlenné výpravy tam byl už před dvěmi lety a nemohl si to město vynachválit. No vzhledem k složení minulé posádky, která se vydala za „klučičím dobrodružstvím“ se ostatně není ani čemu divit, že jo. Zážitky měli bezesporu pěkné, ale nějak to nezapadalo do mého plánu vidět město ve dne. Pokud ale pánové máte zájem stejný jako zmíněná pánská posádka z roku 2014, ráda doplním. 🙂

Jako první a podle mě nejdůležitější je zmapovat si terén. Tyto připravy již dobře znám. Když jsem před třemi lety posílala naše, shodou okolností, do té západní Paříže, měla jsem takový strach, aby se tam vyznali a nezabloudili, že jsem strávila 6 hodin s Googlem, papíry, lepidlem a fixama, abych jim vytvořila neporazitelného průvodce Paříží. Bylo tam všechno, od toho kde a jaký si mají koupit lístek na metro až po mapky odkud kam se dostanou k těm „must see“ místům v Paříži. No a poučena z této tvorby jsem stejnou taktiku zvolila i pro Budapešť. Obohacena o grafický um jsem ovšem tentokrát použila pouze Google a Illustrator. Pár hodin mi to také zabralo, ale udělala jsem si brožuru toho, co musíme v Budapešti vidět, kde musíme jíst a co dalšího máme ochutnat. Průvodce je koncipován pro čtyřdenní výlet.

Snímek obrazovky 2016-08-07 v 17.51.39

Protože jsem googlila docela dlouho a pořádně mě nic moc neoslovovalo až na klasické památky, které máte v každém průvodci, zabrousila jsem na nejrůznější blogy mladých, kteří tam buď studovali nebo nějakou dobu žili. Sledovat tipy na blozích má jednu výhodu a to je ta, že zjistíte, kde se třeba dobře najíte a nedáte za to majlant. Tak si to tedy pojďme shrnout.

UBYTOVÁNÍ

Tak v této části jsme měli více štěstí než rozumu. Můj drahý spoluvýletník trval na tom, že chce být ubytován tak, aby to měl všude blízko. Jak se nakonec ukázalo, zase tak blízko to nebylo, ale bylo to strategické ubytování, které bylo uprostřed všech těch „must see“ věcí, které jsme chtěli vidět. Bydleli jsme přímo na náměstí Vörösmarty tér, které je takovým centrem města se spoustou obchodů a vede zde i stará všeude zmiňovaná linka metra M1, která se jen tak nevidí, je krásná. Ubytování nás vyšlo za 4 dny na necelé 4000 Kč v čistém guesthouse Elisa’s rooms. Měli jsme malý dvoulůžkový pokojík a svou vlastní kouplenu – externí – byla na chodbě, ale jenom pro nás.

IMG_2410

PAMÁTKY

Zde bych se nerada nějak extra rozepisovala, ostatně všechno se dočtete v každém průvodci Budapeští. My jsme měli již z domu (v brožuře) plán odkud kam máme jít a jak by nám to mělo navazovat. Jako první jsem bláhově naplánovala návštěvu Citadely. Nicméně při pohledu na ten kopec jsme záhy usoudili, že hned v den příjezdu to nepůjde.

První den jsme tedy zvolili trasu přes známý řetězový most Széchenyi Lanchíd a navšívili Budínský hrad, kde k našemu milému překvapení probíhala právě výstava mapující život a dílo Pabla Picassa. Prošli jsme si tedy hrad zevnitř a pak i zvenku. Ocitli jsme se tak na pravém břehu Dunaje v Budíně, kde je krásný pohled na Pešť a jeho dominantu, parlament. Z Budínského hradu jsme měli naplánovánu trasu na Rybářskou baštu, kde se také nachází tzv. Matyášův chrám. No a aby těch zážitků nebylo málo, tak se právě na baště konala svatba. Byla krásná.

IMG_2422

IMG_2435

IMG_2434

Druhý den dopoledne byl ve znamení toulek po levém břehu Dunaje. Plán byl jasný. Z Vörösmarty tér se krásnou procházkou dostanete k bazilice sv. Štěpána, kde jsme měli namířeno. A protože byla neděle, měli jsme to štěstí, že jsme v této monumentální bazilice viděli i mši. Popravdě to na vás všechno dýchá takovou zvláštní pompézností. Zapsali jsme si tedy další nečekaný zážitek. Od baziliky je to pak už jen kousek k té nejznámější stavbě v Budapešti, parlamentu – Országház. No co si budeme povídat, je to nádherná a majestátní budova. A pro další z kategorie Nečekaný zážitek jsme nešli daleko, přišli jsme totiž k parlamentu zrovna ve chvíli, kdy se střídaly stráže. Je to až k nevíře, ale ještě nebylo pomalu ani poledne a my mířili na Margit sziget (Markétin ostrov), kde jsme si usmysleli udělat piknik. Nebudeme přece jen pořád chodit sem a tam bez přestávky. Ostrov je docela velký, tak jsme využili možnost svézt se v přepočtu asi za necelých 100 Kč vláčkem okolo ostrova. Pokud tedy chcete vidět co nejvíce, doporučujeme. Ostrov je vlastně jeden takový velký park, kde si můžete sednou prakticky kdekoliv. Pod strom, ke krásným rozkvelým zahradám nebo pozorovat tančící vodotrysk. No a protože jsme tak krásně zrelaxovali, šli jsme do výzvy vyšlapat kopec na Citadelu. Byla to sice cesta dlouhá, z ostrova přes ubytování, kde jsme odložli věci, úplně na druhou stranu. Ale přeji vám zažít ten pocit, když jsme vystoupali nahoru a měli Budapešť jako na dlani. Z Citadely, totiž vidíte opravdu celé město. Zážitek.

IMG_2456

IMG_2467

IMG_0988

Třetí den jsme po prošlapaných teniskách měli v plánu navštívit lázně. Protože být v Maďarsku a nebýt v lázních je jako být v Paříži a nejít na Eiffelovku. Ze všech těch neodolatelně vypadajících „spa“ jsme si nakonec, i díky budově a architektuře, vybrali ty největší a nejprofláknutější Széchenyi. Koupaliště, řeknete si možná, ale upřímně, je to úplně o něčem jiném se čachtat ve 30 nebo 40°C vodě a dívat se při tom na krásnou budovu, ze které dýchá historie dob, kdy ještě neexistovalo ani slovo bikini. Pro cestu do lázní jsme tentokrát zvolili metro M1 a vystoupili na Náměstí Hrdinů, které je v průvodcích také mnohokrát zmiňováno. Více než samotné náměstí nám ale učaroval park, který se nacházel za ním a jehož součástí byly i zmiňované lázně. Po kvalitním relaxu jsme při pondělku museli navšítit také nejstarší a největší krytou tržnici v Maďarsku. Tam jsme nakoupili dárky a pochutiny jako je Gulyáskrém, samozřejmě csemege.

IMG_2511 IMG_2512IMG_2543

No a poslední den našeho super výletu byl ve znamení toužebného přání mého parťáka – Tropicarium. K mému překvapení se toto mnoho ryb, ptáků, krokodýlů a žraloků čítající centum nacházelo v jednom z obchoďáků v Budapešti. Nicméně při vstupu jsme byli úplně odstřiženi od jakýchkoli nákupů a užili si parádně všechny ty zvířecí světy.

IMG_2577 IMG_2589

JÍDLO A ZÁBAVA

Hlavně proto, že jsme si ten výlet chtěli především užít a ne jen hekticky šlapat po všech památkách, vybrala jsem do brožury i podniky, které jsem našla právě na blogu jedné studentky – už si bohužel nevzpomenu. Její tipy byly ale na jedničku, ani jednou jsme nelitovali jediné návštěvy.

Frici Papa

Pokud míříte v Budapešti za klasickou maďarskou kuchyní a nepotřebujete si zrovna vybírat z nekonečně dlouhého jídelního lístku, ale stačí vám jejich klasický guláš nebo fazolová polévka, zajděte sem. Je to jednoduché bistro, které není od pohledu moc vábné, ale dýchne tady na vás trochu toho originálního maďarska. K jídlu jsme si tady dali právě fazolovou polévku, guláš s „noky“ – ty mi svou konzistencí připomínaly spíše špecle a ještě jedno hlavní jídlo, k tomu pivo a radler. Guláš byl podle očekávání výborný, ale fazolačka předčila úplně všechno. V životě jsem nejedla tak dobrou. No a cena? Celkově jsem za to, co jsem vyjmenovala dali okolo 300 Kč. Fakt sranda.

IMG_2552

Ankert

Už při vstupu do tohoto jedinečně umístěného klubu se cítíte jako doma. Jednak jsem docela ujetá na industriální a browfieldové záležitosti, jednak nás přivítala obrovská cedule Pilsner Urguell. Po chvíli jsme zjistili, že je tady natažený celý tankový systém, který u nás můžete znát např. z hospod, kde je Plzeň s celým svým systémem, jako je Kolkovna v Praze, Arrows v Ostravě nebo The Pub po celé republice. Atmosféru tomuto klubu dodává ale především jeho umístění v pavlači rozbořených domů, posezení z palet a uprostřed toho všeho krásný bar. Pokud toužíte po super burgeru, hot dogu nebo velkém výběru míchaných drinků, běžte do Ankertu. My tam byli relativně brzy, od 21 hod. zde začíná život – noční klub s diskotékou.

IMG_2497

První pešťská štrůdlárna

Když vstoupíte do této štrůdlárny máte pocit, že jste ve štrůdlovém ráji. Pro mě – milovníka štrůdlů – to rozhodně byl. Nicméně, pokud se zde chcete posadit a vklidu si vychutnat nějaké to snídaňové či obědové menu, připravte si nemalou částku. Ale pokud si plánujete udělat piknik třeba na ostrově jako my, neváhejte a vemte si štrůdly s sebou. S velkým překvapením jsme totiž zjistili, že pokud si vezmete v dopoledních hodinách 4 kousky štrůdlu a kávu s sebou v jejich speciálním balení, bude vás to v přepoču stát necelou 100 Kč. Zázrak!

IMG_2458

Piknik pavilon

Při výstupu na Rybářskou baštu jsem už docela vyhládli a hledali něco rychlého k snědku. Po levé straně od Matyášova chrámu jsme v malém přístřešku v ještě menším parčíku objevili Piknik pavilon. Venkovní posezení složeno ze všech možných druhů nábytku nabízející ty nejlepší maďarské speciality. No a jak jinak jsme si mohli vybrat než langoš. Fuj? No, popravdě jsem taky po posledním českém langoši měla žlučníkový záchvat, ale tenhle… Teda velikostně to byly spíše 2 ty české a ty ingredience nahoře? Dali jsem si sýrový. Dostali jsme langoš s bílým jogurtem a s kupou sýru. Neuvěřitelně přesná kombinace, aby si člověk pochutnal a v zápětí neletěl na WC. Takže ať mi odpustí všichni milovníci Pálavských langošů, ale tomuhle to nesahá ani po kotníky.

IMG_2440

IMG_2442

BRGR

Burgrárna. Tuto návštěvu jsme si nemohli odpustit ze dvou důvodů. Jednak nám to perfektně sedělo do plánované trasy, protože podnik se nachází hned vedle lázní Szechényi a taky hlavně proto, že jsou zde ty nejvyhlášenější burgery snad v celé Budapešti. Protože nejsem nijak fanatický příznivce burgerů, docela mi bodlo, že jsem měla z lázní vyhládlo. Většinou mám problém sníst půlku burgeru, ale tenhle. Ach jo, jak bych vám přála to zkusit. Myslím, že vše vystihne to, že jsme si ani nevzpoměli na to, že bychom měli udělat foto.

IMG_2530

Tejivó

Poslední den, kdy jsme měli ráno ještě čas před odjezdem do Tropicaria, jsem si zašli na snídani. Protože jsme během našich vycházek potkali pár dobrých míst k této příležitosti, vydali jsme se pár metrů od Elisa’s rooms do mléčného baru Tejivó. Je to malý bar uprostřed klikaté uličky se 3 stoly před vchodem. Dali jsme si jejich snídaňové menu s croissanty (ach ta marmeláda!) a cappucinem a sedli si ven. Po chvíli se začli v Cserpes Tejivó tvořit neskutečné a nekončící fronty. Takže zase dobrý výběr. Bohužel si už nevzpomenu na cenu, ale bylo to asi jako klasická snídaně, kterou si dáte u nás.

IMG_2451

IMG_2570

Na Budapešti se mi líbí to, že na každém rohu narazíte na něco krásného nebo chutného. Přišlo mi, že z každé jen tak stojící budky, která neměla v minulosti nijak valný úkol je dneska super podnik, že jsou památky tak udržované, že byste se na ně mohli dívat i dlouhé hodiny. Je to zkrátka město, které za to stojí vidět a možná ne jednou.

TIP: Pokud jedete do Budapešti autem, můžete o víkendu, přesně od 8:00 soboty do 8:00 pondělí parkovat na vyznačených místech zadarmo. Jedná se o místa, kde jsou parkovací hodiny. Pozor však na místa, která jsou vyhrazena rezidentům. Tohle nám dělalo opravdu dost problém. Snad 3x jsme objeli náměstí, ale nakonec se nám podařilo zaparkovat hned vedle parkovacího domu. Když jsme pak v pondělí přesouvali auto, měli jsme to blízko. Ale bacha, parkování v centru je fakt pekelně drahé.

Continue Reading

Je čas, aby si Češi stanovili cíl

Když Ostrava opět zažívá své nejlepší období – červenec – týden kolem Colours of Ostrava, najde se zde spousta skvělých věcí, které posouvají nejen společenský život, ale především vzdělání a sebereflexi dost kupředu.

Krásným příkladem je letošní Meltingpot. Když pominu to, že má oblíbená Maryčka je nyní dostupná pouze s páskou Meltingpot potažmo Colours (od čtvrtka), tak je tady, na Hlubině, kolem našeho kanclíku velmi živo. Všechny ty přípravy, zvučení a ty stovky lidí sice narušují pracovní morálku, ale budí v člověku pocit, že je v místě, kde to opravdu žije. Ve městě, ve kterém chcou lidi být a chcou si užít všeho, co nabízí. Jsem hrdá Ostravačka, ale teď jsem tak trochu ještě víc 🙂

A jak to my Češi (Ostraváci) máme s hrdostí. Když jsem dneska měla namířeno na přednášku Tajemství lidského mozku na Meltingpotu, stalo se něco, čemu s oblibou říkám osud. Bohužel se pan profesor Vyskočil ze zdravotních důvodů nemohl účastnit přednášky, nicméně měl za sebe určitě adekvátní náhradu. Přestože téma epilepsie je určitě velice zajímavé, bohužel má touha vidět přednášku, která se původně prolínala s tou mou, byla větší, tudíž jsem se přesunula na téma: Vzdělání pro úspěch v byznysu? od Husseina Shobokshiho. Správná volba!

Hussein Shobokshi jakožto honorární konzul České republiky v Saudské Arábii oplýval mnohými zkušenostmi, jak z oblasti vzdělání, byznysu, tak v rozdílnosti kultur a vnímání podnikatelského prostředí. Jeho přednáška byla tak zajímavá, že i přes nutkavou touhu si odskočit jsem vydržela až do konce.

Paradoxem je, že stále častěji slýchám od cizinců spíše než od Čechů samotných jména jako Baťa, Havel nebo Forman. Stále více si tím pádem uvědomuji, jak smutné je, že nedokážeme být dostatečně hrdí na to, jakou máme minulost a čím se jako Češi můžeme prezentovat. A přesně, jako by mi tato slova vzal i samotný Shobokshi z úst. I on skloňoval tato jména. A nejen ta. České firmy, firmy, které mnozí z nás ani neznají nebo je jen letmo zaslechli. Firmy jako je Moser, kteří nejen, že vyvážejí své produkty, ale naučili se se zahraničními trhy žít a pracovat s nimi. Dokáží se adaptovat a ukázat, že si jejich výrobky mohou zamilovat i lidé na různých koncích světa. Tak, jako to uměla firma Baťa.

Možná je to tím, že se mnohdy bojíme riskovat. Shobokshi mluvil právě o tom, že jen lidé, kteří si mohou dopřát ten luxus a přepych udělat chybu, mohou posouvat nejen sami sebe, ale celou společnost dál a vytvářet tak hodnoty, kterými se zapíší do historie. Ne jako jeden z davu, ale jako někdo s velkým významem pro celou společnost.

Zajímavý moment v této debatě byl také, když Hussein Shobokshi zmiňoval potenciál zemí, do kterých by člověk ani nepohlédl při uvažování o byznyse. Třeba Bangladéš, kde vznikl nejpropracovanější bankovní systém za poslední dobu. Nebo Indie, která je největším producentem filmů na světě a vytváří tak přidanou hodnotu pro společnost směrem, který je neméně důležitý než věda a byznys. Umění a kultura. I to jsou prvky, bez kterých se dnešní společnost neobejde.

Můžeme stokrát hledat důvody proč nám něco nejde a vymlouvat se na nepřízeň osudu a špatné geografické podmínky. Věřte ale, že my Češi a ještě k tomu Ostraváci máme nyní skvělou příležitost rozvíjet sebe i své myšlenky hodně nahoru ve městě, které se každým dnem posouvá dál a dál. Nemáme to lehké, ale máme štěstí.

Takže pokud s nadšením vyrážíte na Colours of Ostrava, zastavte se také na diskuzi na Meltingpotu. Je to obohacující.

IMG_2677

Continue Reading

Když člověk začne dělat do módy

Vždycky si vzpomenu na Ďábel nosí Pradu a skvělého Nigela, který popisuje svůj dětský sen o tom, jak bude pracovat v módním průmyslu. I můj sen byl pracovat v módě, tak trochu jsem si vždycky malovala ve škole do sešitu nebo na tabuli vychrtlé postavičky, které na sobě měly ten nejextravagantnější model, který mě zrovna napadl. Popravdě do této chvíle jediný módní počin, který se u mě konal bylo vedení módního blogu. Psal se rok 2008 a tehdy se blogy teprve dostávaly na světlo světa. Bylo to fajn, spolupracovali jsme s několika značkami, dostala jsem se díky tomu na jeden z prvních Fashion Weekendů, udělala rozhovor s Jeremy Scottem atd.. Nicméně jsme s mým tehdejším přítelem měli každý jinou představu o tom, jak blog vést a tak s koncem vztahu skončila i má aktivita.

Od té doby jsem se pokoušela ještě párkrát uvést na světlo světa nějaký ten blog, ale bez domény modniblog.cz už to zkrátka nebylo ono. Tehdy jsem odešla z módního světa úplně, ale nikdy jsem se nevzdala myšlenky, že zase jednou budu pracovat na něčem, co bude vysoce stylové a bude dělat lidi krásné. Roky plynuly a já jsem začala dělat od marketingu, přes projektové řízení až po pořádání eventů snad všechno. Spousta věcí mě bavilo, třeba MISS UNIVERSITY!!! (zase trochu módy), ale pořád to nebylo to pravé. Člověk se v životě setká se spoustou příležitostí a mi se konečně dostala jedna vysoce módní.

Znáte BeWooden? Ne. Tak čtěte. Tato módní značka má hned několik přidaných hodnot. Nejen, že je to krásné a vysoce trendy, ale firmu založili kluci tady od nás z kraje a vyrábí svou produkci ručně. A o co že jde? Dřevěné produkty – motýlky, manžetové knoflíčky, peněženky a spousta dalšího. Vím že si asi řeknete, že je toho dneska spousta a za pár kaček. Ale tady nejde o konzumní záležitost, jde o příběh. Příběh toho, jak parta šikovných lidí tvoří hodnoty skrze produkt, kterým vy sami můžete prezentovat svou osobnost. Každý kus je originál, protože projde rukama zručných lidí tady u nás v Beskydech. Ano, přesně tak, žádná Čína a šmečko za pár korun. Naopak skvělé dřevěné produkty s duší a jedinečnou tváří. Alespoň takto jsem to vždy viděla.

Loni na Vánoce jsem dostala svého prvního dřevěného motýlka BeWooden. Taková nádhera, opravdu. Radovala jsem se jako malé dítě a pokaždé, když si jej na sebe vezmu, tak vím, že prezentuju sebe a svou osobitost. Protože produkce BeWooden čítá spostu kousků, myslím si, že si vybere každý. A z mého nadšení se během letošního roku stalo dvojnásobné. Díky své hyperaktivitě a touze po dalším motýlku jsem nadhodila produkt, který by mohli vyrábět (a samozřejmě by se mi hodil). Díky tomu jsem i možná dnes součástí tak skvělého týmu a mohu stát za zrodem (ne tím materiálním, ale za prezentací) něčeho tak super, jako jsou dřevěné produkty BeWooden. Hned na startu jsem si vyzkoušela ostrou kampaň, kterou můžete zrovna v těchto dnech na jejich stránkách vidět. Jmenuje se Pantone a ano je o barvách letošního roku. A víte co? Je krásná!

1

Foto: BeWooden

Continue Reading

Ostravskému centru vdechlo život jídlo

Je to tak. Už to není ani to, že by Ostrava a především její centrum nabíralo druhý dech. Dýchá totiž, jak se o víkendu ukázalo, z plných plic. Velmi často se dostanu do situací, kdy poslouchám různé názory na to, jak to vypadá – nebo spíše nevypadá – v centru Ostravy. Pořád ta samá píseň o tom, že třetí největší město v republice je mrtvé. A já se musím ptát: „Kdy jste naposledy byli o víkendu v centru?“ Ono se mnohdy stačí podívat na Facebook nebo jiný online kanál a zjistíte, jaké báječné věci se dají v centru – ANO v centru města zažít.

Už je zase Restaurant Day Ostrava? No jo, čas letí a ty 3 měsíce od minulého RD utekly jako voda. Minulá sobota tak nabídla nejen kopu slunce a pozitivna, ale také – dle mého názoru – jednu z nejlepších akcí v Ostravě. No řekněte sami, na které jiné akci můžete celé dopoledne beztrestně jíst s obhajobou, že to přece při každém přesunu vychodíte? A věřte nebo ne, ale na Restaurat Day pár slušných kilometrů nachodíte (nebo třeba najezdíte na kole, či koloběžce).

Neskutečně jsem zírala, i já, dnes již pravidelný návštěvník RD, že se koná již 9. díl tohoto famózního dne všech domácích kuchtíků. Kde jsem byla těch prvních šest? Nicméně koncept, který Jitřenka spolu se svými RD „mejkry“ zvolila je přímo dokonalý. Nejen, že se každý velmi dobře nají, protože mezi těmi všemi chutěmi musí najít i tu svou, ale především se na této akci dá vyvrátit tradiční věta každého morouse: „V Ostravě není život a není tady ani žádný dobrý podnik.“ A přesně o tom to je. Díky Restaurat Day objevíte i to, co jste si mysleli, že v Ostravě nikdy nemůže vzniknout. A jaký je tedy princip? V celkem dvaceti ostravských kavárnách, bistrech, restauracích a nově i buticích můžete najít improvizované „restaurace“, kde vám jejich majitelé nabídnou to nejlepší ze svého kulinářského reperotáru.

A jak to všech tedy na devátém ročníku probíhalo? Když jsme se ráno probudili do slunečného dne, bylo jasné, že další RD bude kvalitním a pohodovým zážitkem. Protože jsme minule měli precizně připravený plán, kam zajít a strašně nás pak štvalo to, že zkrátka nebylo fyzicky možné zvládnout navštívit všechna místa, řekli jsme si, že to tentokrát necháme na chuti a nebudeme plánovat. Nicméně jsme si ale také řekli, že vyzkoušíme místa, která jsem minule nestihli nebo byla pro tentokrát nová. Z minula bych ještě ráda doporučila Fresh Freaks Bistro – skvělý koncept, krásné prostředí, dobrá káva a příjemní lidé. V něm své umění předvedla EVA, jejiž Snickers kuličky jsou z tradičního seznamu Must have.

Tentokráte jsme ale začínali na druhém konci Ostravy, skoro u Karoliny. Vedle Domu umění jsou totiž otevřeny nové podniky – butik The Bloom a buchtárna (!!! zde bych ráda vyzdvihla geniálnost pojmenování, protože pro mě, milovníka buchet je oproti klasickým kavárnám a cukrárnám absoluntní vítěz) Sladký časy. U The Bloom jsme hned z rána udělali nálet na Oktarína TR, jejiž sirupy jsou naprostou jazykulahodící bombou. Pokud chcete udělat sobě, či třeba svému tatínkovi radost, doporučuji Jasmínový sirup. Prý jej pijou všichni tatínci. A hurá do Atlantiku na snídani.

Pohodovější snídani už jsem dlouho nezažila. V Atlantiku jsme očekávali pochoutky od Pečwork – jelikož nám byla tato „restaurace“ doporučena i minule, ale nestihli jsme, byla to jasná snídaňová volba. Naprosto boží – všechno. Protože je ideální v tomto případě jet stylem „Půl, půl“, můžete si dát se svým parťákem více věcí – napůl. Pistáciový cheesecake, minibrownies, sušenka a burger a o dům dál pak skvělá vajíčková pomazánka! No a pak už jsme si v Atlantiku dali jenom to kafíčko, sedli ven a užívali si tu krásu přeplněné Ostravy při sobotním ránu. Za pár okamžiků se v Atlantiku objevila i Jitřenka, která dala pár svých tipů „Kam vyrazit“.

Pokračujeme tedy dále. Butik Ty Identity, tak znělo fashion doporučení. Proboha, jak jsem mohla žít bez toho butiku. Proč jsem ignorovala, když mi moje mamka asi před měsícem vehementně vyprávěla o super stylovém obchodě v centru Ostravy? Omlouvám se. Vážení, nejen že tam slečna prodává PAPELOTE (kdo nezná, okamžitě googlí), ale taky spoustu stylových věcí od tvůrců z okolí nebo mladých designerů. Mé srdce zaplesalo, ano i toto je v Ostravě realita. My ale pokračujeme dále až do Indie. V nově otevřené kavárně Babylon Café byla k ochutnání tradiční Indická kuchyně v čele s plněnými trouhelníky zvanými Samosa či Butter Chicken s rýží. Mňamka. Nicméně o stůl dále – jednoznačně stůl pro dobrodruhy – se blýskali červí brownies, sarančata v sezamu nebo cvrččí salát. Dali jsme si jedno saranče, ale zde již klasické „půl, půl“ realizováno nebylo.

Po minulém RD jsme měli ale také jasné tipy, na co musíme zajít. No a pokud máte doma Řeka, tak je OMG Greek Food jasným favoritem. S blížícím se polednem přišla totiž chuť na tradiční kuřecí citrónovou polévku a tzatziky. Zamířili jsme tedy do Cooltouru, kde se to lidmi hemžilo tak, že jsme si chvílemi připadali jako někde na zahraničním trhu. Krása, plná Ostrava. Znova potkáváme Jitřenku. „Už jste byli ve Sladkých časech? Moje maminka tam má nejlepší paštiku a tatínek tu nejlepší slivovici!“, hrdě prohlásila a nám bylo jasné, že další kroky povedou zpět na začátek naší tour. Nicméně měla pravdu. Milá paní se zástěrou, na které stálo: „Jitřenčina maminka“ nám nedala ani vteřinu šanci pochybovat o tom, že to opravdu bude ta nejlepší paštika a hned vedle zmíněná slivovice, kterou nám s úsměvem na rtech nabízel zase tatínek. Restaurant Day Ostrava jsme tedy zakončili velmi stylově a chutně. Máme nacpaná břicha, nakoupeny zásoby sirupu a už se nemůžeme dočkat na letní edici této velmi povedené ostravské akce!

Restaurant Day Ostrava můžete podpořit také nákupem batohu nebo tašky – tedy krutopřísných věcí s designem od Kosích sester. Já svůj mám, protože tady RD chci (Obrázek 5).

IMG_1941

Jde se na to!!!

IMG_1963

Oktarína TR – nejvíc nejlepší sirupy

IMG_1936 IMG_1935

Pečwork – sladká i slaná dokonalost

IMG_1961

Restaurant Day Ostrava batoh – podporujeme super akce!

IMG_1938 IMG_1939

Ty Identity – láska na první pohled

IMG_1944

Bez mapy ani ránu!

IMG_1951

Samosa a červíci v Babylon Café

IMG_1957

A pak, že nejsou v centru lidé!

IMG_1962

Završeno kvalitou a uvidíme se zase příště!

Continue Reading