Je čas, aby si Češi stanovili cíl

Když Ostrava opět zažívá své nejlepší období – červenec – týden kolem Colours of Ostrava, najde se zde spousta skvělých věcí, které posouvají nejen společenský život, ale především vzdělání a sebereflexi dost kupředu.

Krásným příkladem je letošní Meltingpot. Když pominu to, že má oblíbená Maryčka je nyní dostupná pouze s páskou Meltingpot potažmo Colours (od čtvrtka), tak je tady, na Hlubině, kolem našeho kanclíku velmi živo. Všechny ty přípravy, zvučení a ty stovky lidí sice narušují pracovní morálku, ale budí v člověku pocit, že je v místě, kde to opravdu žije. Ve městě, ve kterém chcou lidi být a chcou si užít všeho, co nabízí. Jsem hrdá Ostravačka, ale teď jsem tak trochu ještě víc 🙂

A jak to my Češi (Ostraváci) máme s hrdostí. Když jsem dneska měla namířeno na přednášku Tajemství lidského mozku na Meltingpotu, stalo se něco, čemu s oblibou říkám osud. Bohužel se pan profesor Vyskočil ze zdravotních důvodů nemohl účastnit přednášky, nicméně měl za sebe určitě adekvátní náhradu. Přestože téma epilepsie je určitě velice zajímavé, bohužel má touha vidět přednášku, která se původně prolínala s tou mou, byla větší, tudíž jsem se přesunula na téma: Vzdělání pro úspěch v byznysu? od Husseina Shobokshiho. Správná volba!

Hussein Shobokshi jakožto honorární konzul České republiky v Saudské Arábii oplýval mnohými zkušenostmi, jak z oblasti vzdělání, byznysu, tak v rozdílnosti kultur a vnímání podnikatelského prostředí. Jeho přednáška byla tak zajímavá, že i přes nutkavou touhu si odskočit jsem vydržela až do konce.

Paradoxem je, že stále častěji slýchám od cizinců spíše než od Čechů samotných jména jako Baťa, Havel nebo Forman. Stále více si tím pádem uvědomuji, jak smutné je, že nedokážeme být dostatečně hrdí na to, jakou máme minulost a čím se jako Češi můžeme prezentovat. A přesně, jako by mi tato slova vzal i samotný Shobokshi z úst. I on skloňoval tato jména. A nejen ta. České firmy, firmy, které mnozí z nás ani neznají nebo je jen letmo zaslechli. Firmy jako je Moser, kteří nejen, že vyvážejí své produkty, ale naučili se se zahraničními trhy žít a pracovat s nimi. Dokáží se adaptovat a ukázat, že si jejich výrobky mohou zamilovat i lidé na různých koncích světa. Tak, jako to uměla firma Baťa.

Možná je to tím, že se mnohdy bojíme riskovat. Shobokshi mluvil právě o tom, že jen lidé, kteří si mohou dopřát ten luxus a přepych udělat chybu, mohou posouvat nejen sami sebe, ale celou společnost dál a vytvářet tak hodnoty, kterými se zapíší do historie. Ne jako jeden z davu, ale jako někdo s velkým významem pro celou společnost.

Zajímavý moment v této debatě byl také, když Hussein Shobokshi zmiňoval potenciál zemí, do kterých by člověk ani nepohlédl při uvažování o byznyse. Třeba Bangladéš, kde vznikl nejpropracovanější bankovní systém za poslední dobu. Nebo Indie, která je největším producentem filmů na světě a vytváří tak přidanou hodnotu pro společnost směrem, který je neméně důležitý než věda a byznys. Umění a kultura. I to jsou prvky, bez kterých se dnešní společnost neobejde.

Můžeme stokrát hledat důvody proč nám něco nejde a vymlouvat se na nepřízeň osudu a špatné geografické podmínky. Věřte ale, že my Češi a ještě k tomu Ostraváci máme nyní skvělou příležitost rozvíjet sebe i své myšlenky hodně nahoru ve městě, které se každým dnem posouvá dál a dál. Nemáme to lehké, ale máme štěstí.

Takže pokud s nadšením vyrážíte na Colours of Ostrava, zastavte se také na diskuzi na Meltingpotu. Je to obohacující.

IMG_2677

Continue Reading

Když člověk začne dělat do módy

Vždycky si vzpomenu na Ďábel nosí Pradu a skvělého Nigela, který popisuje svůj dětský sen o tom, jak bude pracovat v módním průmyslu. I můj sen byl pracovat v módě, tak trochu jsem si vždycky malovala ve škole do sešitu nebo na tabuli vychrtlé postavičky, které na sobě měly ten nejextravagantnější model, který mě zrovna napadl. Popravdě do této chvíle jediný módní počin, který se u mě konal bylo vedení módního blogu. Psal se rok 2008 a tehdy se blogy teprve dostávaly na světlo světa. Bylo to fajn, spolupracovali jsme s několika značkami, dostala jsem se díky tomu na jeden z prvních Fashion Weekendů, udělala rozhovor s Jeremy Scottem atd.. Nicméně jsme s mým tehdejším přítelem měli každý jinou představu o tom, jak blog vést a tak s koncem vztahu skončila i má aktivita.

Od té doby jsem se pokoušela ještě párkrát uvést na světlo světa nějaký ten blog, ale bez domény modniblog.cz už to zkrátka nebylo ono. Tehdy jsem odešla z módního světa úplně, ale nikdy jsem se nevzdala myšlenky, že zase jednou budu pracovat na něčem, co bude vysoce stylové a bude dělat lidi krásné. Roky plynuly a já jsem začala dělat od marketingu, přes projektové řízení až po pořádání eventů snad všechno. Spousta věcí mě bavilo, třeba MISS UNIVERSITY!!! (zase trochu módy), ale pořád to nebylo to pravé. Člověk se v životě setká se spoustou příležitostí a mi se konečně dostala jedna vysoce módní.

Znáte BeWooden? Ne. Tak čtěte. Tato módní značka má hned několik přidaných hodnot. Nejen, že je to krásné a vysoce trendy, ale firmu založili kluci tady od nás z kraje a vyrábí svou produkci ručně. A o co že jde? Dřevěné produkty – motýlky, manžetové knoflíčky, peněženky a spousta dalšího. Vím že si asi řeknete, že je toho dneska spousta a za pár kaček. Ale tady nejde o konzumní záležitost, jde o příběh. Příběh toho, jak parta šikovných lidí tvoří hodnoty skrze produkt, kterým vy sami můžete prezentovat svou osobnost. Každý kus je originál, protože projde rukama zručných lidí tady u nás v Beskydech. Ano, přesně tak, žádná Čína a šmečko za pár korun. Naopak skvělé dřevěné produkty s duší a jedinečnou tváří. Alespoň takto jsem to vždy viděla.

Loni na Vánoce jsem dostala svého prvního dřevěného motýlka BeWooden. Taková nádhera, opravdu. Radovala jsem se jako malé dítě a pokaždé, když si jej na sebe vezmu, tak vím, že prezentuju sebe a svou osobitost. Protože produkce BeWooden čítá spostu kousků, myslím si, že si vybere každý. A z mého nadšení se během letošního roku stalo dvojnásobné. Díky své hyperaktivitě a touze po dalším motýlku jsem nadhodila produkt, který by mohli vyrábět (a samozřejmě by se mi hodil). Díky tomu jsem i možná dnes součástí tak skvělého týmu a mohu stát za zrodem (ne tím materiálním, ale za prezentací) něčeho tak super, jako jsou dřevěné produkty BeWooden. Hned na startu jsem si vyzkoušela ostrou kampaň, kterou můžete zrovna v těchto dnech na jejich stránkách vidět. Jmenuje se Pantone a ano je o barvách letošního roku. A víte co? Je krásná!

1

Foto: BeWooden

Continue Reading

Ostravskému centru vdechlo život jídlo

Je to tak. Už to není ani to, že by Ostrava a především její centrum nabíralo druhý dech. Dýchá totiž, jak se o víkendu ukázalo, z plných plic. Velmi často se dostanu do situací, kdy poslouchám různé názory na to, jak to vypadá – nebo spíše nevypadá – v centru Ostravy. Pořád ta samá píseň o tom, že třetí největší město v republice je mrtvé. A já se musím ptát: „Kdy jste naposledy byli o víkendu v centru?“ Ono se mnohdy stačí podívat na Facebook nebo jiný online kanál a zjistíte, jaké báječné věci se dají v centru – ANO v centru města zažít.

Už je zase Restaurant Day Ostrava? No jo, čas letí a ty 3 měsíce od minulého RD utekly jako voda. Minulá sobota tak nabídla nejen kopu slunce a pozitivna, ale také – dle mého názoru – jednu z nejlepších akcí v Ostravě. No řekněte sami, na které jiné akci můžete celé dopoledne beztrestně jíst s obhajobou, že to přece při každém přesunu vychodíte? A věřte nebo ne, ale na Restaurat Day pár slušných kilometrů nachodíte (nebo třeba najezdíte na kole, či koloběžce).

Neskutečně jsem zírala, i já, dnes již pravidelný návštěvník RD, že se koná již 9. díl tohoto famózního dne všech domácích kuchtíků. Kde jsem byla těch prvních šest? Nicméně koncept, který Jitřenka spolu se svými RD „mejkry“ zvolila je přímo dokonalý. Nejen, že se každý velmi dobře nají, protože mezi těmi všemi chutěmi musí najít i tu svou, ale především se na této akci dá vyvrátit tradiční věta každého morouse: „V Ostravě není život a není tady ani žádný dobrý podnik.“ A přesně o tom to je. Díky Restaurat Day objevíte i to, co jste si mysleli, že v Ostravě nikdy nemůže vzniknout. A jaký je tedy princip? V celkem dvaceti ostravských kavárnách, bistrech, restauracích a nově i buticích můžete najít improvizované „restaurace“, kde vám jejich majitelé nabídnou to nejlepší ze svého kulinářského reperotáru.

A jak to všech tedy na devátém ročníku probíhalo? Když jsme se ráno probudili do slunečného dne, bylo jasné, že další RD bude kvalitním a pohodovým zážitkem. Protože jsme minule měli precizně připravený plán, kam zajít a strašně nás pak štvalo to, že zkrátka nebylo fyzicky možné zvládnout navštívit všechna místa, řekli jsme si, že to tentokrát necháme na chuti a nebudeme plánovat. Nicméně jsme si ale také řekli, že vyzkoušíme místa, která jsem minule nestihli nebo byla pro tentokrát nová. Z minula bych ještě ráda doporučila Fresh Freaks Bistro – skvělý koncept, krásné prostředí, dobrá káva a příjemní lidé. V něm své umění předvedla EVA, jejiž Snickers kuličky jsou z tradičního seznamu Must have.

Tentokráte jsme ale začínali na druhém konci Ostravy, skoro u Karoliny. Vedle Domu umění jsou totiž otevřeny nové podniky – butik The Bloom a buchtárna (!!! zde bych ráda vyzdvihla geniálnost pojmenování, protože pro mě, milovníka buchet je oproti klasickým kavárnám a cukrárnám absoluntní vítěz) Sladký časy. U The Bloom jsme hned z rána udělali nálet na Oktarína TR, jejiž sirupy jsou naprostou jazykulahodící bombou. Pokud chcete udělat sobě, či třeba svému tatínkovi radost, doporučuji Jasmínový sirup. Prý jej pijou všichni tatínci. A hurá do Atlantiku na snídani.

Pohodovější snídani už jsem dlouho nezažila. V Atlantiku jsme očekávali pochoutky od Pečwork – jelikož nám byla tato „restaurace“ doporučena i minule, ale nestihli jsme, byla to jasná snídaňová volba. Naprosto boží – všechno. Protože je ideální v tomto případě jet stylem „Půl, půl“, můžete si dát se svým parťákem více věcí – napůl. Pistáciový cheesecake, minibrownies, sušenka a burger a o dům dál pak skvělá vajíčková pomazánka! No a pak už jsme si v Atlantiku dali jenom to kafíčko, sedli ven a užívali si tu krásu přeplněné Ostravy při sobotním ránu. Za pár okamžiků se v Atlantiku objevila i Jitřenka, která dala pár svých tipů „Kam vyrazit“.

Pokračujeme tedy dále. Butik Ty Identity, tak znělo fashion doporučení. Proboha, jak jsem mohla žít bez toho butiku. Proč jsem ignorovala, když mi moje mamka asi před měsícem vehementně vyprávěla o super stylovém obchodě v centru Ostravy? Omlouvám se. Vážení, nejen že tam slečna prodává PAPELOTE (kdo nezná, okamžitě googlí), ale taky spoustu stylových věcí od tvůrců z okolí nebo mladých designerů. Mé srdce zaplesalo, ano i toto je v Ostravě realita. My ale pokračujeme dále až do Indie. V nově otevřené kavárně Babylon Café byla k ochutnání tradiční Indická kuchyně v čele s plněnými trouhelníky zvanými Samosa či Butter Chicken s rýží. Mňamka. Nicméně o stůl dále – jednoznačně stůl pro dobrodruhy – se blýskali červí brownies, sarančata v sezamu nebo cvrččí salát. Dali jsme si jedno saranče, ale zde již klasické „půl, půl“ realizováno nebylo.

Po minulém RD jsme měli ale také jasné tipy, na co musíme zajít. No a pokud máte doma Řeka, tak je OMG Greek Food jasným favoritem. S blížícím se polednem přišla totiž chuť na tradiční kuřecí citrónovou polévku a tzatziky. Zamířili jsme tedy do Cooltouru, kde se to lidmi hemžilo tak, že jsme si chvílemi připadali jako někde na zahraničním trhu. Krása, plná Ostrava. Znova potkáváme Jitřenku. „Už jste byli ve Sladkých časech? Moje maminka tam má nejlepší paštiku a tatínek tu nejlepší slivovici!“, hrdě prohlásila a nám bylo jasné, že další kroky povedou zpět na začátek naší tour. Nicméně měla pravdu. Milá paní se zástěrou, na které stálo: „Jitřenčina maminka“ nám nedala ani vteřinu šanci pochybovat o tom, že to opravdu bude ta nejlepší paštika a hned vedle zmíněná slivovice, kterou nám s úsměvem na rtech nabízel zase tatínek. Restaurant Day Ostrava jsme tedy zakončili velmi stylově a chutně. Máme nacpaná břicha, nakoupeny zásoby sirupu a už se nemůžeme dočkat na letní edici této velmi povedené ostravské akce!

Restaurant Day Ostrava můžete podpořit také nákupem batohu nebo tašky – tedy krutopřísných věcí s designem od Kosích sester. Já svůj mám, protože tady RD chci (Obrázek 5).

IMG_1941

Jde se na to!!!

IMG_1963

Oktarína TR – nejvíc nejlepší sirupy

IMG_1936 IMG_1935

Pečwork – sladká i slaná dokonalost

IMG_1961

Restaurant Day Ostrava batoh – podporujeme super akce!

IMG_1938 IMG_1939

Ty Identity – láska na první pohled

IMG_1944

Bez mapy ani ránu!

IMG_1951

Samosa a červíci v Babylon Café

IMG_1957

A pak, že nejsou v centru lidé!

IMG_1962

Završeno kvalitou a uvidíme se zase příště!

Continue Reading