Útrapy nevěsty 3: Vybírejte podle sebe

Strašně mě mrzí, že nestíhám psát s takovou frekvencí, jakou bych chtěla. Když jsem dneska zabrouzdala na blog a všimla si data posledního článku, tak se nedá svítit. A píšu. Za poslední měsíc se toho odehrálo docela dost z příprav na svatbu a taky se mě dost kamarádek ptalo na radu či kontakt. Jsem vlastně ráda, tak trošku to byl i cíl tady tohoto seriálu.

  1. Radnice. Tuhle záležitost jsem chtěla odkládat na dobu „Až to bude nezbytně nutné“. Nicméně pak se mi ozvala Míša, která se vdává o 3 měsíce dříve, že jede na matriku, ať jedu s ní. Takže jsem to vzala tzv. při jednom. A světe div se. Všechny moje strachy o tom, že mi nedovolí příjmení tak jak chci, že bude milion problémů atd. se rozplynuly v momentě, kdy paní řekla: „My na ten den máme neplánován CELOradniční zájezd“. Z jejího výrazu ve tváři jsem odhadla, že jsem se musela tvářit jak čerstvě vyoraná myš. Tohle jsem nepochopila. Takže v „moje“ datum jede celá radnice na zájezd. Čekala jsem všechno, ale tohle fakt ne. Takže má rada zní, nevěsty, pokud nemáte tak striktně dané datum jako já, jděte nejdříve na radnici a zjistěte na čem jste.
  2. Květiny – ani na ty není brzo. Nicméně já si nějak pořád nemůžu vybrat. Mám osvěčenou floristku, která ale váže moc klasicky a to asi nechci. Pak je tady šance v podobě Kvítí z lesa nebo Kytky od potoka. Všechno ale strašně z ruky.
  3. Koordinátorka – poslední dobou jsem se setkala se spoustou z nich. Paradoxně ani ne kvůli svatby, ale na různých jiných akcích (asi osud). Já osobně tedy asi jejich služby úplně nevyužiji, nicméně mě velmi oslovily zejména ty, u kterých nenajdete organzu všude a třpytky. A dělají to tak nějak jinak, pinterestově. Doporučuji vám tedy Wedtime a Láskočas.
  4. Fotograf – zde se moc omlouvám, jelikož je to asi jedna z položek, která si žádá být na seznamu mezi prvníma. Tak nějak jsem na to zapoměla. Možná i proto, že to byla opravdu ta jedna z prvních věcí, co jsem udělala. Zde bych mohla dát spoustu tipů, nicméně fotografů, kteří fotí svatby je spousta a myslím si, že si každý musí vybrat podle svého gusta.
  5. Družičky – pomalu jsem začala řešit taky šaty pro družičky. Nebyl to ani záměr, ale jednou jsem tak šla po Kuřím rynku a vidím nový obchod s látkami. Tak jsem tam vešla, dala se s milou paní do řeči a už to bylo. Dostala jsem kontakt na šikovnou švadlenku Janu, kterou jsem shodou okolností dostala doporučenou také od kamarádky. Ostrava je malá. Takže pokud jste z Ostravy a máte cestu do centra, určitě se do šmrncovní.cz stavte.

Continue Reading

Útrapy nevěsty 2: Pomocník na výbornou

Loni se to veselkami jen hemžilo. Byla jsem na 5 svatbách a z toho u 2 k ruce při plánování. Jsem tomu teď docela ráda, protože se ty kontakty, které jsem získala báječně hodí. Nicméně všechno můžete mít pod kontrolou a mít spoustu kontaktů, ale když se skrývají všude možně po diářích a notesech, nakonec propadnete panice. Já jsem si – světe div se – našla systém, který je pro plánování svatby dosti sofistikovaný a jsem na něj patřičně hrdá. A teď se o něj s vámi ráda podělím.

Protože jsem obešla pár knihkupectví a papírnictví a strávila i pár chvil na internetu a nic moc neodpovídalo mé představě o ideálním (a hlavně vkusném a krásném) plánovači, rozhodla jsem se pro tvorbu svépomocí.

Offline složka – místo předvyplněných plánovačů jsem koupila složky formátu A5. Potom jsem vyrazila do papírnictví a na internet a objednala různé vychytávky a dozdobila je k obrazu svému. Tyto složky mají primárně sloužit pro hotové věci, doklady, účtenky atp. Možná tato složka má být také poselstvím pro další generace, jelikož ji plánuji vybavit veškerými postupy, cenami a inspiracemi pro svatbu.

Chytrý program – rozpočet je jedna z nejdůležitějších věcí při plánování svatby. Pokud si neděláte z mincí bazén jako strýček Skrblík, tak přehled o tom, jak nakládáte s financemi na svatbu je dosti podstatný. Já využila program Numbers u sebe na Macu. Je to taková hezčí verze Excelu, která vám nabídne šablonu s narozeninovou oslavou, která se dá lehce transformovat na svatební párty a je tam všechno co potřebujete a lehce doplníte.

Ještě chytřejší aplikace – zažila jsem mnoho a jsem tady u nás v Ostravě zvyklá na všechno. Nicméně svatební téma bylo nové a pekelné rozšíření obzorů. To, co jsou někteří schopni prodávat a nabízet je k neuvěření. Ať už to jsou šaty, dekorace nebo svatební koordinátorky svou činnost, všechno mi vzalo dech. Pochopila jsem, že jsem o dost náročnější než velká cílová skupina nevěst a třpytky, korálky, perličky a podobné nebudou nic pro mě. Sáhla jsem tedy daleko za hranice Ostravy a republiky a zavítala na Pinterest. Využitím různých klíčových slov jsem našla to, co jsem hledala. Proto dámy, pokud jste náročné a chcete svatbu originální bez tradičních kýčů, hurá na Pinterest. Nasbírala jsem spoustu inspirace a dělám si tam ucelenou představu o každém detailu. Je to pohodlné a bez stresu. – Prokrastinujte stylově 🙂

 

Continue Reading

Útrapy nevěsty 1: Času dost

Jak asi správně tušíte podle nadpisu, rozhodla jsem se usnadnit život všem nevěstám světa… No dobře kecám, asi neusnadním život všem, ale minimálně sobě a pár dalším slečnám, pro které je rok 2017 tím, kdy přicupitají k oltáři a při troše štěstí uslyší ANO!

Protože už je to nějaký ten pátek, kdy jsem já řekla to své NE… No jo, když on můj drahý je tak trochu Řek a já jsem sarkastická. Ale všechno bylo pochopeno, takže ano, zasnoubili jsme se a já začla plánovat.

Byl říjen 2016 a já jsem začala prohledávat stránky s šatama, rezervovat místa, vlasy, vizáž… Možná si myslíte, že jsem se asi zbláznila, ale věřte mně, že ne. Byť i já jsem člověk, kterému když tzv. nehoří u zadku, tak nic neřeší, ale tohle je jiné. Když jsem plánovala svatby s kamarádkami, které se vdaly loni, viděla jsem kolik drobností je třeba zařídit a čím dříve si v tom člověk udělá pořádek tím lépe.

Takže milé nevěsty, nevěště hlavu, jestli jste ještě plánovat nezačaly. Zde je pár tipů, co zařídit jako první.

Místo a datum – ať chcete nebo ne, tak je doba, kterou bych klidně nazvala „wedding boom“ a těch atraktivních míst ve vašem okolí (pokud se tedy nechcete vdávat někde mimo) je docela nedostatek. V tomto případě se vám může stát jedna věc jako mi a musíte vymyslet alternativu. Vždycky jsem měla jasno v tom, kdy se chci vdávat. 9.9. je datum, kdy se narodila moje babička a já si jednou řekla: „Jo, tohle je ten den.“ A místo. V mém případě také více než jasné – Dolní oblast Vítkovice. A ejhle. Místo, které jsem chtěla na párty bylo zabráno. Přiznávám, zklamání bylo velké. No nic, obřad v DOV na 100% bude, ale párty je nutno přesunout. Ještě, že je v Ostravě těch industriálů dost :))

Vlasy, líčení – pokud máte svou kadeřnici a nedáte na ni dopustit jako já, tak to je asi první věc, kterou byste měli udělat. A pokud je dobrá, tak se sejdete v daný den i 2. Jako my. Nicméně druhá slečna je má kamarádka, takže se všechno dá vyřešit, abychom obě byly spokojené. 🙂 Ale opravdu si v tomto případě neříkejte, že máte čas.

Prstýnky – možná trochu otázka do pranice, ale řekli jsme si, že čím více věcí vyřešíme postupně, tím méně věci se bude muset řešit na poslední chvíli. Takže taky už máme a jsem spokojená, zbytečně bych lítala jak nudla v bandasce po obchodech a pak bych třeba přebrala.

Hodně štěstí všem nevěstám a postupem času přidám další poznatky 🙂

Continue Reading

Ostrava je naživu

Celý ten rok, když jsem komunikovala v rámci tvorby strategického plánu města s lidmi různého ražení, převážně tedy na facebooku, jsem zjistila, že spousta obyvatel Ostravy má bohužel představu o městě stále podobnou výrokům jako: špinavá, prázdná, nepřátelská, nudná. Je mi z toho docela smutno, že i přes snahy mnohých jiných se najdou lidé, kteří se nebojí bezostyšně tvrdit, že je centrum prázdné a nebo, že v Ostravě nění co dělat. Tento víkend jsem trávila v jednom kole a světe div se, všechno se odehrávalo v Ostravě.

Meat design Ostrava. Ano čtete správně, v Ostravě se udála velká sláva a dokonce dyzajnová. Celé 4 dny jste mohli vidět různé dyzajnéry z celé republiky, kteří vystavovali, prodávali, bavili se a byli přítomní, kde jinde než v Ostravě. Akci samotnou doprovázela spousta worshopů, které jak se později ukázalo, nebyly jenom zábavou pro děti, ale i dospělí si vytvořili krásné kousky do svých vánočních domovů. Samozřejmě, že sebe nepovažuji za tak úplně dospěláka, takže není divu, že jsem během 2 dnů, kdy jsem na Meat Designu byla, vymetla 3 worshopy a jednu přednášku. U té bych se ráda zastavila. Jednalo se o povídání o novém řemeslném inkubátoru, který má vyrůst v Kompresorovně na provoze Hlubina. Wow! Ostrava bude mít svůj vlastní řemeslý inkubátor, ve kterém si může každý z nás vyrobit, co bude chtít. Od kovových věcí, přes dřevo, látky, papír až po tisk na 3D tiskárně. Jsem strašně hrdá na to, že si město tuto prioritu vzalo za svou a Dílna Ostrava (doufám v tento název) již brzy vznikne. Z Meat Designu si tedy odnáším skvělý pocit z toho, že jsem poznala spoustu nových a inspirativních designových vychytávek a také pár věcí, které teď zdobí můj byt.

No a pokud jste se setkali také s tvrzením, že je v Ostravě pusto, tak si myslím, že to bylo jedno z posledních tvrzení tohoto typu. Jednak Ostravě v dnešních dnech nahrává vánoční čas a vy tak můžete v centru na Masarykáči zajít na punč nebo svařák a navíc se přímo v bývalém Domě obuvi, kde sídlila společnost Baťa, nově otevřela Radegastovna, která s kapacitou 150 míst nabízí možnost ochutnat tankové pivo nebo si dát skvělé jídlo. Myslím, že pokud do centra zavítáte v nejbližsích dnech, nebudete zklamaní. Vřele doporučuji nechat návštěvu na večer, kdy je tma a všechno krásně svítí.

meat_design2

meat_design

meat_design4

venec

trhy

 

Continue Reading

Bára z Nikolajky

Už když jsem tento blog zakládala jsem si říkala, že to bude taková směska všeho. Ani o módě, ani o jídle, ani o sportu nebo vaření. Mám tady zkrátka všechno, co mě baví nebo co jsem kdy, kde zažila. Ale víc než o sobě, ráda píšu o zážitcích a různých lidech, kteří dělají fajn věci a ještě k tomu pekelně dobře. Proto je na čase napsat o člověku, který ty věci dělá pekelně dobře, ale ještě to je jedna z mých nejlepších kamarádek. Bára (teď prý) z Nikolajky, ale Ostravačka jako poleno.

Bára je přesně takový ten člověk, u kterého se zastavíte a říkáte si, kde má vlastně limity. Osoba stíhající všechno a ještě u toho zářící. Takhle nějak by se to asi dalo popsat. I když chci psát hlavně o tom, že Bára začala fušovat do designu, tak bych ráda zmínila i další její přednosti. Díky tomu jaká je, si totiž můžete být jistí, že se vám dostane vždy kvalitního zážitku.

Bára je paní učitelka. Taková ta paní učitelka, která chodí s dětmi do galerie, učí je malovat poslepu a věnuje jim spoustu svého času. Podle mě v dnešní době trochu atypická. Doufám, že takových jako ona bude jen přibývat. Další a pro mě nejvíc oblíbenou Bářinou aktivitou je Come and Play. Kapela. Fantastický projekt, který má našlápnuto k velkým věcem. Pokud máte rádi pohodovou hudbou, hudbu s notnou dávkou rytmu a nebo prostě jen britsky laděný pop, příjemný poslech :).

No a poslední, právě se rodící Bářina tvář je Bára z Nikolajky. I když to pro mě bude vždy Ostravačka jak řemen, tak mi přijde tento název super. Pro design, pro její naivní umění, pro její osobní brand. Bára si totiž už dlouhou dobu pohrávala s myšlenkou ilustrací vlastních tašek, triček a různých dalších předmětů. Hodně dlouho to stálo na tom, že malovala do školy, pro diplomku nebo jen tak svým známým. No a protože ty věci jsou fakt super, začala se zvyšovat poptávka a jednou dokonce malovala svatební dar Míši Tomešové nebo pokreslila celé Pidivadlo v Praze. Bára je na začátku své designerské kariéry a věřím, že toho má spoustu před sebou, ale musím zmínit její vlastně jeden z prvních počinů a to je malovaná keramika. Ručně malovaná. Víte, když se nad tím člověk zamyslí, tak je snadné dneska zajít do obchodu, vybrat si hezky potištěný hrnek a být spokojený. Ale podle mě je taky doba, kdy člověk touží po něčem originálním, něčem co ho charakterizuje, něco co definuje přesně to, co má rád. A to Bářina keramika podle mě splňuje. Ať už jste milovníky literatury nebo literárních hrdinů vězte, že si přijdete na své. No jen si to představte. Sedíte v křesle, čtete knihu svého oblíbeného autora, venku prší a v ruce vás hřeje hrnek s čajem, na kterém je sám autor i s jeho nejslavnějším výrokem. Krásný podzim všem! 🙂

market

 

divadlo

vian

taska

Foto: fb.com/baraznikolajky

Continue Reading

Je čas, aby si Češi stanovili cíl

Když Ostrava opět zažívá své nejlepší období – červenec – týden kolem Colours of Ostrava, najde se zde spousta skvělých věcí, které posouvají nejen společenský život, ale především vzdělání a sebereflexi dost kupředu.

Krásným příkladem je letošní Meltingpot. Když pominu to, že má oblíbená Maryčka je nyní dostupná pouze s páskou Meltingpot potažmo Colours (od čtvrtka), tak je tady, na Hlubině, kolem našeho kanclíku velmi živo. Všechny ty přípravy, zvučení a ty stovky lidí sice narušují pracovní morálku, ale budí v člověku pocit, že je v místě, kde to opravdu žije. Ve městě, ve kterém chcou lidi být a chcou si užít všeho, co nabízí. Jsem hrdá Ostravačka, ale teď jsem tak trochu ještě víc 🙂

A jak to my Češi (Ostraváci) máme s hrdostí. Když jsem dneska měla namířeno na přednášku Tajemství lidského mozku na Meltingpotu, stalo se něco, čemu s oblibou říkám osud. Bohužel se pan profesor Vyskočil ze zdravotních důvodů nemohl účastnit přednášky, nicméně měl za sebe určitě adekvátní náhradu. Přestože téma epilepsie je určitě velice zajímavé, bohužel má touha vidět přednášku, která se původně prolínala s tou mou, byla větší, tudíž jsem se přesunula na téma: Vzdělání pro úspěch v byznysu? od Husseina Shobokshiho. Správná volba!

Hussein Shobokshi jakožto honorární konzul České republiky v Saudské Arábii oplýval mnohými zkušenostmi, jak z oblasti vzdělání, byznysu, tak v rozdílnosti kultur a vnímání podnikatelského prostředí. Jeho přednáška byla tak zajímavá, že i přes nutkavou touhu si odskočit jsem vydržela až do konce.

Paradoxem je, že stále častěji slýchám od cizinců spíše než od Čechů samotných jména jako Baťa, Havel nebo Forman. Stále více si tím pádem uvědomuji, jak smutné je, že nedokážeme být dostatečně hrdí na to, jakou máme minulost a čím se jako Češi můžeme prezentovat. A přesně, jako by mi tato slova vzal i samotný Shobokshi z úst. I on skloňoval tato jména. A nejen ta. České firmy, firmy, které mnozí z nás ani neznají nebo je jen letmo zaslechli. Firmy jako je Moser, kteří nejen, že vyvážejí své produkty, ale naučili se se zahraničními trhy žít a pracovat s nimi. Dokáží se adaptovat a ukázat, že si jejich výrobky mohou zamilovat i lidé na různých koncích světa. Tak, jako to uměla firma Baťa.

Možná je to tím, že se mnohdy bojíme riskovat. Shobokshi mluvil právě o tom, že jen lidé, kteří si mohou dopřát ten luxus a přepych udělat chybu, mohou posouvat nejen sami sebe, ale celou společnost dál a vytvářet tak hodnoty, kterými se zapíší do historie. Ne jako jeden z davu, ale jako někdo s velkým významem pro celou společnost.

Zajímavý moment v této debatě byl také, když Hussein Shobokshi zmiňoval potenciál zemí, do kterých by člověk ani nepohlédl při uvažování o byznyse. Třeba Bangladéš, kde vznikl nejpropracovanější bankovní systém za poslední dobu. Nebo Indie, která je největším producentem filmů na světě a vytváří tak přidanou hodnotu pro společnost směrem, který je neméně důležitý než věda a byznys. Umění a kultura. I to jsou prvky, bez kterých se dnešní společnost neobejde.

Můžeme stokrát hledat důvody proč nám něco nejde a vymlouvat se na nepřízeň osudu a špatné geografické podmínky. Věřte ale, že my Češi a ještě k tomu Ostraváci máme nyní skvělou příležitost rozvíjet sebe i své myšlenky hodně nahoru ve městě, které se každým dnem posouvá dál a dál. Nemáme to lehké, ale máme štěstí.

Takže pokud s nadšením vyrážíte na Colours of Ostrava, zastavte se také na diskuzi na Meltingpotu. Je to obohacující.

IMG_2677

Continue Reading

Když člověk začne dělat do módy

Vždycky si vzpomenu na Ďábel nosí Pradu a skvělého Nigela, který popisuje svůj dětský sen o tom, jak bude pracovat v módním průmyslu. I můj sen byl pracovat v módě, tak trochu jsem si vždycky malovala ve škole do sešitu nebo na tabuli vychrtlé postavičky, které na sobě měly ten nejextravagantnější model, který mě zrovna napadl. Popravdě do této chvíle jediný módní počin, který se u mě konal bylo vedení módního blogu. Psal se rok 2008 a tehdy se blogy teprve dostávaly na světlo světa. Bylo to fajn, spolupracovali jsme s několika značkami, dostala jsem se díky tomu na jeden z prvních Fashion Weekendů, udělala rozhovor s Jeremy Scottem atd.. Nicméně jsme s mým tehdejším přítelem měli každý jinou představu o tom, jak blog vést a tak s koncem vztahu skončila i má aktivita.

Od té doby jsem se pokoušela ještě párkrát uvést na světlo světa nějaký ten blog, ale bez domény modniblog.cz už to zkrátka nebylo ono. Tehdy jsem odešla z módního světa úplně, ale nikdy jsem se nevzdala myšlenky, že zase jednou budu pracovat na něčem, co bude vysoce stylové a bude dělat lidi krásné. Roky plynuly a já jsem začala dělat od marketingu, přes projektové řízení až po pořádání eventů snad všechno. Spousta věcí mě bavilo, třeba MISS UNIVERSITY!!! (zase trochu módy), ale pořád to nebylo to pravé. Člověk se v životě setká se spoustou příležitostí a mi se konečně dostala jedna vysoce módní.

Znáte BeWooden? Ne. Tak čtěte. Tato módní značka má hned několik přidaných hodnot. Nejen, že je to krásné a vysoce trendy, ale firmu založili kluci tady od nás z kraje a vyrábí svou produkci ručně. A o co že jde? Dřevěné produkty – motýlky, manžetové knoflíčky, peněženky a spousta dalšího. Vím že si asi řeknete, že je toho dneska spousta a za pár kaček. Ale tady nejde o konzumní záležitost, jde o příběh. Příběh toho, jak parta šikovných lidí tvoří hodnoty skrze produkt, kterým vy sami můžete prezentovat svou osobnost. Každý kus je originál, protože projde rukama zručných lidí tady u nás v Beskydech. Ano, přesně tak, žádná Čína a šmečko za pár korun. Naopak skvělé dřevěné produkty s duší a jedinečnou tváří. Alespoň takto jsem to vždy viděla.

Loni na Vánoce jsem dostala svého prvního dřevěného motýlka BeWooden. Taková nádhera, opravdu. Radovala jsem se jako malé dítě a pokaždé, když si jej na sebe vezmu, tak vím, že prezentuju sebe a svou osobitost. Protože produkce BeWooden čítá spostu kousků, myslím si, že si vybere každý. A z mého nadšení se během letošního roku stalo dvojnásobné. Díky své hyperaktivitě a touze po dalším motýlku jsem nadhodila produkt, který by mohli vyrábět (a samozřejmě by se mi hodil). Díky tomu jsem i možná dnes součástí tak skvělého týmu a mohu stát za zrodem (ne tím materiálním, ale za prezentací) něčeho tak super, jako jsou dřevěné produkty BeWooden. Hned na startu jsem si vyzkoušela ostrou kampaň, kterou můžete zrovna v těchto dnech na jejich stránkách vidět. Jmenuje se Pantone a ano je o barvách letošního roku. A víte co? Je krásná!

1

Foto: BeWooden

Continue Reading

Ostravskému centru vdechlo život jídlo

Je to tak. Už to není ani to, že by Ostrava a především její centrum nabíralo druhý dech. Dýchá totiž, jak se o víkendu ukázalo, z plných plic. Velmi často se dostanu do situací, kdy poslouchám různé názory na to, jak to vypadá – nebo spíše nevypadá – v centru Ostravy. Pořád ta samá píseň o tom, že třetí největší město v republice je mrtvé. A já se musím ptát: „Kdy jste naposledy byli o víkendu v centru?“ Ono se mnohdy stačí podívat na Facebook nebo jiný online kanál a zjistíte, jaké báječné věci se dají v centru – ANO v centru města zažít.

Už je zase Restaurant Day Ostrava? No jo, čas letí a ty 3 měsíce od minulého RD utekly jako voda. Minulá sobota tak nabídla nejen kopu slunce a pozitivna, ale také – dle mého názoru – jednu z nejlepších akcí v Ostravě. No řekněte sami, na které jiné akci můžete celé dopoledne beztrestně jíst s obhajobou, že to přece při každém přesunu vychodíte? A věřte nebo ne, ale na Restaurat Day pár slušných kilometrů nachodíte (nebo třeba najezdíte na kole, či koloběžce).

Neskutečně jsem zírala, i já, dnes již pravidelný návštěvník RD, že se koná již 9. díl tohoto famózního dne všech domácích kuchtíků. Kde jsem byla těch prvních šest? Nicméně koncept, který Jitřenka spolu se svými RD „mejkry“ zvolila je přímo dokonalý. Nejen, že se každý velmi dobře nají, protože mezi těmi všemi chutěmi musí najít i tu svou, ale především se na této akci dá vyvrátit tradiční věta každého morouse: „V Ostravě není život a není tady ani žádný dobrý podnik.“ A přesně o tom to je. Díky Restaurat Day objevíte i to, co jste si mysleli, že v Ostravě nikdy nemůže vzniknout. A jaký je tedy princip? V celkem dvaceti ostravských kavárnách, bistrech, restauracích a nově i buticích můžete najít improvizované „restaurace“, kde vám jejich majitelé nabídnou to nejlepší ze svého kulinářského reperotáru.

A jak to všech tedy na devátém ročníku probíhalo? Když jsme se ráno probudili do slunečného dne, bylo jasné, že další RD bude kvalitním a pohodovým zážitkem. Protože jsme minule měli precizně připravený plán, kam zajít a strašně nás pak štvalo to, že zkrátka nebylo fyzicky možné zvládnout navštívit všechna místa, řekli jsme si, že to tentokrát necháme na chuti a nebudeme plánovat. Nicméně jsme si ale také řekli, že vyzkoušíme místa, která jsem minule nestihli nebo byla pro tentokrát nová. Z minula bych ještě ráda doporučila Fresh Freaks Bistro – skvělý koncept, krásné prostředí, dobrá káva a příjemní lidé. V něm své umění předvedla EVA, jejiž Snickers kuličky jsou z tradičního seznamu Must have.

Tentokráte jsme ale začínali na druhém konci Ostravy, skoro u Karoliny. Vedle Domu umění jsou totiž otevřeny nové podniky – butik The Bloom a buchtárna (!!! zde bych ráda vyzdvihla geniálnost pojmenování, protože pro mě, milovníka buchet je oproti klasickým kavárnám a cukrárnám absoluntní vítěz) Sladký časy. U The Bloom jsme hned z rána udělali nálet na Oktarína TR, jejiž sirupy jsou naprostou jazykulahodící bombou. Pokud chcete udělat sobě, či třeba svému tatínkovi radost, doporučuji Jasmínový sirup. Prý jej pijou všichni tatínci. A hurá do Atlantiku na snídani.

Pohodovější snídani už jsem dlouho nezažila. V Atlantiku jsme očekávali pochoutky od Pečwork – jelikož nám byla tato „restaurace“ doporučena i minule, ale nestihli jsme, byla to jasná snídaňová volba. Naprosto boží – všechno. Protože je ideální v tomto případě jet stylem „Půl, půl“, můžete si dát se svým parťákem více věcí – napůl. Pistáciový cheesecake, minibrownies, sušenka a burger a o dům dál pak skvělá vajíčková pomazánka! No a pak už jsme si v Atlantiku dali jenom to kafíčko, sedli ven a užívali si tu krásu přeplněné Ostravy při sobotním ránu. Za pár okamžiků se v Atlantiku objevila i Jitřenka, která dala pár svých tipů „Kam vyrazit“.

Pokračujeme tedy dále. Butik Ty Identity, tak znělo fashion doporučení. Proboha, jak jsem mohla žít bez toho butiku. Proč jsem ignorovala, když mi moje mamka asi před měsícem vehementně vyprávěla o super stylovém obchodě v centru Ostravy? Omlouvám se. Vážení, nejen že tam slečna prodává PAPELOTE (kdo nezná, okamžitě googlí), ale taky spoustu stylových věcí od tvůrců z okolí nebo mladých designerů. Mé srdce zaplesalo, ano i toto je v Ostravě realita. My ale pokračujeme dále až do Indie. V nově otevřené kavárně Babylon Café byla k ochutnání tradiční Indická kuchyně v čele s plněnými trouhelníky zvanými Samosa či Butter Chicken s rýží. Mňamka. Nicméně o stůl dále – jednoznačně stůl pro dobrodruhy – se blýskali červí brownies, sarančata v sezamu nebo cvrččí salát. Dali jsme si jedno saranče, ale zde již klasické „půl, půl“ realizováno nebylo.

Po minulém RD jsme měli ale také jasné tipy, na co musíme zajít. No a pokud máte doma Řeka, tak je OMG Greek Food jasným favoritem. S blížícím se polednem přišla totiž chuť na tradiční kuřecí citrónovou polévku a tzatziky. Zamířili jsme tedy do Cooltouru, kde se to lidmi hemžilo tak, že jsme si chvílemi připadali jako někde na zahraničním trhu. Krása, plná Ostrava. Znova potkáváme Jitřenku. „Už jste byli ve Sladkých časech? Moje maminka tam má nejlepší paštiku a tatínek tu nejlepší slivovici!“, hrdě prohlásila a nám bylo jasné, že další kroky povedou zpět na začátek naší tour. Nicméně měla pravdu. Milá paní se zástěrou, na které stálo: „Jitřenčina maminka“ nám nedala ani vteřinu šanci pochybovat o tom, že to opravdu bude ta nejlepší paštika a hned vedle zmíněná slivovice, kterou nám s úsměvem na rtech nabízel zase tatínek. Restaurant Day Ostrava jsme tedy zakončili velmi stylově a chutně. Máme nacpaná břicha, nakoupeny zásoby sirupu a už se nemůžeme dočkat na letní edici této velmi povedené ostravské akce!

Restaurant Day Ostrava můžete podpořit také nákupem batohu nebo tašky – tedy krutopřísných věcí s designem od Kosích sester. Já svůj mám, protože tady RD chci (Obrázek 5).

IMG_1941

Jde se na to!!!

IMG_1963

Oktarína TR – nejvíc nejlepší sirupy

IMG_1936 IMG_1935

Pečwork – sladká i slaná dokonalost

IMG_1961

Restaurant Day Ostrava batoh – podporujeme super akce!

IMG_1938 IMG_1939

Ty Identity – láska na první pohled

IMG_1944

Bez mapy ani ránu!

IMG_1951

Samosa a červíci v Babylon Café

IMG_1957

A pak, že nejsou v centru lidé!

IMG_1962

Završeno kvalitou a uvidíme se zase příště!

Continue Reading