Objevujte a potom klidně kritizujte

Tento týden byl přímo narvaný aktivitami, které jsem ani netušila, že jdou narvat do jednoho týdne. V pondělí mě čekal odjezd do Bělehradu na Company of the Year Competition a vlastně jsem ani nevědla, co od Srbska jako takového čekat. Nikdy jsem nebyla ani na dovolené v horách ani jsem neměla možnost nijak blíž tuto zemi poznat. Byla to dobrá příležitost, jak si rozšířit obzory.

Tradičně, když projíždíte Evropu, jen málo kdy se vlastně dostanete za hranice EU. Když už do Evropy, vybíráme si z pravidla jih na letní i zimní dovolenou, popřípadě sever nebo západ na další poznávačky. Nikdy bych ale nevěřila, že vycestovat ne z Evropy, ale jen z EU bude takový střet s realitou. Mnoho lidí standardně nadává na to, jak se máme špatně, pořád něco chybí, tráva je málo zelená, na cestách pořád nějaké díry a politika jako v kocourkově. Vím, je to nejspíš taková česká zábava.

Nikdy jsem si ale ani já sama pořádně neuvědomila, co to znamená žít v EU. Pořád samý Brexit, hned na to, že my zase chceme Czexit. Zajeďte si do země, která ještě v EU není a možná začnete přemýšlet jinak. To je právě to, co si ze Srbska odvážím. Jestli jsem si minule troufla tvrdit, že my v Ostravě máme pohnutou hornickou minulost, tak srbové mají svou minulost stále ještě dýchající a nezapomenutou. Taky to není tak dávno, co válka skončila. Ale když to vidíte na vlastní oči, uvědomíte si, že jen několik stovek kilometrů od vás to je úplně jiné. Neoddiskutovatelně v tom hraje velkou roli Evropská unie, jejíž peníze tečou do členských zemí proudem a taky proto tu máme tolik super věcí, na které můžeme být hrdí, a které můžeme vesele využívat a radovat se z nich. Bělehrad je bez pochyby město s krásným historickým centrem, protékají jim dvě velké řeky, ale to okolo… Je to něco, co věřím, že se v následujících letech bude měnit, ale také něco, co by měl vidět každý mladý člověk lačnící po cestovatelských zážitcích. A také všichni ti nadávači a skeptici. Rozbořené domy, jako memento ještě dnes nezapomenuté války, snaha o nápravu, která jde opravdu pomalu. Na to vše se v hojnosti rádo zapomíná, ale nemělo by.

Po Bělehradě následovala otočka o 180° při návratu domů. Město bylo ve víru barev a já pochopila, jak světovým se Ostrava stává. A oproti hlavnímu městu Srbska to nejde vůbec pomalu, ba naopak. Týden, kdy se do Ostravy sjede celý svět nejen proto, aby slyšel své oblíbené interprety, ale také proto, aby poznal město. Krásné město. I když jsem letos na Colours of Ostrava vůbec neplánovala jít, protože bych půlku stejně nestihla a George Ezru neviděla, tak při příjezdu do Ostravy jsem začala propadat panice z představy, že bych měla vynechat. Páteční dopoledne bylo ve znamení nahánění lístku. A nakonec jsem tam byla.

Ať už byl letošní ročník jakýkoliv, pochopila jsem, jak jsou barvy skutečně důležitou součástí života Ostravačky, a proto již tuto chybu neudělám. Ostrava je totiž místo, do kterého se jednou bude celý svět opravdu sjíždět. A nejen na 4 dny.

Continue Reading

5 tipů, co určitě nedělat, když letíte do Milána

Prodloužený víkend v Miláně se může zdát jako ideální odpočinek, když si nemůžete dovolit 14 dní na Bali nebo měsíc v Indonésii. Víno, prosseco, pizza, těstoviny, frutti di mare… všechno je fajn, ale i v Miláně, nebo spíše především v Miláně, se můžete nechat dost nepěkně nachytat. Čeho se tedy nejlépe vyvarovat?

1| Nenechte za letenku celou výplatu

Letím do Milána. Hurá, dovolená, výlet, prodloužený víkend. Aneb jak to vypadá, když se Ostravačka dostane mimo Moravskoslezský kraj. Abych celou situaci upřesnila, letím Bergamo-Milano. V tomto případě v tom ovšem vidím samá pozitiva. Dneska se pohodlně dostanete z Prahy (WizzAir) nebo Ostravy (Ryanair) do italského města módy za pár korun. My pořídili v lednu za cca 770 Kč zpáteční letenku přímo z Ostravy ve znamení: Pohodlí především.

Z centra Ostravy to totiž zvádnete na letiště do půl hodiny. A co víc, pokud jste z jiného města a dojíždíte do Ostravy vlakem, nemusíte panicky hledat bus na letiště, protože my v Ostravě máme vlak přímo až na letiště. Jak ostatně hlásá velká reklama Českých drah při příletech: Z oblaků přímo do vlaku :). Letiště je navíc fakt malé, takže se určitě neztratíte a máte spoustu času na nějaké to Prosseco! Příprava musí být, že ano.

Let trvá necelou hodinu a půl a dnes i s nízkonákladovkou poletíte docela solidně. Sice je to hladolet, ale myslím si, že na tyto krátké trasy absolutně v pohodě.

2| Nejezděte Uberem

Jestli je v ČR Uber známka levného cestování, tak v Itálii je tomu přesně na opak. Nikdy bych nevěřila, že uvidím na displeji černé appky svítit víc než 20 €. A věřte tomu nebo ne, z letiště do centra by vás jedna cesta vyšla na necelých 80€ a naše cesta z nádraží na hotel – cca 8 km – 33 €. Takže Uber v Itálii – no way!Ale není třeba zoufat, jelikož přímo z letiště Bergamo jezdí autobus (Autostradale, Orio, aj.) za 5€ do centra Milána na Centrale FS odkud se pohodlně dostanete kamkoliv chcete. Pokud pojedete do Milána na prodloužený víkend stejně jako my, pak se vám vyplatí koupit dlouhodobé jízdenky (1 denní – 4,50 €, 2 denní – 8,25 €) – platí to na celé Miláno v tzv. Urban zone, která je na všech trasách označena červenou čárou.

V Bergamu pak pořídíte jednodenní jízdenku, která platí na veškerou městskou dopravu včetně lanovky a autobus 1 vás zaveze dokonce až na letiště, pořídíte za 5 €. Pokud se v Bergamu budete zdržovat déle, tak třídenní jízdenka pak stojí 7 €.

3| Nenechte se napálit

V Miláně je samozřejmě dost věcí, které stojí za to vidět. Například Duomo nebo kanály ve čtvrti Navigli, kde se konají o víkendech bleší trhy. Co ale v Miláně nechcete, je prodělat kopu peněz na hnusné večeři nebo dostat cejch turisty. Zní to zvláštně, co? Hnusné jídlo v Itálii. Ale i to se může stát, v Miláně obzvlášť. Ještě rozhořčena proto dávám na vědomí: „Dávejte si pozor na naháněče do restaurací!!!“ My je objevili v ulici Via Dogana. Zde jsou 2 restaurace, jedna, s názvem Dogana, ve které jsme byli s holkama před 3 lety je docela fajn. Jídlo super, víno de la casa taky fajn, porce akorát. Ceny přímo úměrné tomu, že jste v centru.

O pár metrů dál ale čeká peklo pekel v podobě Delicious Restaurant. V životě nikdy jsem nebyla takhle naštvaná v restauraci. A taky hlavně na to, že v angličtině toho neuhádám tolik a tak jsme museli poražení zaplatit skoro 50 € a jít stejně hladoví pryč. Proto vám zde dávám tip – než někde sednete, vygooglete si hodnocení restaurace, jsou docela přesná a nevyhodíte tak ranec peněz oknem.

Další věc, co mě na Milánu dosti štvala byl fakt, že se vám tady pořád snaží někdo něco vnutit. A potom to dopadne tak, že nepřejdete „suchou nohou“ kolem Duoma, abyste nedostali cejch turisty v podobě tenkého náramku, za který by prodejce chtěl nejlépe 100€. Tohle naštěstí stálo jenom dvě, ale pokud k tomu přičtu smůlu, kterou nám tyto cejchy přinesly v podobě výše zmíněné restaurace, tak to už taková sranda není. V Miláně musíte být zkrátka ve střehu.

4| Nenakupujte na hlavních ulicích

Pokud tedy nevlastníte zlatou kreditku a procházka po Pasáži Vittoria Emanuela II. je pro vás denní chleba. 🙂 Pro nás, kteří máme módu rádi, ale přijde nám zbytečné nakoupit za 1 000 € jedny kalhoty, doporučuji vyhledat boční uličky, ve kterých se skrývají butiky s italskou módou a vynechat hlavní tepnu. Protože jsem ale tak prozíravá nebyla a ani neměla moc na nakupování čas (Top rada: Do Milána jezděte výhradně s kamarádkami), proletěla jsem jenom hlavní nákupní tepnu vedle Duoma a nakoupila v Bershce a HáEmku. Raději tyto obchody na nějakou dobu v Ostravě vynechám a budu se modlit, abych neprohloupila…

5| Nezdržujte se v Miláně moc dlouho

Než jsme na náš výlet odjeli, potkala jsem pár lidí, kteří vehementně tvrdili: „Kdeže Miláno, ale Bergamo, to stojí za to!“ No, říkala jsem si, co může být na malém městečku tak super oproti Milánu. Chápete, Miláno – město módy. Ale svolila jsem a jednu noc jsme se tedy rozhodli strávit v Bergamu. Ach to byla chyba! Chyba, že ty noci nebyly 2 nebo i 3!!! Abych vám to přiblížila. Miláno je fajn (pokud vám už ovšem všudypřítomní prodejci, frmol, chaos a docela i špína neleze krkem), ale není to město, kde potřebujete strávit 3 dny. Pokud byste se hodně snažili, tak to nejdůležitější sfouknete za den, utřete pot z čela, ale nemůžete si říct, že jste něco podstatného vynechali. Kdybyste ale na svém výletě vynechali Bergamo, to by byla ta největší chyba.

Bergamo má totiž takovou tu pravou italskou atmošku. Tu atmošku, za kterou jsme alespoň my jeli a kterou jsme chtěli zažít. Krásné kamenné stavby, úzké uličky na starém městě a krásný výhled na město z vrcholu San Vigilio. Tohle je to město, kde chcete na prodlouženém víkendu strávit ty 2 noci, ne Miláno.


Závěrem, aby vás tento článek úplně neodradil z vaší cesty, přidávám pár tipů, na super místa, které váš výlet otočí o 180°.

Miláno

  • Duomo – stojí za to vidět a stojí za to vážit cestu nahoru a vidět Miláno jako na dlani
  • Sforza Castle – krásný hrad, jehož středem se dostanete do velkého zeleného parku – Zde doporučuji nakoupit si věci na piknik a udělat si pohodičku. Ten pak končí až u vítězného oblouku.
  • Hlavní nádraží – je historická a krásná budova, která dýchá zvláštní atmosférou. Z hlavního nádraží se dostanete pohodlně vlakem právě do Bergama – cena lístku spolčnosti Transitalia (Transnord) je 5, 50 € a je to zároveň nejpohodlnější způsob dopravy mezi těmito městy.
  • Casa di Riposo per Musicisti – Verdiho dům pro vysloužilé muzikanty. Zde mne přivedl snímek Polibek Tosky, který ve mě zanechal nesmazatelnou stopu a proto jsem tento nádherný dům musela vidět. Nachází se přímo na stanici metra M1 Buonarotti.
  • Navigli – čtvrť, jejíž ulice lemují vodní kanály. V mnoha restauracích zde si dáte v rámci Happy Hours drink a k tomu „all you can eat“ pochutiny v ceně kolo 9 €.

Bergamo

  • Al Centro Cittá – byl náš apartmán, který nám k užívání předal sympatický Enzo. Nachází se v centru dolního města (lower town) asi 800 m od nádraží, 150 m od hlavní nákupní ulice a na lanovku, která vás doveze do horního města (upper town) se dostanete pohodlně autobusem.
  • Upper Town – krásná historická část města s úzkými uličkami, italskými butiky a tou nejlepší pistáciovou zmrzlinou na světě (v gelaterii těsně pod druhou lanovkou na San Vigilio).
  • San Vigilio – nevyšší bod Bergama, stojí zde stejnojmenný hrad, ze kterého je krásný výhled na celé Bergamo. Kousek od stanice lanovky je pak stejnojmenná restaurace (je to asi 15 m od lanovky – ne ta hned vedle), kde všemi deseti doporučuji jít. Uděláte dobře, když si zde dáte rezervaci přímo na terasu, ze které je krásný výhled zase na druhou stranu – na hory a domky v horách. Ceny jsou italský průměr (€€), ale za ten zážitek to rozhodně stojí 🙂
  • Butiky – v Bergamu je jich spousta, těch italských a krásných. Kožené boty za pár korun a módní kousky všude kam se podíváte 🙂


Continue Reading

3 základní pilíře návštěvy Budapešti

Protože mi při představě, že se 10 dní válím bezprizorně na pláži jde mráz po zádech, volím vždy jako odpočinek, nebo chcete-li dovolenou, výlet, u kterého mám zaručeno mnoho poznání a pár kilometrů v nohách. Protože je půlka prázdnin a já jsem během posledního měsíce vídávala na facebooku stále častější návštěvy mé letní destinace, rozhodla jsem se podělit o pár tipů, co je nutno vidět.

Co je nutno vidět v Budapešti. Možná i mnoho vašich známých letos navšívilo toto východoevropské město, které je nazýváno Paříží východu. Popravdě jsem si tehdy, když jsem toto slovní spojení slyšela poprvé řekla, že možná někdo trochu přehání, ale i přes to jsme jeli do Budapešti s očekáváním. Druhý člen naší dvoučlenné výpravy tam byl už před dvěmi lety a nemohl si to město vynachválit. No vzhledem k složení minulé posádky, která se vydala za „klučičím dobrodružstvím“ se ostatně není ani čemu divit, že jo. Zážitky měli bezesporu pěkné, ale nějak to nezapadalo do mého plánu vidět město ve dne. Pokud ale pánové máte zájem stejný jako zmíněná pánská posádka z roku 2014, ráda doplním. 🙂

Jako první a podle mě nejdůležitější je zmapovat si terén. Tyto připravy již dobře znám. Když jsem před třemi lety posílala naše, shodou okolností, do té západní Paříže, měla jsem takový strach, aby se tam vyznali a nezabloudili, že jsem strávila 6 hodin s Googlem, papíry, lepidlem a fixama, abych jim vytvořila neporazitelného průvodce Paříží. Bylo tam všechno, od toho kde a jaký si mají koupit lístek na metro až po mapky odkud kam se dostanou k těm „must see“ místům v Paříži. No a poučena z této tvorby jsem stejnou taktiku zvolila i pro Budapešť. Obohacena o grafický um jsem ovšem tentokrát použila pouze Google a Illustrator. Pár hodin mi to také zabralo, ale udělala jsem si brožuru toho, co musíme v Budapešti vidět, kde musíme jíst a co dalšího máme ochutnat. Průvodce je koncipován pro čtyřdenní výlet.

Snímek obrazovky 2016-08-07 v 17.51.39

Protože jsem googlila docela dlouho a pořádně mě nic moc neoslovovalo až na klasické památky, které máte v každém průvodci, zabrousila jsem na nejrůznější blogy mladých, kteří tam buď studovali nebo nějakou dobu žili. Sledovat tipy na blozích má jednu výhodu a to je ta, že zjistíte, kde se třeba dobře najíte a nedáte za to majlant. Tak si to tedy pojďme shrnout.

UBYTOVÁNÍ

Tak v této části jsme měli více štěstí než rozumu. Můj drahý spoluvýletník trval na tom, že chce být ubytován tak, aby to měl všude blízko. Jak se nakonec ukázalo, zase tak blízko to nebylo, ale bylo to strategické ubytování, které bylo uprostřed všech těch „must see“ věcí, které jsme chtěli vidět. Bydleli jsme přímo na náměstí Vörösmarty tér, které je takovým centrem města se spoustou obchodů a vede zde i stará všeude zmiňovaná linka metra M1, která se jen tak nevidí, je krásná. Ubytování nás vyšlo za 4 dny na necelé 4000 Kč v čistém guesthouse Elisa’s rooms. Měli jsme malý dvoulůžkový pokojík a svou vlastní kouplenu – externí – byla na chodbě, ale jenom pro nás.

IMG_2410

PAMÁTKY

Zde bych se nerada nějak extra rozepisovala, ostatně všechno se dočtete v každém průvodci Budapeští. My jsme měli již z domu (v brožuře) plán odkud kam máme jít a jak by nám to mělo navazovat. Jako první jsem bláhově naplánovala návštěvu Citadely. Nicméně při pohledu na ten kopec jsme záhy usoudili, že hned v den příjezdu to nepůjde.

První den jsme tedy zvolili trasu přes známý řetězový most Széchenyi Lanchíd a navšívili Budínský hrad, kde k našemu milému překvapení probíhala právě výstava mapující život a dílo Pabla Picassa. Prošli jsme si tedy hrad zevnitř a pak i zvenku. Ocitli jsme se tak na pravém břehu Dunaje v Budíně, kde je krásný pohled na Pešť a jeho dominantu, parlament. Z Budínského hradu jsme měli naplánovánu trasu na Rybářskou baštu, kde se také nachází tzv. Matyášův chrám. No a aby těch zážitků nebylo málo, tak se právě na baště konala svatba. Byla krásná.

IMG_2422

IMG_2435

IMG_2434

Druhý den dopoledne byl ve znamení toulek po levém břehu Dunaje. Plán byl jasný. Z Vörösmarty tér se krásnou procházkou dostanete k bazilice sv. Štěpána, kde jsme měli namířeno. A protože byla neděle, měli jsme to štěstí, že jsme v této monumentální bazilice viděli i mši. Popravdě to na vás všechno dýchá takovou zvláštní pompézností. Zapsali jsme si tedy další nečekaný zážitek. Od baziliky je to pak už jen kousek k té nejznámější stavbě v Budapešti, parlamentu – Országház. No co si budeme povídat, je to nádherná a majestátní budova. A pro další z kategorie Nečekaný zážitek jsme nešli daleko, přišli jsme totiž k parlamentu zrovna ve chvíli, kdy se střídaly stráže. Je to až k nevíře, ale ještě nebylo pomalu ani poledne a my mířili na Margit sziget (Markétin ostrov), kde jsme si usmysleli udělat piknik. Nebudeme přece jen pořád chodit sem a tam bez přestávky. Ostrov je docela velký, tak jsme využili možnost svézt se v přepočtu asi za necelých 100 Kč vláčkem okolo ostrova. Pokud tedy chcete vidět co nejvíce, doporučujeme. Ostrov je vlastně jeden takový velký park, kde si můžete sednou prakticky kdekoliv. Pod strom, ke krásným rozkvelým zahradám nebo pozorovat tančící vodotrysk. No a protože jsme tak krásně zrelaxovali, šli jsme do výzvy vyšlapat kopec na Citadelu. Byla to sice cesta dlouhá, z ostrova přes ubytování, kde jsme odložli věci, úplně na druhou stranu. Ale přeji vám zažít ten pocit, když jsme vystoupali nahoru a měli Budapešť jako na dlani. Z Citadely, totiž vidíte opravdu celé město. Zážitek.

IMG_2456

IMG_2467

IMG_0988

Třetí den jsme po prošlapaných teniskách měli v plánu navštívit lázně. Protože být v Maďarsku a nebýt v lázních je jako být v Paříži a nejít na Eiffelovku. Ze všech těch neodolatelně vypadajících „spa“ jsme si nakonec, i díky budově a architektuře, vybrali ty největší a nejprofláknutější Széchenyi. Koupaliště, řeknete si možná, ale upřímně, je to úplně o něčem jiném se čachtat ve 30 nebo 40°C vodě a dívat se při tom na krásnou budovu, ze které dýchá historie dob, kdy ještě neexistovalo ani slovo bikini. Pro cestu do lázní jsme tentokrát zvolili metro M1 a vystoupili na Náměstí Hrdinů, které je v průvodcích také mnohokrát zmiňováno. Více než samotné náměstí nám ale učaroval park, který se nacházel za ním a jehož součástí byly i zmiňované lázně. Po kvalitním relaxu jsme při pondělku museli navšítit také nejstarší a největší krytou tržnici v Maďarsku. Tam jsme nakoupili dárky a pochutiny jako je Gulyáskrém, samozřejmě csemege.

IMG_2511 IMG_2512IMG_2543

No a poslední den našeho super výletu byl ve znamení toužebného přání mého parťáka – Tropicarium. K mému překvapení se toto mnoho ryb, ptáků, krokodýlů a žraloků čítající centum nacházelo v jednom z obchoďáků v Budapešti. Nicméně při vstupu jsme byli úplně odstřiženi od jakýchkoli nákupů a užili si parádně všechny ty zvířecí světy.

IMG_2577 IMG_2589

JÍDLO A ZÁBAVA

Hlavně proto, že jsme si ten výlet chtěli především užít a ne jen hekticky šlapat po všech památkách, vybrala jsem do brožury i podniky, které jsem našla právě na blogu jedné studentky – už si bohužel nevzpomenu. Její tipy byly ale na jedničku, ani jednou jsme nelitovali jediné návštěvy.

Frici Papa

Pokud míříte v Budapešti za klasickou maďarskou kuchyní a nepotřebujete si zrovna vybírat z nekonečně dlouhého jídelního lístku, ale stačí vám jejich klasický guláš nebo fazolová polévka, zajděte sem. Je to jednoduché bistro, které není od pohledu moc vábné, ale dýchne tady na vás trochu toho originálního maďarska. K jídlu jsme si tady dali právě fazolovou polévku, guláš s „noky“ – ty mi svou konzistencí připomínaly spíše špecle a ještě jedno hlavní jídlo, k tomu pivo a radler. Guláš byl podle očekávání výborný, ale fazolačka předčila úplně všechno. V životě jsem nejedla tak dobrou. No a cena? Celkově jsem za to, co jsem vyjmenovala dali okolo 300 Kč. Fakt sranda.

IMG_2552

Ankert

Už při vstupu do tohoto jedinečně umístěného klubu se cítíte jako doma. Jednak jsem docela ujetá na industriální a browfieldové záležitosti, jednak nás přivítala obrovská cedule Pilsner Urguell. Po chvíli jsme zjistili, že je tady natažený celý tankový systém, který u nás můžete znát např. z hospod, kde je Plzeň s celým svým systémem, jako je Kolkovna v Praze, Arrows v Ostravě nebo The Pub po celé republice. Atmosféru tomuto klubu dodává ale především jeho umístění v pavlači rozbořených domů, posezení z palet a uprostřed toho všeho krásný bar. Pokud toužíte po super burgeru, hot dogu nebo velkém výběru míchaných drinků, běžte do Ankertu. My tam byli relativně brzy, od 21 hod. zde začíná život – noční klub s diskotékou.

IMG_2497

První pešťská štrůdlárna

Když vstoupíte do této štrůdlárny máte pocit, že jste ve štrůdlovém ráji. Pro mě – milovníka štrůdlů – to rozhodně byl. Nicméně, pokud se zde chcete posadit a vklidu si vychutnat nějaké to snídaňové či obědové menu, připravte si nemalou částku. Ale pokud si plánujete udělat piknik třeba na ostrově jako my, neváhejte a vemte si štrůdly s sebou. S velkým překvapením jsme totiž zjistili, že pokud si vezmete v dopoledních hodinách 4 kousky štrůdlu a kávu s sebou v jejich speciálním balení, bude vás to v přepoču stát necelou 100 Kč. Zázrak!

IMG_2458

Piknik pavilon

Při výstupu na Rybářskou baštu jsem už docela vyhládli a hledali něco rychlého k snědku. Po levé straně od Matyášova chrámu jsme v malém přístřešku v ještě menším parčíku objevili Piknik pavilon. Venkovní posezení složeno ze všech možných druhů nábytku nabízející ty nejlepší maďarské speciality. No a jak jinak jsme si mohli vybrat než langoš. Fuj? No, popravdě jsem taky po posledním českém langoši měla žlučníkový záchvat, ale tenhle… Teda velikostně to byly spíše 2 ty české a ty ingredience nahoře? Dali jsem si sýrový. Dostali jsme langoš s bílým jogurtem a s kupou sýru. Neuvěřitelně přesná kombinace, aby si člověk pochutnal a v zápětí neletěl na WC. Takže ať mi odpustí všichni milovníci Pálavských langošů, ale tomuhle to nesahá ani po kotníky.

IMG_2440

IMG_2442

BRGR

Burgrárna. Tuto návštěvu jsme si nemohli odpustit ze dvou důvodů. Jednak nám to perfektně sedělo do plánované trasy, protože podnik se nachází hned vedle lázní Szechényi a taky hlavně proto, že jsou zde ty nejvyhlášenější burgery snad v celé Budapešti. Protože nejsem nijak fanatický příznivce burgerů, docela mi bodlo, že jsem měla z lázní vyhládlo. Většinou mám problém sníst půlku burgeru, ale tenhle. Ach jo, jak bych vám přála to zkusit. Myslím, že vše vystihne to, že jsme si ani nevzpoměli na to, že bychom měli udělat foto.

IMG_2530

Tejivó

Poslední den, kdy jsme měli ráno ještě čas před odjezdem do Tropicaria, jsem si zašli na snídani. Protože jsme během našich vycházek potkali pár dobrých míst k této příležitosti, vydali jsme se pár metrů od Elisa’s rooms do mléčného baru Tejivó. Je to malý bar uprostřed klikaté uličky se 3 stoly před vchodem. Dali jsme si jejich snídaňové menu s croissanty (ach ta marmeláda!) a cappucinem a sedli si ven. Po chvíli se začli v Cserpes Tejivó tvořit neskutečné a nekončící fronty. Takže zase dobrý výběr. Bohužel si už nevzpomenu na cenu, ale bylo to asi jako klasická snídaně, kterou si dáte u nás.

IMG_2451

IMG_2570

Na Budapešti se mi líbí to, že na každém rohu narazíte na něco krásného nebo chutného. Přišlo mi, že z každé jen tak stojící budky, která neměla v minulosti nijak valný úkol je dneska super podnik, že jsou památky tak udržované, že byste se na ně mohli dívat i dlouhé hodiny. Je to zkrátka město, které za to stojí vidět a možná ne jednou.

TIP: Pokud jedete do Budapešti autem, můžete o víkendu, přesně od 8:00 soboty do 8:00 pondělí parkovat na vyznačených místech zadarmo. Jedná se o místa, kde jsou parkovací hodiny. Pozor však na místa, která jsou vyhrazena rezidentům. Tohle nám dělalo opravdu dost problém. Snad 3x jsme objeli náměstí, ale nakonec se nám podařilo zaparkovat hned vedle parkovacího domu. Když jsme pak v pondělí přesouvali auto, měli jsme to blízko. Ale bacha, parkování v centru je fakt pekelně drahé.

Continue Reading