Honba za výkonem je jako porno

Ne, nedala jsem se na psaní o erotice, jen bych ráda zrekapitulovala uplynulý týden, ve kterém jsem narazila na pár faktů v oblasti postoje k marketingu. Není už žádným tajemstvím, že jsem jsem tak trochu „branding first person“. I díky pár múdrým věcem, které jsem v poslední době zaznamenala od pár múdrých ludí, jsem si potvrdila fakt, že dlouhodobá činnost má daleko vyšší míru návratnosti investic než ta krátkodobá. Jenže problém je, že to trvá dýl. A to se v dnešním světě nenosí.

Když jsem se bavila o svých pocitech z přednášky Michala Pastiera s kamarádem Tomášem, shodli jsme se na tom, že tahle část budování brandu a hlavně tak, jak to Michal ve svých firmách dělá, je na vysoké úrovni (překlad pro social media: „po pi*i). A já se ptám, proč se na to zapomíná? Nebo je to neochota utratit peníze za něco, co nemá okamžitý efekt? Když se podívám kolem sebe a odmyslím si nadnárodní korporace a globální firmy a přidám k tomu ráz Moravskoslezského kraje, co mi zbyde? Akcizice, akvizice, sales, akvizice. A já na to mám dva pohledy a to čistě ze zaujatého postoje moravskoslezské B2B marketérky.

Ten první – branding v rámci MSK. Slovo a hlavně činy upozaděné honbou za výkonem. Výkonnostní metriky a jejich „síla“ dneska proměnila smýšlení marketérů a taky agentur v porno. Jak řekl můj výše zmíněný kámoš: „Je to ako české porno – sú to rychlé prachy.“ A když je pak firma ovlivněna honbou za těmi rychlými penězy, zapomíná na svou vlastní DNA a začne hnít zevnitř. Protože ve chvíli, kdy se zapomíná na značku, není to jen o tom, že zapomínáme na ty „hezké grafické věci“, ale především na celou firemní kulturu a nakonec už nemá kdo táhnout za ten jeden společný provaz. A pokud se na chvíli zastavíme a dáme těch 60% času a peněz budování značky, vrátí se vám to a nebudou to ty rychlý prachy. A těch 40%, těch je právě pro výkonnostní marketing. Jedině takto společně to může fungovat. Nebojte se dělat dlouhodobé investice! Chvilku to bude bolet, ale budete mít lepší pocit.

Ten druhý – B2B marketing. I když nás mohou ostřílení matadoři B2B marketingu strašit, že naše pozice je být jen dobrou pravou rukou salesu, tak si myslím, že to není pravda. Ostatně není B2B jako B2B, ale přes to všechno – když děláte kvalitní oporu prodeji a zároveň se soustředíte na budování značky ve smyslu vašeho postavení na trhu, tak mi z toho vychází několik jasných plus pro vás. Jednak jste schopni flexibilně reagovat na požadavky od obchodníků a zároveň dodržujete postoje a DNA vaší firmy a stáváte se zapamatovatelnými. A budujete brand. Můžete budovat brand odborníka,lídra trhu nebo tvář globálního hráče. Skvěle to dělá např. Shopsys se svým časopisem EXEC. Ale pokud nebudete uvěřitelní, půjde to ztuha. Budete jen ti, kteří se honí za výkonem, chtějí co nejvíce prodat, jdou přes mrtvoly (rychlý prachy) a chybí jim dlouhodobá vize. Takže ano, v B2B je těžké zapojit emoce a ty hezké věci, ale já osobně si nemyslím, že to nejde. Protože i B2B jsou lidé a ti emoce potřebují.

Continue Reading

Ano, i tohle je marketing

Marketing a ovlivňování mínění není žádná novinka. Setkáváme se s tím už fakt hodně dlouho, jen se to v různých dobách jmenovalo různě. Pokud ale chcete prodat, musíte principy marketingu využít. Nemusíte samozřejmě prodávat zboží, ale i služby a vaše myšlenky potřebují oporu v marketingu. V dnešní zrychlené době, kdy se staly mnohé marketingové aktivity součástí našich životů, už ani nevnímáme, že jsou všude kolem nás. Staly se pilířem všedních dní. To, jak nebo jakým autem jedeme do práce, to, co ráno snídáme a proč, to, co vlastně děláme za práci i to, jak trávíme svůj volný čas a jaká děláme rozhodnutí. To vše je nějakým způsobem ovlivněno marketingem.

Zní to dost hrůzostrašně, když nad tím přemýšlíme takto. Jak říká profesor Mark Ritson: „Marketing se nemění, ten je pořád stejný, jen ty nástroje jsou jiné.“ A ty nástroje, skrze které jsme ovlivňováni tohle všechno neskutečně zrychlují. Možná i proto to takhle zní. Nicméně princip zůstává stejný. Ať už je to Orwell, komunistická propaganda nebo Facebook, vše je postaveno na stejném základu. Cílem je totiž využít lidské emoce, na základě kterých pravděpodobně „nakoupí“.

Ale ať to nezní jenom takhle negativně, v marketingu je dost pozitivního. Marketingu se totiž utéct nedá, ale je jen na vás, jak se ke spotřebě postavíte. Tuhle myšlenku mi skvěle doplnil Michal Pastier, jeden z nejlepších kreativců v Česku a na Slovensku, který zmínil jednoduchou poučku: Garbage in, garbage out (GIGO). Jednoduše řečeno, když konzumujete sračky, tak z vás ty sračky potom jdou taky ven. V tomhle případě se jedná o informace.  A konkrétně na sociálních sítích… No asi nemusím více rozvádět.

Víte, čemu se říká trefa do černého? Přesně ten pocit jsem měla po tom, když to Michal pojmenoval. A nejen u svého okolí, ale hlavně u sebe. Mám totiž jednoduché srovnání. Představme si jednoduchý příklad: V domácnosti jsou dva lidé. Jeden z nich každý večer scrolluje na Instagramu minimálně půl hodiny a každé ráno tak 20 minut na Facebooku. Přes den je na těhle sítích asi tak 100x a za poslední 4 měsíce přečetl půl knihy. Druhý člověk čte pravidelně tématické knihy k jeho oboru, každý den vede svou firmu kupředu a když jde spát, tak si čte, sleduje videa nebo poslouchá podcasty – opět o úspěšných lidech nebo principech. Kdo z těchto dvou lidí je čítankovým příkladem GIGO?

A co z toho vyplývá? To, jakým způsobem tyhle věci fungují nezměníme, ale můžeme to dělat jinak. Můžeme to dělat tak, aby nás to obohacovalo. Každý máme přece volbu, dokud žijeme v demokracii, můžeme sami rozhodnout o tom, co budeme konzumovat. I díky této Michalově sobotní přednášce jsem si uvědomila, proč jsem chtěla marketing dělat. Protože mě to bavilo, protože mi to dávalo příležitost zhmotnit mé šílené nápady a lidem se to líbilo a byli veselí a šťastní. Uvědomila jsem si, že mě za poslední dobu pohltil úzkostlivý pocit, že pokud nesplním KPI a ten performence fakt nepojede, tak se zbortí svět a zkrachuje firma. Není to tak a já se díky tomu dostávám zpět na začátek. Chci dělat věci hezké, které přináší lidem dobrý pocit a firmám pomáhají tvořit tu správnou přidanou hodnotu pro sebe, své klienty i zaměstnance.

Má cesta už nebude pokračovat výkonnostními metrikami a čísly, ale emocemi. Tak, jak jsem to dělala na začátku a tak, jak si myslím, že je to správné. Nejsem ale extrémista, takže vím, že poměry musí být vyvážené. Nemůžu nechat marketing firmy postavený 100% na emocích, ale umět najít tu cestu a mít skvělé parťáky. Chci ty věci zkrátka dělat jinak a ukazovat, že to jde, jen se nesmíte bát. Takže dělejte co vás baví a konzumujte to, co vás může posunout ve vašem reálném životě vpřed (ne vašeho virtuálního avatara). Jdu to zkusit taky :).

 

 

 

Continue Reading

CO KAFE DOV: Ostrava na dobré cestě

Původně jsem chtěla začít zamyšlením nad ostravskou náturou. Nicméně tehle článek má být o pravém opaku, má být o místě, kde můžeme tak trochu utéct před tou šedou realitou a vytvořit něco, co bude jiné, veselé, ambiciózní. Proč?

CO KAFE Dolní Vítkovice 

Protože v téhle kavárně, restauraci, pekárně, cukrárně a pražírně zažijete pocit, že vstupujete do jiného světa. Do světa, ve kterém je na každém kroku vidět neuvěřitelná ambice a chuť na změnu. CO KAFE DOV pro mě zhmotňuje pořekadlo „Když se chce, všechno jde.“ A to už můžete ostatně vidět sami, když přicházíte. Ve staré, rozpadlé budově vedle Starých koupelen totiž dokázali vytvořit něco, co může Ostravu posunout na tu správnou cestu.

 

 

Proč vlatně tak moc tohle místo vyzdvihuju a co může znamenat? Pokud žijete v Ostravě, tak jste jistě zaznamenali ty neustálé boje o to, jestli DOV nebo centrum. Dle mého názoru je to nesmysl. Miluju DOV, ale to neznamená, že bych zanevřela na centrum. Každá z těchto dvou lokalit má své kouzlo. No a kluci a holky z CO KAFE ukázali, že Ostrava může být jeden celek a ne několik rozdělených částí. Protože tahle kávarna je nyní na 3 místech – centrum, Poruba a DOV. A? Funguje to.

 

 

A teď konkrétně. Co můžete zažít v CO KAFE DOV? Tak třeba skvělou kávu – předpokládám, že jejich vlastní, i když pražírna tady ještě není v provozu. A ke kávě? Dezert – o tom bych ani neměla psát, protože ještě teď mi tečou sliny při vzpomínce na tu vitrínu. Jsem fakt strašně ráda, že se v Ostravě daří handmade věcem a hlavně, víte kolik kuchtíků cukrářů rozjelo svůj podnik se sladkými delikatesami díky Restaurant Day Ostrava?

 

 

Gastroporno. Podniků, kde se dá v Ostravě dobře najíst je už docela dost, ale tento podnik povýšil bistro na jinou úroveň. Najdete tady kreativní jídla v tom správném množství. I pro lidi s rozhodovací paralýzou, jako mám já, to je pohoda. Vyberete a nemůžete se splést. A teď to nejvíc nejdůležitější na světě. Mají tady otevřeno CELÝ TÝDEN a hlavně!!! dělají snídaně celý den. Volejte slává a pět dní se radujte! CO KAFE DOV děkuji ti za vyřešení našeho častého problému s nedělními snídaněmi v 11:30. 🖤

 

 

No a ještě před tím, nebo potom, co se rozhodnete tohle všechno prožít jsou tady další možnosti. Nahoře nad CO KAFE DOV je nová obří trampolínárna pro děti i dospělé, hned vedle pak krutopřísný dětský koutek, ve kterém své ratolesti nemusíte i několik hodin hledat, akorát ten odchod bude horší… No a proto, že tohle bude místem, které přinese do Ostravy umění komunikovat a žít, tak věřím, že tady brzy přibude spousta různých akcí – slyšela jsem něco o józe (kéž by), letní kino (že by) a třeba i kreativní workshopy – ten zatím první bude 16. 6. s Bárou z Nikolajky na téma Krasopsaní.

Díky za to, že to děláte!

Continue Reading