Byl to rok 2018

Ohlédnutí za rokem 2018. Poslední 2 dny se na mém Instagramu i Facebooku objevují #2018bestnine a nebo rekapitulace starého a přání do nového roku. Popravdě jsem toho ještě tolik nikdy nezažila – online. Tolik projevů soucitu, radosti, štěstí a lásky. Ok, věřím, že alespoň se sklonkem roku k sobě dokážeme být upřímní.

Jaký ten rok tedy byl v mém měřítku? Online. Je to možná taky částečně proto, že jsem ke světu onlinu přikovaná prací, ale možná taky proto, že si občas najdu prostor pozorovat lidi kolem sebe. A opravdu, lidé mladší, stejně staří, ale i ti starší mají, ve velkém množství případů, hlavu skloněnou ke svému malému elektronickému bůžkovi. A teď přijde střet s realitou: Ani já nejsem lepší. Kolikrát jsem se přistila, že na to, abych si přečetla knihu už nemám sílu, ale na to, abych se na 30 minut zavřela do instagramového světa jo. Ano, vlastně si prohlížím obrázky toho, jak se mají všichni fajn a to moc náročné fyzicky ani psychicky není. Proto jsem si, když tady rekapituluju, dala závazek, že všechny ty své zlozvyky, díky kterým se škatulkuju do procent těch, kteří každý večer před spaním projíždí online změním. Bude to těžké, podle mě je totiž závislost na sociálních sítích asi stejně tak devastující, jako závislost na automatech. Nevzniká tady totiž žádná fyzická, ale pouze psychická závislost a ty se odbourávají strašně těžko. Proto, jestli tohle mé online dílo čtete vězte, že má snaha je, méně stalkovat ostatní „radostné“ životy a více žít a více číst knihy, ale také třeba více psát. Byť zatím online, ale jak říkával můj taťka: „Lepší, než drátem do oka.“

Není to výzva ani snaha moralizovat všechny okolo, spíše jen postestknutí nad tím, když vidím, že v každém druhém novoročním přání se dnes opakuje: Choďte více ven, bavte se s více lidmi, komunikujte tváří v tvář. Tak já tedy také přeji, abychom všichni dokázali zase žít své životy. Doopravdy.

Tak a co se mého loňského roku týče, děkuji všem, kteří v něm byli. Byl to rok náročný, dorovnávala jsem svou největší psychickou ujmu, se kterou jsem se musela srovnat jen já sama v sobě. Na druhou stranu už pro mě nebylo tak těžké vstát ráno z postele a vykročit směrem ke světu tam venku

  • Byl to rok bohatý na cesty – když jsem teď vzpomínala na to, co všechno jsem viděla v tomto roce, docela jsem čuměla, když jsem si uvědomila (Po narážce mého drahého: „Ty vole a ty furt tvrdíš, že nikam nejezdíš…“), že jsem toho viděla opravdu dost. Miláno, Bergamo, Bělehrad, Kunčice pod Ondřejníkem :), Maltu a Gozo, Hamburk.
  • Byl to rok pracovní – ve chvíli, kdy se ocitnete ve stavu, že máte tři práce, které vám pokrývají většinu vašeho času ve dne, zjistíte, že jste někde zapomněli zatáhnout ručku a docela se vám to vymyká. Dnešní doba je o tom, že se všichni honíme za dokonalostí a úspěchem, ale pak zapomínáme, co je to, co nás dělá opravdu šťastné.
  • Byl to rok o prioritách – myslím si, že budu dítětem navždy. Mou teorii mi teď potvrdila ve své nové knize Maruška Doležalová, která moc dobře ví, jaké to je být devadesátkovým dítětem. V té knize je všechno. Čiré štěstí. Nicméně, když vám táhne na 30, všichni mají pořád stejně uhozené dotazy ohledně dětí, nezbývá nic jiného, než se zamyslet nad tím, jak to dítě v sobě zachránit a přesto „jít s dobou“ a nebýt za pako. Zkrátka a jasně, žijte svůj život tak, jak chcete, škatulky si vymysel někdo, kdo neuměl zvládnou trochu chaosu :).
  • Byl to rok (staro)nových začátků – jedno vám řeknu, když si opravdu něco moc přejete, vyjde to. Jen bacha na tu intenzitu, někdy se to umí vymknout. Třeba, když si přejete velkého mačkacího chlapa… no dál už to asi nechám být, modří už vědí. Stane se vám pak to, že ve vztahu zpohodlníte a začnete zadělávat na mazanec. A to nechcete. Proto jsem v tom letošním roce oprášila cvičební úbor a vydala do spárů crossfitu. Po 4 letech. No a protože je to moje momentálně nejintenzivnější vzpomínka, sedím tady za počítačem, cítím každé ťuknutí na klávesnici, i přes to, že už jsou to 2 dny, kdy jsem bojovala se svou leností a mazancem pro děti v rámci #500repsdeti v Colliery Crossfit Ostrava. Dělají to tam fakt moc dobře, protože to dělají srdcem. Takže zkráceně, začala jsem zase cvičit.
  • Byl to rok kroků do neznáma – moc kroků do neznáma jsem v životě neudělala. Mamka totiž razí teorii: Pořádně vyděsit a děcko pak bude opatrné. Tudíž i s velkými obavami jedete do cizí země nebo se pouštíte do něčeho, u čeho dopředu nevíte jestli bude mít úspěch. No a já se do jednoho takového mého tajného snu pustila. Začla jsem konečně malovat – koupila jsem si obří plátna, štětce pro profesionály, mám dokonce i šuplík se vším nářadím. Je to fajn pocit. Takže nebojte se, dělejte i věci, u kterých nevíte, jak to dopadne, prostě vás jen na chvilku přenesou někam jinam.
  • Byl to rok komunitní – v Česku se docela bojíme slova komunita i jeho významu, naopak ve světě to skvěle funguje. Nyní se ale ukázalo, že když se to dělá chytře, tak to může fungovat kdekoliv. Zapojila jsem se také a dneska jsem za to ráda. #HolkyzMarketingu jsou totiž něco, co dává možnost pochopit, jak dobré je, když lidé (holky) táhnou za jeden provaz.
  • Byl to rok psa –  a to nejen podle čínského horoskopu. Severus dospěl ze štěněte do většího štěněte a v podstatě se kolem něho taky všechno motalo. Stala jsem se šílenou pejskařkou zapojující se do každé debaty, ve které někdo diskriminuje velké psy. Zabíjela bych ty, kteří jim ubližujou a zkrátka vím, že je to opravdu ten nejvěrnější přítel. I když spíše klokan než pes.
  • Byl to rok, který mi otevřel oči – neubráníme se pokroku, není to ani cílem, ale měli bychom být opatrnější s tím, jak nakládáme sami se sebou, ale taky s prostředím okolo. V tomto roce se dramaticky začla propagovat témata Planety Země – a jak s ní člověk zachází. Můžeme si říkat, že nic neovlivníme, ale pokud se každý jeden z nás zamyslí nad vlastní (s)potřebou, myslím si, že i to málo může pomoct k tomu, aby se nám a ještě nějaké té generaci po nás tady žilo lépe.

Díky tedy mé rodině a všem mým přátelům, známým, které jsem měla nebo i letos získala. Je fajn se obklopovat lidmi chytřejšími než jste vy sami, lidmi, kteří vám mají co dát, se kterými máte co sdílet. Tváří v tvář.

A do nového roku, pravou!

Continue Reading