5 tipů, co určitě nedělat, když letíte do Milána

Prodloužený víkend v Miláně se může zdát jako ideální odpočinek, když si nemůžete dovolit 14 dní na Bali nebo měsíc v Indonésii. Víno, prosseco, pizza, těstoviny, frutti di mare… všechno je fajn, ale i v Miláně, nebo spíše především v Miláně, se můžete nechat dost nepěkně nachytat. Čeho se tedy nejlépe vyvarovat?

1| Nenechte za letenku celou výplatu

Letím do Milána. Hurá, dovolená, výlet, prodloužený víkend. Aneb jak to vypadá, když se Ostravačka dostane mimo Moravskoslezský kraj. Abych celou situaci upřesnila, letím Bergamo-Milano. V tomto případě v tom ovšem vidím samá pozitiva. Dneska se pohodlně dostanete z Prahy (WizzAir) nebo Ostravy (Ryanair) do italského města módy za pár korun. My pořídili v lednu za cca 770 Kč zpáteční letenku přímo z Ostravy ve znamení: Pohodlí především.

Z centra Ostravy to totiž zvádnete na letiště do půl hodiny. A co víc, pokud jste z jiného města a dojíždíte do Ostravy vlakem, nemusíte panicky hledat bus na letiště, protože my v Ostravě máme vlak přímo až na letiště. Jak ostatně hlásá velká reklama Českých drah při příletech: Z oblaků přímo do vlaku :). Letiště je navíc fakt malé, takže se určitě neztratíte a máte spoustu času na nějaké to Prosseco! Příprava musí být, že ano.

Let trvá necelou hodinu a půl a dnes i s nízkonákladovkou poletíte docela solidně. Sice je to hladolet, ale myslím si, že na tyto krátké trasy absolutně v pohodě.

2| Nejezděte Uberem

Jestli je v ČR Uber známka levného cestování, tak v Itálii je tomu přesně na opak. Nikdy bych nevěřila, že uvidím na displeji černé appky svítit víc než 20 €. A věřte tomu nebo ne, z letiště do centra by vás jedna cesta vyšla na necelých 80€ a naše cesta z nádraží na hotel – cca 8 km – 33 €. Takže Uber v Itálii – no way!Ale není třeba zoufat, jelikož přímo z letiště Bergamo jezdí autobus (Autostradale, Orio, aj.) za 5€ do centra Milána na Centrale FS odkud se pohodlně dostanete kamkoliv chcete. Pokud pojedete do Milána na prodloužený víkend stejně jako my, pak se vám vyplatí koupit dlouhodobé jízdenky (1 denní – 4,50 €, 2 denní – 8,25 €) – platí to na celé Miláno v tzv. Urban zone, která je na všech trasách označena červenou čárou.

V Bergamu pak pořídíte jednodenní jízdenku, která platí na veškerou městskou dopravu včetně lanovky a autobus 1 vás zaveze dokonce až na letiště, pořídíte za 5 €. Pokud se v Bergamu budete zdržovat déle, tak třídenní jízdenka pak stojí 7 €.

3| Nenechte se napálit

V Miláně je samozřejmě dost věcí, které stojí za to vidět. Například Duomo nebo kanály ve čtvrti Navigli, kde se konají o víkendech bleší trhy. Co ale v Miláně nechcete, je prodělat kopu peněz na hnusné večeři nebo dostat cejch turisty. Zní to zvláštně, co? Hnusné jídlo v Itálii. Ale i to se může stát, v Miláně obzvlášť. Ještě rozhořčena proto dávám na vědomí: „Dávejte si pozor na naháněče do restaurací!!!“ My je objevili v ulici Via Dogana. Zde jsou 2 restaurace, jedna, s názvem Dogana, ve které jsme byli s holkama před 3 lety je docela fajn. Jídlo super, víno de la casa taky fajn, porce akorát. Ceny přímo úměrné tomu, že jste v centru.

O pár metrů dál ale čeká peklo pekel v podobě Delicious Restaurant. V životě nikdy jsem nebyla takhle naštvaná v restauraci. A taky hlavně na to, že v angličtině toho neuhádám tolik a tak jsme museli poražení zaplatit skoro 50 € a jít stejně hladoví pryč. Proto vám zde dávám tip – než někde sednete, vygooglete si hodnocení restaurace, jsou docela přesná a nevyhodíte tak ranec peněz oknem.

Další věc, co mě na Milánu dosti štvala byl fakt, že se vám tady pořád snaží někdo něco vnutit. A potom to dopadne tak, že nepřejdete „suchou nohou“ kolem Duoma, abyste nedostali cejch turisty v podobě tenkého náramku, za který by prodejce chtěl nejlépe 100€. Tohle naštěstí stálo jenom dvě, ale pokud k tomu přičtu smůlu, kterou nám tyto cejchy přinesly v podobě výše zmíněné restaurace, tak to už taková sranda není. V Miláně musíte být zkrátka ve střehu.

4| Nenakupujte na hlavních ulicích

Pokud tedy nevlastníte zlatou kreditku a procházka po Pasáži Vittoria Emanuela II. je pro vás denní chleba. 🙂 Pro nás, kteří máme módu rádi, ale přijde nám zbytečné nakoupit za 1 000 € jedny kalhoty, doporučuji vyhledat boční uličky, ve kterých se skrývají butiky s italskou módou a vynechat hlavní tepnu. Protože jsem ale tak prozíravá nebyla a ani neměla moc na nakupování čas (Top rada: Do Milána jezděte výhradně s kamarádkami), proletěla jsem jenom hlavní nákupní tepnu vedle Duoma a nakoupila v Bershce a HáEmku. Raději tyto obchody na nějakou dobu v Ostravě vynechám a budu se modlit, abych neprohloupila…

5| Nezdržujte se v Miláně moc dlouho

Než jsme na náš výlet odjeli, potkala jsem pár lidí, kteří vehementně tvrdili: „Kdeže Miláno, ale Bergamo, to stojí za to!“ No, říkala jsem si, co může být na malém městečku tak super oproti Milánu. Chápete, Miláno – město módy. Ale svolila jsem a jednu noc jsme se tedy rozhodli strávit v Bergamu. Ach to byla chyba! Chyba, že ty noci nebyly 2 nebo i 3!!! Abych vám to přiblížila. Miláno je fajn (pokud vám už ovšem všudypřítomní prodejci, frmol, chaos a docela i špína neleze krkem), ale není to město, kde potřebujete strávit 3 dny. Pokud byste se hodně snažili, tak to nejdůležitější sfouknete za den, utřete pot z čela, ale nemůžete si říct, že jste něco podstatného vynechali. Kdybyste ale na svém výletě vynechali Bergamo, to by byla ta největší chyba.

Bergamo má totiž takovou tu pravou italskou atmošku. Tu atmošku, za kterou jsme alespoň my jeli a kterou jsme chtěli zažít. Krásné kamenné stavby, úzké uličky na starém městě a krásný výhled na město z vrcholu San Vigilio. Tohle je to město, kde chcete na prodlouženém víkendu strávit ty 2 noci, ne Miláno.


Závěrem, aby vás tento článek úplně neodradil z vaší cesty, přidávám pár tipů, na super místa, které váš výlet otočí o 180°.

Miláno

  • Duomo – stojí za to vidět a stojí za to vážit cestu nahoru a vidět Miláno jako na dlani
  • Sforza Castle – krásný hrad, jehož středem se dostanete do velkého zeleného parku – Zde doporučuji nakoupit si věci na piknik a udělat si pohodičku. Ten pak končí až u vítězného oblouku.
  • Hlavní nádraží – je historická a krásná budova, která dýchá zvláštní atmosférou. Z hlavního nádraží se dostanete pohodlně vlakem právě do Bergama – cena lístku spolčnosti Transitalia (Transnord) je 5, 50 € a je to zároveň nejpohodlnější způsob dopravy mezi těmito městy.
  • Casa di Riposo per Musicisti – Verdiho dům pro vysloužilé muzikanty. Zde mne přivedl snímek Polibek Tosky, který ve mě zanechal nesmazatelnou stopu a proto jsem tento nádherný dům musela vidět. Nachází se přímo na stanici metra M1 Buonarotti.
  • Navigli – čtvrť, jejíž ulice lemují vodní kanály. V mnoha restauracích zde si dáte v rámci Happy Hours drink a k tomu „all you can eat“ pochutiny v ceně kolo 9 €.

Bergamo

  • Al Centro Cittá – byl náš apartmán, který nám k užívání předal sympatický Enzo. Nachází se v centru dolního města (lower town) asi 800 m od nádraží, 150 m od hlavní nákupní ulice a na lanovku, která vás doveze do horního města (upper town) se dostanete pohodlně autobusem.
  • Upper Town – krásná historická část města s úzkými uličkami, italskými butiky a tou nejlepší pistáciovou zmrzlinou na světě (v gelaterii těsně pod druhou lanovkou na San Vigilio).
  • San Vigilio – nevyšší bod Bergama, stojí zde stejnojmenný hrad, ze kterého je krásný výhled na celé Bergamo. Kousek od stanice lanovky je pak stejnojmenná restaurace (je to asi 15 m od lanovky – ne ta hned vedle), kde všemi deseti doporučuji jít. Uděláte dobře, když si zde dáte rezervaci přímo na terasu, ze které je krásný výhled zase na druhou stranu – na hory a domky v horách. Ceny jsou italský průměr (€€), ale za ten zážitek to rozhodně stojí 🙂
  • Butiky – v Bergamu je jich spousta, těch italských a krásných. Kožené boty za pár korun a módní kousky všude kam se podíváte 🙂


Continue Reading

Gastromágové z celé republiky se sjeli do Ostravy

Garden Food Festival na Moravě není žádnou novinkou. Letos se jeho první díl konal v Ostravě, již tradičně v Dolní oblasti Vítkovice. Do industriálního srdce města se sjely kuchařské špičky z celé republiky. Nechyběli ani lokální výrobci, které můžete často vidět na akcích jako Jeden svět Ostrava nebo Patrioti MSK. Zajímavým zpestřením letošního roku byl pak například vítěž loňské série Master chef nebo držitelé zlatého ocenění The World Hot Sauce Awards za svou BBQ omáčku.

„Po loňském ročníku, kdy v Ostravě i skoro ve všech ostatních městech pršelo, jsme si toto počasí zasloužili. Dnešek je přímo stvořený pro dobrou náladu s výborným jídlem a pitím,“ zhodnotila má kamarádka a gastrokrálovna Jitřenka, jedna z organizátorek festivalu. A měla pravdu. Když jsem dnes ráno vyrážela na festival, bylo pod mrakem. Říkala jsem si, že se zdržíme tak hoďku a určitě nám 20 grešlí bude stačit. No nic, nakonec padlo asi 70 grešlí a my odcházeli z prosluněného DOVu s obrovským „foodporn“ úsměvem.

Na akcích tohoto typu, ať už je to Garden Food, Restaurant Day nebo Ochutnáváme svět, mě nejvíce baví pozorovat nadšené kuchaře, kuchtíky a výrobce všech těch skvělých produktů, kteří to dělaji opravdu s láskou a oddaností ke své práci. Mají skvělou náladu, jsou ochotní, pokorní a rádi se s vámi podělí o svůj příběh. Člověk by si až pomyslel, že to v České „věčně naštvané“ republice není možné. Ale vážení přátelé, časy se mění a tito lidé jsou toho důkazem. A my, kteří tuto dobrou náladu ve všech jejich podobách konzumujeme, jsme šťastni.

Jedna velká škoda je, že člověk není za ten den schopen vyzkoušet všechno. Na to bychom potřebovali nejspíš 10 žaludků a 4 životy. Vybírala jsem si částečně podle kuchařů a restaurací, které znám, ale neměla jsem je šanci je zatím ochutnat a pak taky podle Jitřenčiných tipů, které nikdy nezklamou.

Foto: Roman Vlachynský

Kim(chi)

Tento koncept, jehož autorkou je paní Kim už nějaký ten pátek funguje v Praze. A protože paní Kim už několikrát zavítala na Moravu, konkrétně do našeho oblíbeného Mlýna vodníka Slámy, víme, že i tohle Kim(chi) bude stát za to. Tato restaurace nahradila jinou korejskou ve Frýdku – Místku a brzy se zde máte na co těšit. Paní Kim, která frýdeckou Kim(chi) vložila do rukou budovatele úspěšných projektů, našeho kamaráda Jakuba, určitě vsadila na dobrou kartu. Já jsem navíc ráda, že nejen v Ostravě, ale v celém Moravskoslezském kraji se gastronomie posouvá vpřed, skoro až na druhý konec světa :).

Co jsme ochutnali: Kim(chi) burger, Vepřová žebra, Kachní prso s hráškovým pyré a sušené kalamáry

Foie Gras Filipa Töpfera

Naše první kroky směřovali právě k Filipovi. Konstantin se s Filipem potkal v rámci Karnevalu chutí před 14 dny a básnil o jeho Foie Gras tak, že nám to nedalo a museli jsme ochutnat. Musím přiznat, že náš plán byl pouze ochutnat, ale Filip je tak dobrý obchodník, že jsme nakonec skončili s celým piknikovým plátíčkem a Foie Gras s jablky a cibulkou navíc. Potom, co jsem snědla první sousto, jsem pocítila, jak se u nás říká „Něbo v gembě“. Díky, Filipe!

Co jsme ochutnali: Piknikové plátíčko (rillete, paštika, parfait, prosciutto a kobliha), Foie Gras s jablky a cibulkou.

Foto: Roman Vlachynský

Master Chef Jiří Halamka

Mít na takovém festivalu kámošku, která se fakt vyzná je dost výhoda. Tentokrát jsme Jitřenku s jejími tipy poslechli a zavítali k Jirkovi Halamkovi, který loni vyhrál soutěž Master Chef. Musím přiznat, že je to kousek a ještě k tomu působí strašně skromně. 🙂 I přesto, že se u něj stála obrovská řada na obří hamburgery, my směřovali k lilkům. Jednoduchá věc, kterou, když správně zkombinujete, tak je z toho „něbo v gembě“ číslo 2.

Co jsme ochutnali: Rolované lilky s ricottou s pestem, tomatovou omáčkou a parmezánem.

Degustatio Argentina Catering

Argentinka Vanina a její Degustatio se pro mě stali takovým luxusním symbolem všech ostravských food festivalů, které jsem navštívila. Poprvé jsem se s ní potkala, když jsme v rámci Jednoho světa Ostrava pořádali festival Ochutnáváme svět. Byla to láska na první hlt. Tentokrát podávali už z dálky vonící argentinské hovězí. Stála se zde celofestivalová fronta už od doby, co jsme překročili práh Dolní oblasti. Takové kvalitní a dobře udělané masíčko… (slint).

Co jsme ochutnali: Argentinské hovězí na topince s omáčkou, cibulkou (bohužel si to úplně přesně nepamatuju, můj mozek byl v masovém oparu 🙂 ).

Lobster Olomouc

Po vydařených hodech u Filipa jsem měla potřebu zakončit je něčím lahodným k pití. Lobster z Olomouce uváděl Prosecco na nepřehlédnutelné tabuli v designovém stánku, ideální kombinace. Když jsem ale chvilku čekala na svou skleničku, zahlédla jsem Lobster Nanuk. Představte si bílé Magnum, které před vámi namočí do rozpuštěné čokolády a hned pak do naletých ořechů. Pohled pro bohy. Poté, co jsme však po několikáte obešli areál se už bohužel tento skvost nevlez ani do mého dezertního žaludku :(.

My Chilli

„Dobrý den, my jsme si přišli pro vaši výherní barbecue omáčku“, vychrlila jsem ze sebe nadšením. Jsem přece jenom marketér, tak dokážu ocenit, když někdo obdrží nálepku 1st place. A dokonce, když kluci z Brna dokážou porazit v BBQ i takové mistry, jako Amerika bezesporu má. Kluci gratuluji! Omáčka byl hned večer otestována na chatě a mohu říct, že i někteří odpůrci barbecue se olizovali až za ušima.

Co jsme ochutnali: Barbeque Sauce With Dried Tomatoes

 

Trubička od Svatého kopečka

Sympatický mladý muž stojící u maličkého stánku, ve kterém jsou jen dvě věci. Trubičky a rebarborový koláč. Už jsme s mamkou byly ve fázi, kdy jsme opravdu hledaly sladkou tečku (tedy první tečku za prvním kolem) a taková malá trubička napůl, je přece ideální. Sice jsem po cestě stihla odpozorovat, několik lidí nesoucí krabici plnou trubiček, ale říkala jsem si, že ochutnat bude stačit. Stačilo. Zhruba tak na 5 vteřin než se čerstvá, křehká a na jazyku rozplývající se trubička úplně rozpustila v puse. Chtěla bych vám vyprávět o tom, co jsem zažila, když jsem trubičku jedla, ale ani čeština na tohle nestačí, to musíte prostě ochutnat. Z festivalu jsme ocházeli s dalšimi sedmi trubičkami…

Co jsme ochutnali: Tu nejlepší trubičku na světě!!!

Byl to záhul, co říkáte? Nakonec jsme vydrželi na Garden food festivalu asi 4 hodiny. Mimo dobře zvolené jídlo, jsme také dodržovali pitný režim. Mamka tradičně u piva, ale zato neradiční medovo-ořechové 11° z Pivovárku Morava a já si po dobré sklenici Prosecca dopřála, již tradičně, skvělou limonádu s fialkovým sirupem od Oktaríny. Terka to dělá fakt dobře!

Krátké doporučení: Pokud jste milovníci grilování a letních oddechových aktivit, určitě si dopřejte specialitu v podobě luxusní BBQ omáčky od MyChilli. Abyste měli k čemu ji dát, využijte skvělého masa od Stračeny nebo Bobra a pro osvěžení si namícháte jakýkoliv drink, alko i nealko z široké nabídky sirupů od Oktaríny. Léto letos začalo už v dubnu, tak proč se pořádně nevyzbrojit. 🙂

Continue Reading