Gastromágové z celé republiky se sjeli do Ostravy

Garden Food Festival na Moravě není žádnou novinkou. Letos se jeho první díl konal v Ostravě, již tradičně v Dolní oblasti Vítkovice. Do industriálního srdce města se sjely kuchařské špičky z celé republiky. Nechyběli ani lokální výrobci, které můžete často vidět na akcích jako Jeden svět Ostrava nebo Patrioti MSK. Zajímavým zpestřením letošního roku byl pak například vítěž loňské série Master chef nebo držitelé zlatého ocenění The World Hot Sauce Awards za svou BBQ omáčku.

„Po loňském ročníku, kdy v Ostravě i skoro ve všech ostatních městech pršelo, jsme si toto počasí zasloužili. Dnešek je přímo stvořený pro dobrou náladu s výborným jídlem a pitím,“ zhodnotila má kamarádka a gastrokrálovna Jitřenka, jedna z organizátorek festivalu. A měla pravdu. Když jsem dnes ráno vyrážela na festival, bylo pod mrakem. Říkala jsem si, že se zdržíme tak hoďku a určitě nám 20 grešlí bude stačit. No nic, nakonec padlo asi 70 grešlí a my odcházeli z prosluněného DOVu s obrovským „foodporn“ úsměvem.

Na akcích tohoto typu, ať už je to Garden Food, Restaurant Day nebo Ochutnáváme svět, mě nejvíce baví pozorovat nadšené kuchaře, kuchtíky a výrobce všech těch skvělých produktů, kteří to dělaji opravdu s láskou a oddaností ke své práci. Mají skvělou náladu, jsou ochotní, pokorní a rádi se s vámi podělí o svůj příběh. Člověk by si až pomyslel, že to v České „věčně naštvané“ republice není možné. Ale vážení přátelé, časy se mění a tito lidé jsou toho důkazem. A my, kteří tuto dobrou náladu ve všech jejich podobách konzumujeme, jsme šťastni.

Jedna velká škoda je, že člověk není za ten den schopen vyzkoušet všechno. Na to bychom potřebovali nejspíš 10 žaludků a 4 životy. Vybírala jsem si částečně podle kuchařů a restaurací, které znám, ale neměla jsem je šanci je zatím ochutnat a pak taky podle Jitřenčiných tipů, které nikdy nezklamou.

Foto: Roman Vlachynský

Kim(chi)

Tento koncept, jehož autorkou je paní Kim už nějaký ten pátek funguje v Praze. A protože paní Kim už několikrát zavítala na Moravu, konkrétně do našeho oblíbeného Mlýna vodníka Slámy, víme, že i tohle Kim(chi) bude stát za to. Tato restaurace nahradila jinou korejskou ve Frýdku – Místku a brzy se zde máte na co těšit. Paní Kim, která frýdeckou Kim(chi) vložila do rukou budovatele úspěšných projektů, našeho kamaráda Jakuba, určitě vsadila na dobrou kartu. Já jsem navíc ráda, že nejen v Ostravě, ale v celém Moravskoslezském kraji se gastronomie posouvá vpřed, skoro až na druhý konec světa :).

Co jsme ochutnali: Kim(chi) burger, Vepřová žebra, Kachní prso s hráškovým pyré a sušené kalamáry

Foie Gras Filipa Töpfera

Naše první kroky směřovali právě k Filipovi. Konstantin se s Filipem potkal v rámci Karnevalu chutí před 14 dny a básnil o jeho Foie Gras tak, že nám to nedalo a museli jsme ochutnat. Musím přiznat, že náš plán byl pouze ochutnat, ale Filip je tak dobrý obchodník, že jsme nakonec skončili s celým piknikovým plátíčkem a Foie Gras s jablky a cibulkou navíc. Potom, co jsem snědla první sousto, jsem pocítila, jak se u nás říká „Něbo v gembě“. Díky, Filipe!

Co jsme ochutnali: Piknikové plátíčko (rillete, paštika, parfait, prosciutto a kobliha), Foie Gras s jablky a cibulkou.

Foto: Roman Vlachynský

Master Chef Jiří Halamka

Mít na takovém festivalu kámošku, která se fakt vyzná je dost výhoda. Tentokrát jsme Jitřenku s jejími tipy poslechli a zavítali k Jirkovi Halamkovi, který loni vyhrál soutěž Master Chef. Musím přiznat, že je to kousek a ještě k tomu působí strašně skromně. 🙂 I přesto, že se u něj stála obrovská řada na obří hamburgery, my směřovali k lilkům. Jednoduchá věc, kterou, když správně zkombinujete, tak je z toho „něbo v gembě“ číslo 2.

Co jsme ochutnali: Rolované lilky s ricottou s pestem, tomatovou omáčkou a parmezánem.

Degustatio Argentina Catering

Argentinka Vanina a její Degustatio se pro mě stali takovým luxusním symbolem všech ostravských food festivalů, které jsem navštívila. Poprvé jsem se s ní potkala, když jsme v rámci Jednoho světa Ostrava pořádali festival Ochutnáváme svět. Byla to láska na první hlt. Tentokrát podávali už z dálky vonící argentinské hovězí. Stála se zde celofestivalová fronta už od doby, co jsme překročili práh Dolní oblasti. Takové kvalitní a dobře udělané masíčko… (slint).

Co jsme ochutnali: Argentinské hovězí na topince s omáčkou, cibulkou (bohužel si to úplně přesně nepamatuju, můj mozek byl v masovém oparu 🙂 ).

Lobster Olomouc

Po vydařených hodech u Filipa jsem měla potřebu zakončit je něčím lahodným k pití. Lobster z Olomouce uváděl Prosecco na nepřehlédnutelné tabuli v designovém stánku, ideální kombinace. Když jsem ale chvilku čekala na svou skleničku, zahlédla jsem Lobster Nanuk. Představte si bílé Magnum, které před vámi namočí do rozpuštěné čokolády a hned pak do naletých ořechů. Pohled pro bohy. Poté, co jsme však po několikáte obešli areál se už bohužel tento skvost nevlez ani do mého dezertního žaludku :(.

My Chilli

„Dobrý den, my jsme si přišli pro vaši výherní barbecue omáčku“, vychrlila jsem ze sebe nadšením. Jsem přece jenom marketér, tak dokážu ocenit, když někdo obdrží nálepku 1st place. A dokonce, když kluci z Brna dokážou porazit v BBQ i takové mistry, jako Amerika bezesporu má. Kluci gratuluji! Omáčka byl hned večer otestována na chatě a mohu říct, že i někteří odpůrci barbecue se olizovali až za ušima.

Co jsme ochutnali: Barbeque Sauce With Dried Tomatoes

 

Trubička od Svatého kopečka

Sympatický mladý muž stojící u maličkého stánku, ve kterém jsou jen dvě věci. Trubičky a rebarborový koláč. Už jsme s mamkou byly ve fázi, kdy jsme opravdu hledaly sladkou tečku (tedy první tečku za prvním kolem) a taková malá trubička napůl, je přece ideální. Sice jsem po cestě stihla odpozorovat, několik lidí nesoucí krabici plnou trubiček, ale říkala jsem si, že ochutnat bude stačit. Stačilo. Zhruba tak na 5 vteřin než se čerstvá, křehká a na jazyku rozplývající se trubička úplně rozpustila v puse. Chtěla bych vám vyprávět o tom, co jsem zažila, když jsem trubičku jedla, ale ani čeština na tohle nestačí, to musíte prostě ochutnat. Z festivalu jsme ocházeli s dalšimi sedmi trubičkami…

Co jsme ochutnali: Tu nejlepší trubičku na světě!!!

Byl to záhul, co říkáte? Nakonec jsme vydrželi na Garden food festivalu asi 4 hodiny. Mimo dobře zvolené jídlo, jsme také dodržovali pitný režim. Mamka tradičně u piva, ale zato neradiční medovo-ořechové 11° z Pivovárku Morava a já si po dobré sklenici Prosecca dopřála, již tradičně, skvělou limonádu s fialkovým sirupem od Oktaríny. Terka to dělá fakt dobře!

Krátké doporučení: Pokud jste milovníci grilování a letních oddechových aktivit, určitě si dopřejte specialitu v podobě luxusní BBQ omáčky od MyChilli. Abyste měli k čemu ji dát, využijte skvělého masa od Stračeny nebo Bobra a pro osvěžení si namícháte jakýkoliv drink, alko i nealko z široké nabídky sirupů od Oktaríny. Léto letos začalo už v dubnu, tak proč se pořádně nevyzbrojit. 🙂

Continue Reading

Láska na první kousnutí: BistrOpen

Už nějakou dobu se chystám napsat článek o BistrOpenu. No, vlastně se chytám psát článek o více podnicích. Protože od té doby, co jsem začala randit se svým milým, tak dost papkáme, ostatně jak to mezi páry vždycky bývá a rádi si zajedeme za dobrým jídlem. BistrOpen je ale trošičku jiný příběh než ty ostatní.

Protože se tento podnik nachází v lokalitě hornického areálu Landek, kousíček za Ostravou, nemá tam člověk jen tak cestu, že by na něj natrefil. Nicméně, protože jsem teď hodně plánovala svatbu a bavila se o ní s Peťou Koudelou z DOVu, tak ten mě několikrát za sebou doslova vyháněl do BistrOpenu. Věděla jsem, že svatbu chci v DOVu, ale okolnosti mě odvály právě na Landek. Když jsme se s Danem Hladkým, jedním z majitelů bistra potkali a on nás provedl prostorem, kde smrtelníkova noha (zatím) jen tak nevkročí, popisoval jejich záměry a zakončil to větou „V tomhle má prsty pan Pleskot,“ bylo vymalováno. Párty bude v BistrOpenu.

Jídlo. To bylo další obrovské téma, které ovšem odpadlo v momentě, kdy jsme se rozhodli pro BistrOpen. Nicméně, člověk potřebuje ochutnat to, co by se na jeho svatbě mělo servírovat. Přesněji, by měl ochutnat jak se v daném podniku vaří. Tak jsme se do toho pustili. Specialitou BistrOpenu jsou burgery. Já si dala miniburger s hranolkama. A protože byla zima, překvapeně jsme hleděli, když jsme v burgeru našli kyselé zelí. Domácí nakládané zelí. Nebe v hubě. Nekecám. V životě jsem nejedla lepší burger.

Od té doby jsme v bistru byli již několikrát i s velkou partou lidí, kdy nám David Holaň skvěle naservíroval ústřice, dali jsme si výborné víno a speciality z Valentýnského menu. Všechno bylo perfektní a fotky vám napoví jak moc. Jen co je prohlédnete, utřete slinu a vyražte směr Landek. Třeba i na kole! Dobrou chuť.

 

Continue Reading

Útrapy nevěsty 3: Vybírejte podle sebe

Strašně mě mrzí, že nestíhám psát s takovou frekvencí, jakou bych chtěla. Když jsem dneska zabrouzdala na blog a všimla si data posledního článku, tak se nedá svítit. A píšu. Za poslední měsíc se toho odehrálo docela dost z příprav na svatbu a taky se mě dost kamarádek ptalo na radu či kontakt. Jsem vlastně ráda, tak trošku to byl i cíl tady tohoto seriálu.

  1. Radnice. Tuhle záležitost jsem chtěla odkládat na dobu „Až to bude nezbytně nutné“. Nicméně pak se mi ozvala Míša, která se vdává o 3 měsíce dříve, že jede na matriku, ať jedu s ní. Takže jsem to vzala tzv. při jednom. A světe div se. Všechny moje strachy o tom, že mi nedovolí příjmení tak jak chci, že bude milion problémů atd. se rozplynuly v momentě, kdy paní řekla: „My na ten den máme neplánován CELOradniční zájezd“. Z jejího výrazu ve tváři jsem odhadla, že jsem se musela tvářit jak čerstvě vyoraná myš. Tohle jsem nepochopila. Takže v „moje“ datum jede celá radnice na zájezd. Čekala jsem všechno, ale tohle fakt ne. Takže má rada zní, nevěsty, pokud nemáte tak striktně dané datum jako já, jděte nejdříve na radnici a zjistěte na čem jste.
  2. Květiny – ani na ty není brzo. Nicméně já si nějak pořád nemůžu vybrat. Mám osvěčenou floristku, která ale váže moc klasicky a to asi nechci. Pak je tady šance v podobě Kvítí z lesa nebo Kytky od potoka. Všechno ale strašně z ruky.
  3. Koordinátorka – poslední dobou jsem se setkala se spoustou z nich. Paradoxně ani ne kvůli svatby, ale na různých jiných akcích (asi osud). Já osobně tedy asi jejich služby úplně nevyužiji, nicméně mě velmi oslovily zejména ty, u kterých nenajdete organzu všude a třpytky. A dělají to tak nějak jinak, pinterestově. Doporučuji vám tedy Wedtime a Láskočas.
  4. Fotograf – zde se moc omlouvám, jelikož je to asi jedna z položek, která si žádá být na seznamu mezi prvníma. Tak nějak jsem na to zapoměla. Možná i proto, že to byla opravdu ta jedna z prvních věcí, co jsem udělala. Zde bych mohla dát spoustu tipů, nicméně fotografů, kteří fotí svatby je spousta a myslím si, že si každý musí vybrat podle svého gusta.
  5. Družičky – pomalu jsem začala řešit taky šaty pro družičky. Nebyl to ani záměr, ale jednou jsem tak šla po Kuřím rynku a vidím nový obchod s látkami. Tak jsem tam vešla, dala se s milou paní do řeči a už to bylo. Dostala jsem kontakt na šikovnou švadlenku Janu, kterou jsem shodou okolností dostala doporučenou také od kamarádky. Ostrava je malá. Takže pokud jste z Ostravy a máte cestu do centra, určitě se do šmrncovní.cz stavte.

Continue Reading

Útrapy nevěsty 2: Pomocník na výbornou

Loni se to veselkami jen hemžilo. Byla jsem na 5 svatbách a z toho u 2 k ruce při plánování. Jsem tomu teď docela ráda, protože se ty kontakty, které jsem získala báječně hodí. Nicméně všechno můžete mít pod kontrolou a mít spoustu kontaktů, ale když se skrývají všude možně po diářích a notesech, nakonec propadnete panice. Já jsem si – světe div se – našla systém, který je pro plánování svatby dosti sofistikovaný a jsem na něj patřičně hrdá. A teď se o něj s vámi ráda podělím.

Protože jsem obešla pár knihkupectví a papírnictví a strávila i pár chvil na internetu a nic moc neodpovídalo mé představě o ideálním (a hlavně vkusném a krásném) plánovači, rozhodla jsem se pro tvorbu svépomocí.

Offline složka – místo předvyplněných plánovačů jsem koupila složky formátu A5. Potom jsem vyrazila do papírnictví a na internet a objednala různé vychytávky a dozdobila je k obrazu svému. Tyto složky mají primárně sloužit pro hotové věci, doklady, účtenky atp. Možná tato složka má být také poselstvím pro další generace, jelikož ji plánuji vybavit veškerými postupy, cenami a inspiracemi pro svatbu.

Chytrý program – rozpočet je jedna z nejdůležitějších věcí při plánování svatby. Pokud si neděláte z mincí bazén jako strýček Skrblík, tak přehled o tom, jak nakládáte s financemi na svatbu je dosti podstatný. Já využila program Numbers u sebe na Macu. Je to taková hezčí verze Excelu, která vám nabídne šablonu s narozeninovou oslavou, která se dá lehce transformovat na svatební párty a je tam všechno co potřebujete a lehce doplníte.

Ještě chytřejší aplikace – zažila jsem mnoho a jsem tady u nás v Ostravě zvyklá na všechno. Nicméně svatební téma bylo nové a pekelné rozšíření obzorů. To, co jsou někteří schopni prodávat a nabízet je k neuvěření. Ať už to jsou šaty, dekorace nebo svatební koordinátorky svou činnost, všechno mi vzalo dech. Pochopila jsem, že jsem o dost náročnější než velká cílová skupina nevěst a třpytky, korálky, perličky a podobné nebudou nic pro mě. Sáhla jsem tedy daleko za hranice Ostravy a republiky a zavítala na Pinterest. Využitím různých klíčových slov jsem našla to, co jsem hledala. Proto dámy, pokud jste náročné a chcete svatbu originální bez tradičních kýčů, hurá na Pinterest. Nasbírala jsem spoustu inspirace a dělám si tam ucelenou představu o každém detailu. Je to pohodlné a bez stresu. – Prokrastinujte stylově 🙂

 

Continue Reading

Útrapy nevěsty 1: Času dost

Jak asi správně tušíte podle nadpisu, rozhodla jsem se usnadnit život všem nevěstám světa… No dobře kecám, asi neusnadním život všem, ale minimálně sobě a pár dalším slečnám, pro které je rok 2017 tím, kdy přicupitají k oltáři a při troše štěstí uslyší ANO!

Protože už je to nějaký ten pátek, kdy jsem já řekla to své NE… No jo, když on můj drahý je tak trochu Řek a já jsem sarkastická. Ale všechno bylo pochopeno, takže ano, zasnoubili jsme se a já začla plánovat.

Byl říjen 2016 a já jsem začala prohledávat stránky s šatama, rezervovat místa, vlasy, vizáž… Možná si myslíte, že jsem se asi zbláznila, ale věřte mně, že ne. Byť i já jsem člověk, kterému když tzv. nehoří u zadku, tak nic neřeší, ale tohle je jiné. Když jsem plánovala svatby s kamarádkami, které se vdaly loni, viděla jsem kolik drobností je třeba zařídit a čím dříve si v tom člověk udělá pořádek tím lépe.

Takže milé nevěsty, nevěště hlavu, jestli jste ještě plánovat nezačaly. Zde je pár tipů, co zařídit jako první.

Místo a datum – ať chcete nebo ne, tak je doba, kterou bych klidně nazvala „wedding boom“ a těch atraktivních míst ve vašem okolí (pokud se tedy nechcete vdávat někde mimo) je docela nedostatek. V tomto případě se vám může stát jedna věc jako mi a musíte vymyslet alternativu. Vždycky jsem měla jasno v tom, kdy se chci vdávat. 9.9. je datum, kdy se narodila moje babička a já si jednou řekla: „Jo, tohle je ten den.“ A místo. V mém případě také více než jasné – Dolní oblast Vítkovice. A ejhle. Místo, které jsem chtěla na párty bylo zabráno. Přiznávám, zklamání bylo velké. No nic, obřad v DOV na 100% bude, ale párty je nutno přesunout. Ještě, že je v Ostravě těch industriálů dost :))

Vlasy, líčení – pokud máte svou kadeřnici a nedáte na ni dopustit jako já, tak to je asi první věc, kterou byste měli udělat. A pokud je dobrá, tak se sejdete v daný den i 2. Jako my. Nicméně druhá slečna je má kamarádka, takže se všechno dá vyřešit, abychom obě byly spokojené. 🙂 Ale opravdu si v tomto případě neříkejte, že máte čas.

Prstýnky – možná trochu otázka do pranice, ale řekli jsme si, že čím více věcí vyřešíme postupně, tím méně věci se bude muset řešit na poslední chvíli. Takže taky už máme a jsem spokojená, zbytečně bych lítala jak nudla v bandasce po obchodech a pak bych třeba přebrala.

Hodně štěstí všem nevěstám a postupem času přidám další poznatky 🙂

Continue Reading

Ostrava je naživu

Celý ten rok, když jsem komunikovala v rámci tvorby strategického plánu města s lidmi různého ražení, převážně tedy na facebooku, jsem zjistila, že spousta obyvatel Ostravy má bohužel představu o městě stále podobnou výrokům jako: špinavá, prázdná, nepřátelská, nudná. Je mi z toho docela smutno, že i přes snahy mnohých jiných se najdou lidé, kteří se nebojí bezostyšně tvrdit, že je centrum prázdné a nebo, že v Ostravě nění co dělat. Tento víkend jsem trávila v jednom kole a světe div se, všechno se odehrávalo v Ostravě.

Meat design Ostrava. Ano čtete správně, v Ostravě se udála velká sláva a dokonce dyzajnová. Celé 4 dny jste mohli vidět různé dyzajnéry z celé republiky, kteří vystavovali, prodávali, bavili se a byli přítomní, kde jinde než v Ostravě. Akci samotnou doprovázela spousta worshopů, které jak se později ukázalo, nebyly jenom zábavou pro děti, ale i dospělí si vytvořili krásné kousky do svých vánočních domovů. Samozřejmě, že sebe nepovažuji za tak úplně dospěláka, takže není divu, že jsem během 2 dnů, kdy jsem na Meat Designu byla, vymetla 3 worshopy a jednu přednášku. U té bych se ráda zastavila. Jednalo se o povídání o novém řemeslném inkubátoru, který má vyrůst v Kompresorovně na provoze Hlubina. Wow! Ostrava bude mít svůj vlastní řemeslý inkubátor, ve kterém si může každý z nás vyrobit, co bude chtít. Od kovových věcí, přes dřevo, látky, papír až po tisk na 3D tiskárně. Jsem strašně hrdá na to, že si město tuto prioritu vzalo za svou a Dílna Ostrava (doufám v tento název) již brzy vznikne. Z Meat Designu si tedy odnáším skvělý pocit z toho, že jsem poznala spoustu nových a inspirativních designových vychytávek a také pár věcí, které teď zdobí můj byt.

No a pokud jste se setkali také s tvrzením, že je v Ostravě pusto, tak si myslím, že to bylo jedno z posledních tvrzení tohoto typu. Jednak Ostravě v dnešních dnech nahrává vánoční čas a vy tak můžete v centru na Masarykáči zajít na punč nebo svařák a navíc se přímo v bývalém Domě obuvi, kde sídlila společnost Baťa, nově otevřela Radegastovna, která s kapacitou 150 míst nabízí možnost ochutnat tankové pivo nebo si dát skvělé jídlo. Myslím, že pokud do centra zavítáte v nejbližsích dnech, nebudete zklamaní. Vřele doporučuji nechat návštěvu na večer, kdy je tma a všechno krásně svítí.

meat_design2

meat_design

meat_design4

venec

trhy

 

Continue Reading

Bára z Nikolajky

Už když jsem tento blog zakládala jsem si říkala, že to bude taková směska všeho. Ani o módě, ani o jídle, ani o sportu nebo vaření. Mám tady zkrátka všechno, co mě baví nebo co jsem kdy, kde zažila. Ale víc než o sobě, ráda píšu o zážitcích a různých lidech, kteří dělají fajn věci a ještě k tomu pekelně dobře. Proto je na čase napsat o člověku, který ty věci dělá pekelně dobře, ale ještě to je jedna z mých nejlepších kamarádek. Bára (teď prý) z Nikolajky, ale Ostravačka jako poleno.

Bára je přesně takový ten člověk, u kterého se zastavíte a říkáte si, kde má vlastně limity. Osoba stíhající všechno a ještě u toho zářící. Takhle nějak by se to asi dalo popsat. I když chci psát hlavně o tom, že Bára začala fušovat do designu, tak bych ráda zmínila i další její přednosti. Díky tomu jaká je, si totiž můžete být jistí, že se vám dostane vždy kvalitního zážitku.

Bára je paní učitelka. Taková ta paní učitelka, která chodí s dětmi do galerie, učí je malovat poslepu a věnuje jim spoustu svého času. Podle mě v dnešní době trochu atypická. Doufám, že takových jako ona bude jen přibývat. Další a pro mě nejvíc oblíbenou Bářinou aktivitou je Come and Play. Kapela. Fantastický projekt, který má našlápnuto k velkým věcem. Pokud máte rádi pohodovou hudbou, hudbu s notnou dávkou rytmu a nebo prostě jen britsky laděný pop, příjemný poslech :).

No a poslední, právě se rodící Bářina tvář je Bára z Nikolajky. I když to pro mě bude vždy Ostravačka jak řemen, tak mi přijde tento název super. Pro design, pro její naivní umění, pro její osobní brand. Bára si totiž už dlouhou dobu pohrávala s myšlenkou ilustrací vlastních tašek, triček a různých dalších předmětů. Hodně dlouho to stálo na tom, že malovala do školy, pro diplomku nebo jen tak svým známým. No a protože ty věci jsou fakt super, začala se zvyšovat poptávka a jednou dokonce malovala svatební dar Míši Tomešové nebo pokreslila celé Pidivadlo v Praze. Bára je na začátku své designerské kariéry a věřím, že toho má spoustu před sebou, ale musím zmínit její vlastně jeden z prvních počinů a to je malovaná keramika. Ručně malovaná. Víte, když se nad tím člověk zamyslí, tak je snadné dneska zajít do obchodu, vybrat si hezky potištěný hrnek a být spokojený. Ale podle mě je taky doba, kdy člověk touží po něčem originálním, něčem co ho charakterizuje, něco co definuje přesně to, co má rád. A to Bářina keramika podle mě splňuje. Ať už jste milovníky literatury nebo literárních hrdinů vězte, že si přijdete na své. No jen si to představte. Sedíte v křesle, čtete knihu svého oblíbeného autora, venku prší a v ruce vás hřeje hrnek s čajem, na kterém je sám autor i s jeho nejslavnějším výrokem. Krásný podzim všem! 🙂

market

 

divadlo

vian

taska

Foto: fb.com/baraznikolajky

Continue Reading

3 základní pilíře návštěvy Budapešti

Protože mi při představě, že se 10 dní válím bezprizorně na pláži jde mráz po zádech, volím vždy jako odpočinek, nebo chcete-li dovolenou, výlet, u kterého mám zaručeno mnoho poznání a pár kilometrů v nohách. Protože je půlka prázdnin a já jsem během posledního měsíce vídávala na facebooku stále častější návštěvy mé letní destinace, rozhodla jsem se podělit o pár tipů, co je nutno vidět.

Co je nutno vidět v Budapešti. Možná i mnoho vašich známých letos navšívilo toto východoevropské město, které je nazýváno Paříží východu. Popravdě jsem si tehdy, když jsem toto slovní spojení slyšela poprvé řekla, že možná někdo trochu přehání, ale i přes to jsme jeli do Budapešti s očekáváním. Druhý člen naší dvoučlenné výpravy tam byl už před dvěmi lety a nemohl si to město vynachválit. No vzhledem k složení minulé posádky, která se vydala za „klučičím dobrodružstvím“ se ostatně není ani čemu divit, že jo. Zážitky měli bezesporu pěkné, ale nějak to nezapadalo do mého plánu vidět město ve dne. Pokud ale pánové máte zájem stejný jako zmíněná pánská posádka z roku 2014, ráda doplním. 🙂

Jako první a podle mě nejdůležitější je zmapovat si terén. Tyto připravy již dobře znám. Když jsem před třemi lety posílala naše, shodou okolností, do té západní Paříže, měla jsem takový strach, aby se tam vyznali a nezabloudili, že jsem strávila 6 hodin s Googlem, papíry, lepidlem a fixama, abych jim vytvořila neporazitelného průvodce Paříží. Bylo tam všechno, od toho kde a jaký si mají koupit lístek na metro až po mapky odkud kam se dostanou k těm „must see“ místům v Paříži. No a poučena z této tvorby jsem stejnou taktiku zvolila i pro Budapešť. Obohacena o grafický um jsem ovšem tentokrát použila pouze Google a Illustrator. Pár hodin mi to také zabralo, ale udělala jsem si brožuru toho, co musíme v Budapešti vidět, kde musíme jíst a co dalšího máme ochutnat. Průvodce je koncipován pro čtyřdenní výlet.

Snímek obrazovky 2016-08-07 v 17.51.39

Protože jsem googlila docela dlouho a pořádně mě nic moc neoslovovalo až na klasické památky, které máte v každém průvodci, zabrousila jsem na nejrůznější blogy mladých, kteří tam buď studovali nebo nějakou dobu žili. Sledovat tipy na blozích má jednu výhodu a to je ta, že zjistíte, kde se třeba dobře najíte a nedáte za to majlant. Tak si to tedy pojďme shrnout.

UBYTOVÁNÍ

Tak v této části jsme měli více štěstí než rozumu. Můj drahý spoluvýletník trval na tom, že chce být ubytován tak, aby to měl všude blízko. Jak se nakonec ukázalo, zase tak blízko to nebylo, ale bylo to strategické ubytování, které bylo uprostřed všech těch „must see“ věcí, které jsme chtěli vidět. Bydleli jsme přímo na náměstí Vörösmarty tér, které je takovým centrem města se spoustou obchodů a vede zde i stará všeude zmiňovaná linka metra M1, která se jen tak nevidí, je krásná. Ubytování nás vyšlo za 4 dny na necelé 4000 Kč v čistém guesthouse Elisa’s rooms. Měli jsme malý dvoulůžkový pokojík a svou vlastní kouplenu – externí – byla na chodbě, ale jenom pro nás.

IMG_2410

PAMÁTKY

Zde bych se nerada nějak extra rozepisovala, ostatně všechno se dočtete v každém průvodci Budapeští. My jsme měli již z domu (v brožuře) plán odkud kam máme jít a jak by nám to mělo navazovat. Jako první jsem bláhově naplánovala návštěvu Citadely. Nicméně při pohledu na ten kopec jsme záhy usoudili, že hned v den příjezdu to nepůjde.

První den jsme tedy zvolili trasu přes známý řetězový most Széchenyi Lanchíd a navšívili Budínský hrad, kde k našemu milému překvapení probíhala právě výstava mapující život a dílo Pabla Picassa. Prošli jsme si tedy hrad zevnitř a pak i zvenku. Ocitli jsme se tak na pravém břehu Dunaje v Budíně, kde je krásný pohled na Pešť a jeho dominantu, parlament. Z Budínského hradu jsme měli naplánovánu trasu na Rybářskou baštu, kde se také nachází tzv. Matyášův chrám. No a aby těch zážitků nebylo málo, tak se právě na baště konala svatba. Byla krásná.

IMG_2422

IMG_2435

IMG_2434

Druhý den dopoledne byl ve znamení toulek po levém břehu Dunaje. Plán byl jasný. Z Vörösmarty tér se krásnou procházkou dostanete k bazilice sv. Štěpána, kde jsme měli namířeno. A protože byla neděle, měli jsme to štěstí, že jsme v této monumentální bazilice viděli i mši. Popravdě to na vás všechno dýchá takovou zvláštní pompézností. Zapsali jsme si tedy další nečekaný zážitek. Od baziliky je to pak už jen kousek k té nejznámější stavbě v Budapešti, parlamentu – Országház. No co si budeme povídat, je to nádherná a majestátní budova. A pro další z kategorie Nečekaný zážitek jsme nešli daleko, přišli jsme totiž k parlamentu zrovna ve chvíli, kdy se střídaly stráže. Je to až k nevíře, ale ještě nebylo pomalu ani poledne a my mířili na Margit sziget (Markétin ostrov), kde jsme si usmysleli udělat piknik. Nebudeme přece jen pořád chodit sem a tam bez přestávky. Ostrov je docela velký, tak jsme využili možnost svézt se v přepočtu asi za necelých 100 Kč vláčkem okolo ostrova. Pokud tedy chcete vidět co nejvíce, doporučujeme. Ostrov je vlastně jeden takový velký park, kde si můžete sednou prakticky kdekoliv. Pod strom, ke krásným rozkvelým zahradám nebo pozorovat tančící vodotrysk. No a protože jsme tak krásně zrelaxovali, šli jsme do výzvy vyšlapat kopec na Citadelu. Byla to sice cesta dlouhá, z ostrova přes ubytování, kde jsme odložli věci, úplně na druhou stranu. Ale přeji vám zažít ten pocit, když jsme vystoupali nahoru a měli Budapešť jako na dlani. Z Citadely, totiž vidíte opravdu celé město. Zážitek.

IMG_2456

IMG_2467

IMG_0988

Třetí den jsme po prošlapaných teniskách měli v plánu navštívit lázně. Protože být v Maďarsku a nebýt v lázních je jako být v Paříži a nejít na Eiffelovku. Ze všech těch neodolatelně vypadajících „spa“ jsme si nakonec, i díky budově a architektuře, vybrali ty největší a nejprofláknutější Széchenyi. Koupaliště, řeknete si možná, ale upřímně, je to úplně o něčem jiném se čachtat ve 30 nebo 40°C vodě a dívat se při tom na krásnou budovu, ze které dýchá historie dob, kdy ještě neexistovalo ani slovo bikini. Pro cestu do lázní jsme tentokrát zvolili metro M1 a vystoupili na Náměstí Hrdinů, které je v průvodcích také mnohokrát zmiňováno. Více než samotné náměstí nám ale učaroval park, který se nacházel za ním a jehož součástí byly i zmiňované lázně. Po kvalitním relaxu jsme při pondělku museli navšítit také nejstarší a největší krytou tržnici v Maďarsku. Tam jsme nakoupili dárky a pochutiny jako je Gulyáskrém, samozřejmě csemege.

IMG_2511 IMG_2512IMG_2543

No a poslední den našeho super výletu byl ve znamení toužebného přání mého parťáka – Tropicarium. K mému překvapení se toto mnoho ryb, ptáků, krokodýlů a žraloků čítající centum nacházelo v jednom z obchoďáků v Budapešti. Nicméně při vstupu jsme byli úplně odstřiženi od jakýchkoli nákupů a užili si parádně všechny ty zvířecí světy.

IMG_2577 IMG_2589

JÍDLO A ZÁBAVA

Hlavně proto, že jsme si ten výlet chtěli především užít a ne jen hekticky šlapat po všech památkách, vybrala jsem do brožury i podniky, které jsem našla právě na blogu jedné studentky – už si bohužel nevzpomenu. Její tipy byly ale na jedničku, ani jednou jsme nelitovali jediné návštěvy.

Frici Papa

Pokud míříte v Budapešti za klasickou maďarskou kuchyní a nepotřebujete si zrovna vybírat z nekonečně dlouhého jídelního lístku, ale stačí vám jejich klasický guláš nebo fazolová polévka, zajděte sem. Je to jednoduché bistro, které není od pohledu moc vábné, ale dýchne tady na vás trochu toho originálního maďarska. K jídlu jsme si tady dali právě fazolovou polévku, guláš s „noky“ – ty mi svou konzistencí připomínaly spíše špecle a ještě jedno hlavní jídlo, k tomu pivo a radler. Guláš byl podle očekávání výborný, ale fazolačka předčila úplně všechno. V životě jsem nejedla tak dobrou. No a cena? Celkově jsem za to, co jsem vyjmenovala dali okolo 300 Kč. Fakt sranda.

IMG_2552

Ankert

Už při vstupu do tohoto jedinečně umístěného klubu se cítíte jako doma. Jednak jsem docela ujetá na industriální a browfieldové záležitosti, jednak nás přivítala obrovská cedule Pilsner Urguell. Po chvíli jsme zjistili, že je tady natažený celý tankový systém, který u nás můžete znát např. z hospod, kde je Plzeň s celým svým systémem, jako je Kolkovna v Praze, Arrows v Ostravě nebo The Pub po celé republice. Atmosféru tomuto klubu dodává ale především jeho umístění v pavlači rozbořených domů, posezení z palet a uprostřed toho všeho krásný bar. Pokud toužíte po super burgeru, hot dogu nebo velkém výběru míchaných drinků, běžte do Ankertu. My tam byli relativně brzy, od 21 hod. zde začíná život – noční klub s diskotékou.

IMG_2497

První pešťská štrůdlárna

Když vstoupíte do této štrůdlárny máte pocit, že jste ve štrůdlovém ráji. Pro mě – milovníka štrůdlů – to rozhodně byl. Nicméně, pokud se zde chcete posadit a vklidu si vychutnat nějaké to snídaňové či obědové menu, připravte si nemalou částku. Ale pokud si plánujete udělat piknik třeba na ostrově jako my, neváhejte a vemte si štrůdly s sebou. S velkým překvapením jsme totiž zjistili, že pokud si vezmete v dopoledních hodinách 4 kousky štrůdlu a kávu s sebou v jejich speciálním balení, bude vás to v přepoču stát necelou 100 Kč. Zázrak!

IMG_2458

Piknik pavilon

Při výstupu na Rybářskou baštu jsem už docela vyhládli a hledali něco rychlého k snědku. Po levé straně od Matyášova chrámu jsme v malém přístřešku v ještě menším parčíku objevili Piknik pavilon. Venkovní posezení složeno ze všech možných druhů nábytku nabízející ty nejlepší maďarské speciality. No a jak jinak jsme si mohli vybrat než langoš. Fuj? No, popravdě jsem taky po posledním českém langoši měla žlučníkový záchvat, ale tenhle… Teda velikostně to byly spíše 2 ty české a ty ingredience nahoře? Dali jsem si sýrový. Dostali jsme langoš s bílým jogurtem a s kupou sýru. Neuvěřitelně přesná kombinace, aby si člověk pochutnal a v zápětí neletěl na WC. Takže ať mi odpustí všichni milovníci Pálavských langošů, ale tomuhle to nesahá ani po kotníky.

IMG_2440

IMG_2442

BRGR

Burgrárna. Tuto návštěvu jsme si nemohli odpustit ze dvou důvodů. Jednak nám to perfektně sedělo do plánované trasy, protože podnik se nachází hned vedle lázní Szechényi a taky hlavně proto, že jsou zde ty nejvyhlášenější burgery snad v celé Budapešti. Protože nejsem nijak fanatický příznivce burgerů, docela mi bodlo, že jsem měla z lázní vyhládlo. Většinou mám problém sníst půlku burgeru, ale tenhle. Ach jo, jak bych vám přála to zkusit. Myslím, že vše vystihne to, že jsme si ani nevzpoměli na to, že bychom měli udělat foto.

IMG_2530

Tejivó

Poslední den, kdy jsme měli ráno ještě čas před odjezdem do Tropicaria, jsem si zašli na snídani. Protože jsme během našich vycházek potkali pár dobrých míst k této příležitosti, vydali jsme se pár metrů od Elisa’s rooms do mléčného baru Tejivó. Je to malý bar uprostřed klikaté uličky se 3 stoly před vchodem. Dali jsme si jejich snídaňové menu s croissanty (ach ta marmeláda!) a cappucinem a sedli si ven. Po chvíli se začli v Cserpes Tejivó tvořit neskutečné a nekončící fronty. Takže zase dobrý výběr. Bohužel si už nevzpomenu na cenu, ale bylo to asi jako klasická snídaně, kterou si dáte u nás.

IMG_2451

IMG_2570

Na Budapešti se mi líbí to, že na každém rohu narazíte na něco krásného nebo chutného. Přišlo mi, že z každé jen tak stojící budky, která neměla v minulosti nijak valný úkol je dneska super podnik, že jsou památky tak udržované, že byste se na ně mohli dívat i dlouhé hodiny. Je to zkrátka město, které za to stojí vidět a možná ne jednou.

TIP: Pokud jedete do Budapešti autem, můžete o víkendu, přesně od 8:00 soboty do 8:00 pondělí parkovat na vyznačených místech zadarmo. Jedná se o místa, kde jsou parkovací hodiny. Pozor však na místa, která jsou vyhrazena rezidentům. Tohle nám dělalo opravdu dost problém. Snad 3x jsme objeli náměstí, ale nakonec se nám podařilo zaparkovat hned vedle parkovacího domu. Když jsme pak v pondělí přesouvali auto, měli jsme to blízko. Ale bacha, parkování v centru je fakt pekelně drahé.

Continue Reading

Je čas, aby si Češi stanovili cíl

Když Ostrava opět zažívá své nejlepší období – červenec – týden kolem Colours of Ostrava, najde se zde spousta skvělých věcí, které posouvají nejen společenský život, ale především vzdělání a sebereflexi dost kupředu.

Krásným příkladem je letošní Meltingpot. Když pominu to, že má oblíbená Maryčka je nyní dostupná pouze s páskou Meltingpot potažmo Colours (od čtvrtka), tak je tady, na Hlubině, kolem našeho kanclíku velmi živo. Všechny ty přípravy, zvučení a ty stovky lidí sice narušují pracovní morálku, ale budí v člověku pocit, že je v místě, kde to opravdu žije. Ve městě, ve kterém chcou lidi být a chcou si užít všeho, co nabízí. Jsem hrdá Ostravačka, ale teď jsem tak trochu ještě víc 🙂

A jak to my Češi (Ostraváci) máme s hrdostí. Když jsem dneska měla namířeno na přednášku Tajemství lidského mozku na Meltingpotu, stalo se něco, čemu s oblibou říkám osud. Bohužel se pan profesor Vyskočil ze zdravotních důvodů nemohl účastnit přednášky, nicméně měl za sebe určitě adekvátní náhradu. Přestože téma epilepsie je určitě velice zajímavé, bohužel má touha vidět přednášku, která se původně prolínala s tou mou, byla větší, tudíž jsem se přesunula na téma: Vzdělání pro úspěch v byznysu? od Husseina Shobokshiho. Správná volba!

Hussein Shobokshi jakožto honorární konzul České republiky v Saudské Arábii oplýval mnohými zkušenostmi, jak z oblasti vzdělání, byznysu, tak v rozdílnosti kultur a vnímání podnikatelského prostředí. Jeho přednáška byla tak zajímavá, že i přes nutkavou touhu si odskočit jsem vydržela až do konce.

Paradoxem je, že stále častěji slýchám od cizinců spíše než od Čechů samotných jména jako Baťa, Havel nebo Forman. Stále více si tím pádem uvědomuji, jak smutné je, že nedokážeme být dostatečně hrdí na to, jakou máme minulost a čím se jako Češi můžeme prezentovat. A přesně, jako by mi tato slova vzal i samotný Shobokshi z úst. I on skloňoval tato jména. A nejen ta. České firmy, firmy, které mnozí z nás ani neznají nebo je jen letmo zaslechli. Firmy jako je Moser, kteří nejen, že vyvážejí své produkty, ale naučili se se zahraničními trhy žít a pracovat s nimi. Dokáží se adaptovat a ukázat, že si jejich výrobky mohou zamilovat i lidé na různých koncích světa. Tak, jako to uměla firma Baťa.

Možná je to tím, že se mnohdy bojíme riskovat. Shobokshi mluvil právě o tom, že jen lidé, kteří si mohou dopřát ten luxus a přepych udělat chybu, mohou posouvat nejen sami sebe, ale celou společnost dál a vytvářet tak hodnoty, kterými se zapíší do historie. Ne jako jeden z davu, ale jako někdo s velkým významem pro celou společnost.

Zajímavý moment v této debatě byl také, když Hussein Shobokshi zmiňoval potenciál zemí, do kterých by člověk ani nepohlédl při uvažování o byznyse. Třeba Bangladéš, kde vznikl nejpropracovanější bankovní systém za poslední dobu. Nebo Indie, která je největším producentem filmů na světě a vytváří tak přidanou hodnotu pro společnost směrem, který je neméně důležitý než věda a byznys. Umění a kultura. I to jsou prvky, bez kterých se dnešní společnost neobejde.

Můžeme stokrát hledat důvody proč nám něco nejde a vymlouvat se na nepřízeň osudu a špatné geografické podmínky. Věřte ale, že my Češi a ještě k tomu Ostraváci máme nyní skvělou příležitost rozvíjet sebe i své myšlenky hodně nahoru ve městě, které se každým dnem posouvá dál a dál. Nemáme to lehké, ale máme štěstí.

Takže pokud s nadšením vyrážíte na Colours of Ostrava, zastavte se také na diskuzi na Meltingpotu. Je to obohacující.

IMG_2677

Continue Reading

Když člověk začne dělat do módy

Vždycky si vzpomenu na Ďábel nosí Pradu a skvělého Nigela, který popisuje svůj dětský sen o tom, jak bude pracovat v módním průmyslu. I můj sen byl pracovat v módě, tak trochu jsem si vždycky malovala ve škole do sešitu nebo na tabuli vychrtlé postavičky, které na sobě měly ten nejextravagantnější model, který mě zrovna napadl. Popravdě do této chvíle jediný módní počin, který se u mě konal bylo vedení módního blogu. Psal se rok 2008 a tehdy se blogy teprve dostávaly na světlo světa. Bylo to fajn, spolupracovali jsme s několika značkami, dostala jsem se díky tomu na jeden z prvních Fashion Weekendů, udělala rozhovor s Jeremy Scottem atd.. Nicméně jsme s mým tehdejším přítelem měli každý jinou představu o tom, jak blog vést a tak s koncem vztahu skončila i má aktivita.

Od té doby jsem se pokoušela ještě párkrát uvést na světlo světa nějaký ten blog, ale bez domény modniblog.cz už to zkrátka nebylo ono. Tehdy jsem odešla z módního světa úplně, ale nikdy jsem se nevzdala myšlenky, že zase jednou budu pracovat na něčem, co bude vysoce stylové a bude dělat lidi krásné. Roky plynuly a já jsem začala dělat od marketingu, přes projektové řízení až po pořádání eventů snad všechno. Spousta věcí mě bavilo, třeba MISS UNIVERSITY!!! (zase trochu módy), ale pořád to nebylo to pravé. Člověk se v životě setká se spoustou příležitostí a mi se konečně dostala jedna vysoce módní.

Znáte BeWooden? Ne. Tak čtěte. Tato módní značka má hned několik přidaných hodnot. Nejen, že je to krásné a vysoce trendy, ale firmu založili kluci tady od nás z kraje a vyrábí svou produkci ručně. A o co že jde? Dřevěné produkty – motýlky, manžetové knoflíčky, peněženky a spousta dalšího. Vím že si asi řeknete, že je toho dneska spousta a za pár kaček. Ale tady nejde o konzumní záležitost, jde o příběh. Příběh toho, jak parta šikovných lidí tvoří hodnoty skrze produkt, kterým vy sami můžete prezentovat svou osobnost. Každý kus je originál, protože projde rukama zručných lidí tady u nás v Beskydech. Ano, přesně tak, žádná Čína a šmečko za pár korun. Naopak skvělé dřevěné produkty s duší a jedinečnou tváří. Alespoň takto jsem to vždy viděla.

Loni na Vánoce jsem dostala svého prvního dřevěného motýlka BeWooden. Taková nádhera, opravdu. Radovala jsem se jako malé dítě a pokaždé, když si jej na sebe vezmu, tak vím, že prezentuju sebe a svou osobitost. Protože produkce BeWooden čítá spostu kousků, myslím si, že si vybere každý. A z mého nadšení se během letošního roku stalo dvojnásobné. Díky své hyperaktivitě a touze po dalším motýlku jsem nadhodila produkt, který by mohli vyrábět (a samozřejmě by se mi hodil). Díky tomu jsem i možná dnes součástí tak skvělého týmu a mohu stát za zrodem (ne tím materiálním, ale za prezentací) něčeho tak super, jako jsou dřevěné produkty BeWooden. Hned na startu jsem si vyzkoušela ostrou kampaň, kterou můžete zrovna v těchto dnech na jejich stránkách vidět. Jmenuje se Pantone a ano je o barvách letošního roku. A víte co? Je krásná!

1

Foto: BeWooden

Continue Reading