První krok z gauče na start

Každý určitě ve svém okolí najde člověka, který je pro něj inspirací. Ať už si to připouštíme či nikoliv, máme kolem sebe lidi, kteří nás ovlivňují. Pozitivně nebo negativně, ale mají na nás obrovský vliv. Už dlouho jsem nenacházela správnou myšlenku ani motivaci k tomu napsat nějaký článek. Trochu procházím nemocně depresivním obdobím. Znáte to, i když je venku krásně nasněženo a svítí slunce, tak jediný pocit, který to ve vás navodí je ten, že se vám chce akorát brečet, protože nemůžete jet na lyže.

A tak, když jsem teď nějakou dobu vysedávala u počítače, popř. u televize, uvědomila jsem si jednu věc. Je mi 28 let a když jsem vycházela školu, tak jsem měla kurňa dobře našlápnuto a pak, jakobych zakopla o pořádnej šutr, jsem letěla dopředu a nabila si čumák. Popravdě vám řeknu, že ani nevím, co se posledních 5 let dělo. Nějak mi splývají.

Člověk by se rád zastavil a nějakou dobu přemýšlel o svých prioritách, ale to musí vyjet nejlépe na opuštěné místo a mít prostor tam být jen sám se sebou. Ale kolikati z nás se to podaří? Aniž bychom opouštěli zajeté koleje, které nám více či méně vyhovují? Na jednu stranu to může znamenat velice pozitivní změnu v životě, ale ten první krok je opradu jen pro silné povahy. No a pak taky může přijít situace, ale samozřejmě vždy v momentě (těď přijde klišé), kdy už to ani nepředpokládáte a život vám ukáže, že ten směr může být dobrý, mnohdy lepší než jste si představovali.

Dnes jsem po dlouhé době mluvila s kamarádkou, která se má skvěle a začala jsem přemýšlet. Kolik máme kolem sebe lidí, kteří museli projít razantní změnou, udělat ten první krok a třeba si i trochu namlátit před tím, než se jim začalo dařit? Pokud bychom nad životem uvažovali, jako nad businessem je jasné, že všechny nezdary, které naše životní podnikání doprovází, by byly základem pro pevný a šťastný život.

Tak si říkám, že i když se ocitnete sám na úplně cizím místě, v cizí zemi nebo se jen začnete více věnovat věcem, které vás doopravdy baví a v tom všem si budete dostatečně věřit, musí to vyjít. No, každopádně, jestli je to pravda nebo ne se nedá zjistit z gauče před televizí (i když Sex ve městě jen někdy dobrá motivace :)).

Přeji ať vašim prvním krokem z gauče uděláte dobrou změnu!

Zdroj obrázku: pinterest.com

Continue Reading

Na první dobrou, jak jednoduché

Jednoduchost. Každý z nás si asi dokáže „jednoduše“ představit význam tohoto slova. Již od malička slýcháváme pojem, že v jednoduchosti je krása. Ale kolik z nás se tímto heslem opravdu řídí. Nebo kolik z nás se nad tím alespoň trochu zamyslelo?

Uvažovat o jednoduchosti mě jednak přinutila moje posedlost osobou Steva Jobse a jednak fakt, že jsem nedávno objevila knihu právě o jednoduchosti v jeho podání. Steve a jednoduchost jsou dvě věci, které k sobě neodmyslitelně patří. To pochopil každý v momentě, kdy poprvé držel ještě zabalený Apple produkt někdy před x lety. Ale to, co opravdu znamená jednoduchost, postavil Steve na úplně jinou úroveň. Na úroveň velkého sebezapření, trpělivosti a disciplíny, kterou musíte mít, abyste odolali všem „negativním“ vlivům, které odsouvají jednoduchost ve vašich životech stranou.

Představte si například váš šatník. Já osobně mám ve skříni kousky, které by si zasloužily místo spíše v muzeu. Tričko, které jsem dostala ve čtvrté třídě na základce nebo to s podpisy z tábora. Spoustu kousků, které se mi určitě budou někdy hodit. Najdete tam škálu barev, o které jste ani nevěděli, že existuje. Přiznávám, tohle je spíše ukázkový příklad toho, jak jednoduchost nevypadá. Nicméně při představě, jak se zbavuji tři čtvrtin šatníku mě celkem přepadá úzkost a říkám si, jak to ten Steve zvládnul jen s černým rolákem, Leviskama a New Balance botama… No ještě se mám hodně co učit.

Základním stavebním kamenem jednoduchosti je ale upřímnost. Zdánlivě banální věc. Upřímnost nade vše… no a taky dalších tisíc rčení o upřímnosti. Ale světu vládne pravý opak, bohužel. Zkoušela jsem se zamyslet nad tím, jak lehko se dnes dají lidé ovlivnit všemi možnými vjemy a velmi rychle zapomenou na svou první intuici. Na tu, která nám na první dobrou poradí, v naprosté většině případů, správně. Zažívám tento pocit denně. Jako příklad můžu uvést mou práci s grafikou. Když tvořím logo a nejsem si jistá, jestli to je ono. Má první dobrá říká, že to stojí za hovno, ale já raději zavolám někoho, kdo mi práci pochválí a já ji s uchlácholeným svědomím pošlu klientovi. Neúspěch. Je až děsivé, jak moc to funguje. A pokud mi má první dobrá řekne, že to ono je, nejenže mám sama obrovskou radost, nepotřebuju chlácholit, ale, světe div se, vždy to klapne.

Spousta z nás by si přála být upřímná ke svému okolí, k sama sobě. Ale ten složitý proces chlácholení nám dává ještě nějaký ten čas k dobru, než to doopravdy všechno budeme muset hodit do koše. Sice máme ještě pár chvil na to doufat, že se to v dobré otočí. Ale upřímně, víte kolik času bychom ušetřili, kdybychom se nebáli sami sobě přiznat chybu a začít znova. Dnes, v době, kdy jsme masírováni a chlácholeni ze všech stran je velice těžké zvednout nad sebou ten pomyslný bič a zastavit se ve chvíli, kdy nám intuice říká, ať ten papír raději zahodíme a začneme znova.

Já jdu tedy zkoušet třídit šatník a zahájit upřímnost nejprve sama k sobě. Dalším krokem bude prosadit upřímnost i v mém životě a práci. Výhoda ale je, že my Ostraváci to máme od narození trošičku lehčí :). Tak hodně štěstí při zjednodušování toho vašeho!

Continue Reading

Další den, který jsem skoro celý prospala

Nepopírám, že spánek je pro mě taková droga, kterou se sjíždím jenom, když na ni přes den pomyslím. Nicméně, protože ten loňský rok byl takový jaký byl, rozhodla jsem se udělat tlustou čáru, raději teda dvě a začít znova. Tak tedy:



Nikomu nebudu zastírat, že jsem dost materiální člověk. Miluju komerční věci. Coca-Cola, Apple a Starbucks jsou pro mě modly. Myslím si totiž, že ať už je vám inspirací nějaká firma, její marketing, její tradice nebo zakladatel, může to pro váš život být stejně inspirující nebo naopak stejně destruující, jako vidět inspiraci v něčem duchovním nebo, jak se s oblibou dneska říká, „alternativním“.

Snažila jsem se mnohokrát zamyslet nad „lepším“ idolem. Něčím tzv. hlubším. Ale ne, nebyla bych to já. A pokud se se svými modlami, ať je to jakýkoliv bůh nebo Coca-Cola cítíte skvěle, je to právě ten pocit, který je v tu chvíli správný.

Nuže, k mému ne příliš těžkému rozhodnutí mi pomohlo pár věcí z loňska. Třeba Severus. Co nebo kdo je Severus můžete velmi často sledovat zde vpravo – v mých Instagram fotkách. Říkala jsem si, jak je super, že máme psa, alespoň mě donutí se hýbat pravidelně každý den… Když jsem si kupovala v Albertu zateplené „crocssy“ na večerní venčení, uvědomila jsem si, že těch plánovaných kroků zase není tolik, jak by si zasloužil. Poučení jedna, některé věci vám nepomůže odbourat ani tak samozřejmá věc jako je to, že pes musí čůrat.

Štědrý Santa (paralela s Coca- Colou – ale stejně jako si nemyslím, že je reálné, aby Santa prolezl komínem, tak si myslím, že Ježíšek ty dárky nemá šanci unést, když je mimino). Tak tedy pod stromečkem jsem našla náramek zvaný Apple Watch. Důkazem, že jsem byla přesvědčena o jejich zbytečnosti je i to, že jsem si někdy v listopadu smazala z telefonu automatickou aplikaci k těmto hodinkám. Nicméně, jsou perfektní. Jako každá nová hračka, kterou máte, vás nutí plnit všechny úkoly, kompletovat kolečka aktivity atd. Pomáhá mi to, plavání mě baví ještě více a se psem jsem taky byla častěji než loni. Tak uvidíme, jak dlouho to půjde. Radím, najděte si svůj systém/hračku, která vám bude zvedat odhodlání to dokázat. Já vůli nemám, potřebuju hračky.

No a protože jsem spoustu věcí už jen za tento týden posunula dopředu, uvědomila jsem si, že to není zase tak těžké. Jo, připadám si trochu jako puberťák, který neznajíc objevil, že je Země kulatá, ale někdy jsme prostě slepí a tu záslepku nám na očích drží naše lenost. Ta samá lenost, kterou jsem dneska nepřemohla a v 16:00 jsem spokojeně usla na dvě a půl hodiny. Jenže je 10. ledna a já si uvědomila, že pokud to, co jsem chtěla zvládnout nebylo tak těžké, tak každá další zbytečná hodina spánku přes den, mě odsuzuje si zopakovat všechny mé neúspěchy. A na to už letos nemám čas.

Chci se učit, chci plavat, chci chodit se psem na dlouhé procházky, chci dělat něco krásného, chci budovat hodnoty, chci pomoct sobě a až to udělám, vrátím se k tomu, že budu pomáhat ostatním. Let’s make 2018 better! 🙂

iPhone 4S with Brown Diary Free Stock Photo Download

 

 

Continue Reading

Čtyři měsíce a pět dní

Přesně 4 měsíce a 5 dní mi trvalo se vrátit mezi písmena, slova, věty, řádky a odstavce. Tímto se všem omlouvám, nicméně to má dost důvodů. Po tom, co se na konci dubna odehrály věci, které naprosto změnily můj postoj k životu, jsem napsala článek, který se setkal s velkým ohlasem. Za to děkuji. Na jednu stranu mě to velmi těší, na tu druhou se zkrátka bojím, že překonat to bude dost oříšek. Budu se snažit. Škrábu se ze dna.

Zaprvé zde slavnostně přísahám, že všem nadšeným nevěstám, které mají svatby před sebou dokončím sérii článků o tom, jak se na svatbu dostatečně připravit. Jak správně chápete, já to mám již za sebou a je mnoho věcí, které bych vám ráda sdělila, ale počkám na fotky od svého skvělého fotografa Honzy Dudka, aby to mělo tu správnou atmošku.

Zadruhé si chci sama pro sebe postupně plnit alespoň to málo snů, přesně asi jeden a půl, které zatím mám. Protože nejtěžší v životě je si uvědomit, že se nacházíte ve fázi, kdy žádný sen nemáte. Máte před sebou jenom prázdno, jakoby mlhu. Ten pocit příjemný není a vy víte, že to ani nemůžete vyslovit nahlas, protože vás všichni dnešní „rádci“ v kompletně všech oblastech života dostanou do kolen s tím, že: „Přece není možné nemít sen nebo životní cíl.“ Je. Možná by měl někdo vydat knihu o tom, že je možná těžší se vrátit na svou cestu a jít, než se stále tvářit, že si lítám na obláčku a jsem šťastný. Rozodla jsem si přestat lhát do kapsy.

Možná si říkáte, že jsem neudělala za ty 4 měsíce posun a možná máte pravdu. Cítím se trochu jako někdo, kdo udělá jeden krok vpřed a pak zbaběle dva vzad. Dokud ale ten jeden krok pokaždé znova udělám, nebojím se. Až mi nohy přestanou sloužit bude to průser. Takže pro všechny, kterým pravidelně každý den energie ubývá místo, aby přibývala, pro ty, kteří ví, že marní drahocený čas, ale nevzdávají se, jen potřebují trochu více času, napíšu asi pár článku v následujících měsících.

Zatřetí děkuji všem, kteří věří, že mé psaní stojí za přečtení a není do šuplíku.

Continue Reading

Cesta životem začíná od nuly

Pozitivní myšlení. Mantra dnešní doby, která na vás křičí snad pokaždé, když vám byť jen na chvíli klesnou koutky rtů směrem dolů. Co ale bylo před tím, než se z pozitivního myšlení stala meta, kterou chce v životě zdolat snad každý? A co bude potom? Šťastný život až do smrti, plný radosti a bez překážek? Nenechte se mýlit, všechno něco stojí a to i ono pozitivní myšlení.

Každý den jsme vystavováni různým stresovým a negativním zprávám a tak se není čemu divit, že marketingový pojem „Pozitivní myšlení“ hraje v dnešní době prim. To, co jsme možná kdysi považovali za samozřejmost – že je nám dobře, že jsme spokojeni v práci, máme šťastnou rodinu a pohodový život převážilo to, že se každý honí za vyššími a vyššími metami. Chceme být jako Steve Jobs, Tomáš Baťa nebo Elon Musk a když se nám nedaří, tak nás přepadává úzkost.

Někdy si tak říkám, jestli nejsme tak trochu špatní stavaři. Jestli zbytečně nestavíme ty svoje cíle od střechy a zapomínáme tak na základní kámen, který by se nám stal silným pilířem, ze kterého se můžeme vždy odrazit. Už kdysi někdo chytrý řekl, že ze dna už vede jenom cesta vzhůru. Ale základem je, uvědomit si, že i když bychom moc chtěli, tak neumíme létat. Máme nohy, aby nás krůček po krůčku zavedly tam, kde budeme šťastni.

Možná až teď po tak dlouhé době chápu tu známou větu: „Cesta je cíl.“ Až v době, kdy člověk přijde o svá křídla a zapomene na to, že má ještě nohy a spadne rovnou na zadek. Rovnou na pomyslný základní kámen a musí se dostat znova ke střeše. Až tehdy mi došlo, jak důležité je se v životě neodrážet a skákat a nepokoušet se létat. Co když tím ztratíme něco, na čem opravdu záleží. Dnes už vím, že nechci promarnit ani minutu života.

Nechci tady dávat rady, jak byste se měli zvedat a jít. Sama to ještě nevím. Sama jsem teď na začátku. Ale připravena na všechny výzvy, které mě v životě budou čekat. Protože na konci té cesty si pak chci říct: „Bylo to tady fajnové a využila jsem to na maximum.“ Teď začíná nová „show“.

PS: I když mám moc ráda časopis Forbes, uvědomila jsem si jak moc kontraproduktivní jsou články o tom, co dělají všichni ti, co jsou úspěšní, aby byli úspěšní. Já prostě ráno běhat nepůjdu a ani nebudu vstávat ve 4 ráno, ale to přece neznamená, že nemůžu uspět 🙂

Continue Reading

Láska na první kousnutí: BistrOpen

Už nějakou dobu se chystám napsat článek o BistrOpenu. No, vlastně se chytám psát článek o více podnicích. Protože od té doby, co jsem začala randit se svým milým, tak dost papkáme, ostatně jak to mezi páry vždycky bývá a rádi si zajedeme za dobrým jídlem. BistrOpen je ale trošičku jiný příběh než ty ostatní.

Protože se tento podnik nachází v lokalitě hornického areálu Landek, kousíček za Ostravou, nemá tam člověk jen tak cestu, že by na něj natrefil. Nicméně, protože jsem teď hodně plánovala svatbu a bavila se o ní s Peťou Koudelou z DOVu, tak ten mě několikrát za sebou doslova vyháněl do BistrOpenu. Věděla jsem, že svatbu chci v DOVu, ale okolnosti mě odvály právě na Landek. Když jsme se s Danem Hladkým, jedním z majitelů bistra potkali a on nás provedl prostorem, kde smrtelníkova noha (zatím) jen tak nevkročí, popisoval jejich záměry a zakončil to větou „V tomhle má prsty pan Pleskot,“ bylo vymalováno. Párty bude v BistrOpenu.

Jídlo. To bylo další obrovské téma, které ovšem odpadlo v momentě, kdy jsme se rozhodli pro BistrOpen. Nicméně, člověk potřebuje ochutnat to, co by se na jeho svatbě mělo servírovat. Přesněji, by měl ochutnat jak se v daném podniku vaří. Tak jsme se do toho pustili. Specialitou BistrOpenu jsou burgery. Já si dala miniburger s hranolkama. A protože byla zima, překvapeně jsme hleděli, když jsme v burgeru našli kyselé zelí. Domácí nakládané zelí. Nebe v hubě. Nekecám. V životě jsem nejedla lepší burger.

Od té doby jsme v bistru byli již několikrát i s velkou partou lidí, kdy nám David Holaň skvěle naservíroval ústřice, dali jsme si výborné víno a speciality z Valentýnského menu. Všechno bylo perfektní a fotky vám napoví jak moc. Jen co je prohlédnete, utřete slinu a vyražte směr Landek. Třeba i na kole! Dobrou chuť.

 

Continue Reading

Útrapy nevěsty 3: Vybírejte podle sebe

Strašně mě mrzí, že nestíhám psát s takovou frekvencí, jakou bych chtěla. Když jsem dneska zabrouzdala na blog a všimla si data posledního článku, tak se nedá svítit. A píšu. Za poslední měsíc se toho odehrálo docela dost z příprav na svatbu a taky se mě dost kamarádek ptalo na radu či kontakt. Jsem vlastně ráda, tak trošku to byl i cíl tady tohoto seriálu.

  1. Radnice. Tuhle záležitost jsem chtěla odkládat na dobu „Až to bude nezbytně nutné“. Nicméně pak se mi ozvala Míša, která se vdává o 3 měsíce dříve, že jede na matriku, ať jedu s ní. Takže jsem to vzala tzv. při jednom. A světe div se. Všechny moje strachy o tom, že mi nedovolí příjmení tak jak chci, že bude milion problémů atd. se rozplynuly v momentě, kdy paní řekla: „My na ten den máme neplánován CELOradniční zájezd“. Z jejího výrazu ve tváři jsem odhadla, že jsem se musela tvářit jak čerstvě vyoraná myš. Tohle jsem nepochopila. Takže v „moje“ datum jede celá radnice na zájezd. Čekala jsem všechno, ale tohle fakt ne. Takže má rada zní, nevěsty, pokud nemáte tak striktně dané datum jako já, jděte nejdříve na radnici a zjistěte na čem jste.
  2. Květiny – ani na ty není brzo. Nicméně já si nějak pořád nemůžu vybrat. Mám osvěčenou floristku, která ale váže moc klasicky a to asi nechci. Pak je tady šance v podobě Kvítí z lesa nebo Kytky od potoka. Všechno ale strašně z ruky.
  3. Koordinátorka – poslední dobou jsem se setkala se spoustou z nich. Paradoxně ani ne kvůli svatby, ale na různých jiných akcích (asi osud). Já osobně tedy asi jejich služby úplně nevyužiji, nicméně mě velmi oslovily zejména ty, u kterých nenajdete organzu všude a třpytky. A dělají to tak nějak jinak, pinterestově. Doporučuji vám tedy Wedtime a Láskočas.
  4. Fotograf – zde se moc omlouvám, jelikož je to asi jedna z položek, která si žádá být na seznamu mezi prvníma. Tak nějak jsem na to zapoměla. Možná i proto, že to byla opravdu ta jedna z prvních věcí, co jsem udělala. Zde bych mohla dát spoustu tipů, nicméně fotografů, kteří fotí svatby je spousta a myslím si, že si každý musí vybrat podle svého gusta.
  5. Družičky – pomalu jsem začala řešit taky šaty pro družičky. Nebyl to ani záměr, ale jednou jsem tak šla po Kuřím rynku a vidím nový obchod s látkami. Tak jsem tam vešla, dala se s milou paní do řeči a už to bylo. Dostala jsem kontakt na šikovnou švadlenku Janu, kterou jsem shodou okolností dostala doporučenou také od kamarádky. Ostrava je malá. Takže pokud jste z Ostravy a máte cestu do centra, určitě se do šmrncovní.cz stavte.

Continue Reading

Útrapy nevěsty 2: Pomocník na výbornou

Loni se to veselkami jen hemžilo. Byla jsem na 5 svatbách a z toho u 2 k ruce při plánování. Jsem tomu teď docela ráda, protože se ty kontakty, které jsem získala báječně hodí. Nicméně všechno můžete mít pod kontrolou a mít spoustu kontaktů, ale když se skrývají všude možně po diářích a notesech, nakonec propadnete panice. Já jsem si – světe div se – našla systém, který je pro plánování svatby dosti sofistikovaný a jsem na něj patřičně hrdá. A teď se o něj s vámi ráda podělím.

Protože jsem obešla pár knihkupectví a papírnictví a strávila i pár chvil na internetu a nic moc neodpovídalo mé představě o ideálním (a hlavně vkusném a krásném) plánovači, rozhodla jsem se pro tvorbu svépomocí.

Offline složka – místo předvyplněných plánovačů jsem koupila složky formátu A5. Potom jsem vyrazila do papírnictví a na internet a objednala různé vychytávky a dozdobila je k obrazu svému. Tyto složky mají primárně sloužit pro hotové věci, doklady, účtenky atp. Možná tato složka má být také poselstvím pro další generace, jelikož ji plánuji vybavit veškerými postupy, cenami a inspiracemi pro svatbu.

Chytrý program – rozpočet je jedna z nejdůležitějších věcí při plánování svatby. Pokud si neděláte z mincí bazén jako strýček Skrblík, tak přehled o tom, jak nakládáte s financemi na svatbu je dosti podstatný. Já využila program Numbers u sebe na Macu. Je to taková hezčí verze Excelu, která vám nabídne šablonu s narozeninovou oslavou, která se dá lehce transformovat na svatební párty a je tam všechno co potřebujete a lehce doplníte.

Ještě chytřejší aplikace – zažila jsem mnoho a jsem tady u nás v Ostravě zvyklá na všechno. Nicméně svatební téma bylo nové a pekelné rozšíření obzorů. To, co jsou někteří schopni prodávat a nabízet je k neuvěření. Ať už to jsou šaty, dekorace nebo svatební koordinátorky svou činnost, všechno mi vzalo dech. Pochopila jsem, že jsem o dost náročnější než velká cílová skupina nevěst a třpytky, korálky, perličky a podobné nebudou nic pro mě. Sáhla jsem tedy daleko za hranice Ostravy a republiky a zavítala na Pinterest. Využitím různých klíčových slov jsem našla to, co jsem hledala. Proto dámy, pokud jste náročné a chcete svatbu originální bez tradičních kýčů, hurá na Pinterest. Nasbírala jsem spoustu inspirace a dělám si tam ucelenou představu o každém detailu. Je to pohodlné a bez stresu. – Prokrastinujte stylově 🙂

 

Continue Reading

Vystupte ze své komfortní zóny a nechte se poučit

Je konec měsíce a i když jsem si bláhově myslela, že zvládnu na blog přispívat pravidelně 1x týdně, tak se mi to úplně nepovedlo. Protože je dnes ale poslední den, ráda bych vás zase vtáhla do děje. Tentokráte to nebude o nevěstách (ale nebojte zase se dočkáte), ale o jiné aktivitě, kterou dělám. A dělám ji možná také proto, že jsem dokázala v tomto směru vylézt ze své bubliny a zapojila se do něčeho nového.

Chtěla bych vám povědět něco o filmovém festivalu dokumnetárních filmů o lidských právech Jeden svět, konkrétně Ostrava. Jsem totiž již po druhé členem týmu, který se o tento festival stará právě v Ostravě. A řeknu vám, někdy je to pořádná fuška smířit se s tím, že svět není černobílý, jak nám to prezentují komerční média všude kolem.

Jak sama tvrdím, jsem docela komerční, takže to pro mě, možná stejně jako pro mnohé z vás bylo opravdu vystoupení z komfortní zóny, když jsem se rozhodla k festivalu připojit. Ale protože máme ten nejvíc nejlepší a pohodový tým, tak to bylo velmi příjemné. Festival Jeden svět v Ostravě je letos již po osmnácté. Nevěřili byste? Já taky ne. Kde jsem byla ty roky, když jsem o tom nevěděla.

Letos je hlavním tématem Umění spolupráce. Myslím si, že v dnešním světě podstatné. Ovládáte toto umění? Řeknu vám upřímně, že se o to většinu času snažím. Sama ze zkušenosti vím, jak moc důležité je mít kolem sebe dobré kolegy, přátele a rodinu. Většinu z nich buď máte nebo si dobrovolně vytvoříte během života. Jiné si vybrat nemůžete, o to víc je důležité, abyste si dali na spolupráci záležet.

Tímto bych vás ráda pozvala na náš festival Jeden svět Ostrava od 31.3 do 9.4. 2017. Sledujete Facebook ať máte vždy ty nejčerstvější informace a zažijete toho zase o trošku více.

 

Continue Reading

Útrapy nevěsty 1: Času dost

Jak asi správně tušíte podle nadpisu, rozhodla jsem se usnadnit život všem nevěstám světa… No dobře kecám, asi neusnadním život všem, ale minimálně sobě a pár dalším slečnám, pro které je rok 2017 tím, kdy přicupitají k oltáři a při troše štěstí uslyší ANO!

Protože už je to nějaký ten pátek, kdy jsem já řekla to své NE… No jo, když on můj drahý je tak trochu Řek a já jsem sarkastická. Ale všechno bylo pochopeno, takže ano, zasnoubili jsme se a já začla plánovat.

Byl říjen 2016 a já jsem začala prohledávat stránky s šatama, rezervovat místa, vlasy, vizáž… Možná si myslíte, že jsem se asi zbláznila, ale věřte mně, že ne. Byť i já jsem člověk, kterému když tzv. nehoří u zadku, tak nic neřeší, ale tohle je jiné. Když jsem plánovala svatby s kamarádkami, které se vdaly loni, viděla jsem kolik drobností je třeba zařídit a čím dříve si v tom člověk udělá pořádek tím lépe.

Takže milé nevěsty, nevěště hlavu, jestli jste ještě plánovat nezačaly. Zde je pár tipů, co zařídit jako první.

Místo a datum – ať chcete nebo ne, tak je doba, kterou bych klidně nazvala „wedding boom“ a těch atraktivních míst ve vašem okolí (pokud se tedy nechcete vdávat někde mimo) je docela nedostatek. V tomto případě se vám může stát jedna věc jako mi a musíte vymyslet alternativu. Vždycky jsem měla jasno v tom, kdy se chci vdávat. 9.9. je datum, kdy se narodila moje babička a já si jednou řekla: „Jo, tohle je ten den.“ A místo. V mém případě také více než jasné – Dolní oblast Vítkovice. A ejhle. Místo, které jsem chtěla na párty bylo zabráno. Přiznávám, zklamání bylo velké. No nic, obřad v DOV na 100% bude, ale párty je nutno přesunout. Ještě, že je v Ostravě těch industriálů dost :))

Vlasy, líčení – pokud máte svou kadeřnici a nedáte na ni dopustit jako já, tak to je asi první věc, kterou byste měli udělat. A pokud je dobrá, tak se sejdete v daný den i 2. Jako my. Nicméně druhá slečna je má kamarádka, takže se všechno dá vyřešit, abychom obě byly spokojené. 🙂 Ale opravdu si v tomto případě neříkejte, že máte čas.

Prstýnky – možná trochu otázka do pranice, ale řekli jsme si, že čím více věcí vyřešíme postupně, tím méně věci se bude muset řešit na poslední chvíli. Takže taky už máme a jsem spokojená, zbytečně bych lítala jak nudla v bandasce po obchodech a pak bych třeba přebrala.

Hodně štěstí všem nevěstám a postupem času přidám další poznatky 🙂

Continue Reading